Moravské hnutí

Moravské hnutí je souhrnný název, používaný po roce 1989 pro moravské organizace a politické strany, které si daly za cíl dosažení obnovy Moravy, co by politického celku ať už nezávislého či autonomního, případně obnovu existence bývalé země Moravskoslezské, která by však nyní byla vybavena rozsáhlou autonomií. Mezi jednotlivými uskupeními, ba i mezi přívrženci jednotlivých uskupení Moravského hnutí se často liší koncepce výsledného stavu. Z hlediska hranic lze konstatovat, že existují dvě hlavní koncepce: přívrženci jedné z nich požadují takřka obnovu hranice mezi Čechami a Moravou, tak jak existovala roku 1948, přívrženci druhé navrhují posunout tuto hranici směrem do Čech. Část přívrženců hnutí zpochybňuje existenci Slezska, co by země České republiky a chce je začlenit do obnovené Moravy. Další přívrženci hnutí (např. Vladimír Kulil z Českomoravského fóra) navrhují vytvořit vedle obnovené Moravy, která by ovšem měla poněkud menší rozsah, i zcela novou zemi Moravskoslezskou, která by zahrnovala stávající území Moravskoslezského kraje a dále stávající okres Jeseník.

Současné organizace spadající do Moravského hnutí

• Českomoravské fórum
• Moravané
• Morava nejsou Čechy
• Moravia magna
• Moravský národní kongres
• Moravská národní obec
• Moravskoslezská akademie pro vzdělání, vědu a umění
• Společnost pro Moravu a Slezsko

Počátky a příčiny vzniku v 1. polovině 20. století

Politický boj za zájmy Moravy se objevuje již v začátcích 1. československé republiky, kdy z vládních kruhů, především Ministerstva vnitra ČSR pod vedením Antonína Švehly z agrární strany vzešel návrh na zrušení do té doby platného zemského zřízení a navrženo zřízení župní (resp. krajské). Společně s moravským hnutím se tehdy ozvalo i slezské hnutí. Podle župního zákona z roku 1920, měla být Morava a Slezsko (země České republiky)|Slezsko rozděleny na šest žup (Brno, Jihlava, Olomouc, Uherské Hradiště, Moravská Ostrava, Český Těšín). Historická česko-moravská hranice však měla být zachována, na rozdíl od pozdějších krajských členění včetně toho platného v současnosti z roku 2000. Zrušení moravské zemské samosprávy na Moravě odmítaly takřka všechny politické strany, zástupci zemských a okresních úřadů a místní tisk. Důvodem byla obava z podřízenosti vůči Praze, strach z vlivu Němců v některých pohraničních župách (to platilo v Čechách i na Moravě) i snaha zachovat to, co se po staletí osvědčilo (zemské uspořádání Koruny české). Proti uvedení zákona do praxe se stavěla z významných politických stran především klerikální Československá strana lidová (s převažujícím elektorátem na Moravě) a pravicově nacionální Československá národní demokracie. Zákon na českém území do praxe uveden nebyl; v roce 1927, došlo k reorganizaci politické správy ve prospěch zachování zemského uspořádání, takže od 1. 1. 1928 vznikla sloučením Moravy s československým Slezskem země Moravskoslezská, i když s omezenou samosprávou. Zemské zastupitelstvo, nejvyšší zákonodárný zemský orgán, bylo totiž z jedné třetiny jmenováno československou vládou. V období německé okupace českých zemí působila na Moravě marginální Moravská nacionální sociální strana a na Moravském Slovácku původně iredentistická organizace Národopisná Morava. Tyto organizace byly podporované Velkoněmeckou říší s cílem rozdělit český národ. Zřejmě proto po skončení 2. světové války téměř všichni česky mluvící obyvatelé Moravy sdíleli nezpochybnitelnou jednotu českého národa v Čechách i na Moravě. Toto všeobecné mínění krátce po osvobození vyjádřil moravský vědec Čestmír Jeřábek, který se jednoznačně přihlásil k jednotě českého národa a budování československého státu, neboť „Moravané představují můstek mezi Čechy a Slováky“, což ale neznamená, že budou „v obecném kulturním dění hrát tradiční roli Popelky“. Odmítl názor, že by Moravané chtěli „pěstit malichernou svojskost a separatistickou odlišnost“. Důsledně ke spravedlivému rozdělování prostředků v Čechách a na Moravě vystupovali zástupci orgánů Země moravskoslezské, zejména předseda Zemského národního výboru prof. František Loubal, zvolený za Československou stranu národně socialistickou. Ten uvedl v tehdejším tisku, že „... se například dovídáme, že domácí otop uhlím budev Čechách kryt ze 30 procent a v zemi Moravskoslezské jen z 20 procent. Marně se táži proč? Či snad proto, že jsme proti zimě otužilejší? ... Připomínám to také proto, aby i čtenáři v Čechách věděli, proč se tak často ozývají ze země Moravskoslezské i nevrlé hlasy a brojí proti tak zvanému pražskému centralismu.“ Po Únoru 1948 bylo zemské uspořádání Československa k 1.1.1949 komunisty zrušeno a byly zavedeny kraje (13 krajů v českých zemích). Země moravskoslezská tím zanikla, což mělo velký vliv na rozvoj moravského hnutí v dalších letech. Tento akt byl v roce 1990 československým parlamentem označen za „akt nespravedlivý a poplatný totalitní byrokraticko-centralistické praxi“.

Moravské hnutí v období Pražského jara 1968–1969

Hnutí vzniklo jako reakce na zrušení zemského zřízení v Československu (1949), v důsledku čehož přestala existovat Moravou dominovaná země Moravskoslezská (Morava jako politická entita zanikla v roce 1928 spojením Českého Slezska a Moravy do země Moravskoslezské). Nespokojenost s nastolením krajů (zreformovány v r. 1960 a znovu v r. 2000), jejichž hranice nerespektovaly původní hranice historických zemí, vedla postupně u nemalé části obyvatel Moravy (zejména jižní) k nespokojenosti, což logicky vyústilo v požadavek opětného obnovení samosprávy – poprvé během celospolečenského tání za Pražského jara (1968). V souvislosti s přípravou československé federace, vyvolali pracovníci Moravského muzea v Brně svým prohlášením z 2. dubna vlnu požadavků na autonomii Moravy, kterou podpořil například i jihomoravský krajský národní výbor. Veřejná diskuse v květnu téhož roku vyústila ve vznik Společnosti pro Moravu a Slezsko, která v srpnu měla již 200 000 registrovaných členů v 600 místních výborech po celé Moravě; v jejím čele stál Boleslav Bárta. Sovětská invaze ale tyto snahy odsunula na dlouhá léta do pozadí.