Původ zeměpisných názvů v Čechách na Moravě a ve Slezsku

Názvy vyplývají z jazyka užívaného místně v době vzniku názvu a dále doby, kdy vznikly. Jejich etymologický vývoj souvisí do značné míry s důležitostí pojmenování, kontinuitou užívání, změnami v písmu, jazyce a pravopisu, exonymními vlivy. Dalšími faktory jsou změny nařízené vládní či jinou autoritou. Ty jsou typické pro období změn a často měly oslavit aktuálně uznávanou osobnost či ji naopak vymazat z povědomí. Takové nepřirozené změny jsou typické také pro snahu "očistit" jazyk od exonymních prvků a nářečních tvarů. Tento proces započal v 19. století a zcela propukl ve století 20. Jazykovou "očistou" prošlo spoustu zeměpisných názvů především v oblastech dříve jazykově smíšených a nářečně vyhraněných. Z těchto změn čiší jazykový šovinismus typický pro první polovinu 20. století.

Zeměpisné názvy obcí lze obecně rozdělit na

• odvozené - vycházejí z jiných zeměpisných názvů v místopisu, jsou součástí funkce takového názvu. Funkcí v takovém názvu jsou například slova brod, ústí, hradiště, ves, město, les, mýto, a také méně známá lhota, bytyška, kynice. Odvozené názvy bývají víceslovné, někdy však splývají částečným zkomolením v jedno slovo. Příkladem budiž Poděbrady zde došlo ke zkomolení a sloučení původně dvouslovného názvu, který byl odvozen od vodního brodu[1]. Názvy bývají často komoleny, ale jejich etymologii zhruba dohledat lze, vzhledem k tomu, že ke změnám docházelo průběžně a k porovnání je k dispozici celá škála užívaných názvů od prvních zmíněných.

a

• originální - jsou to názvy prapůvodní a jejich původ nelze zdůvodnit či dohledat. Pronikají naopak do ostatních místních názvů jako rozlišovače při shodných názvech typicky u obcí. Originální názvy mohou mít svůj původ odvozen od zakladatelova jména či jeho přání. Jakékoliv hledání původu názvu je však často jen spekulací.