Návrh Ústavy Federace Čech, Moravy a Slezska

Z BOMOSIL - o Čechách, Moravě a Slezku
Verze z 26. 4. 2021, 17:12; Kirk (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Ústava Federace Čech, Moravy a Slezska

Preambule

My, svobodní a rovnoprávní lidé, žijící na území historických zemí Čech, Moravy a jižní části Slezska, poučení z chyb minulosti, respektujíce tradice a kulturu našich zemí, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet náš stát v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody, jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, jsme se tímto usnesli na ústavě Federace Čech, Moravy a Slezska.

Hlava první

Základní ustanovení

Článek 1

Území Federace Čech, Moravy a Slezska je tvořeno územím dosavadní České republiky, případně dalšími územími, pokud se k němu připojí.

Článek 2

  1. Federace Čech, Moravy a Slezska je svrchovaným, federativním a demokratickým právním státem, založeným na úctě k právům a svobodám občana.
  2. Území státu je tvořeno autonomními spolkovými zeměmi, jimiž jsou:
  • a) Čechy
  • b) Metropolitní země Praha
  • c) Země Moravskoslezská
  • d) případně další subjekty, pokud se rozhodnou připojit. Tyto další subjekty se mohou stát dalšími spolkovými zeměmi, nebo se mohou stát součástí zemí zmíněných v písmenech a), b) a c). Pokud dojde ke vzniku dalších spolkových zemí, musí vždy následovat referendum o změně názvu státu.
  1. Je přípustné sloučení Čech a Metropolitní země Prahy, pakliže se pro sloučení vysloví v referendu obyvatelé těchto zemí. V takovém případě by se sloučená spolková země nazývala Čechy.
  2. Hranice státu lze změnit jen pokud je schválí i spolková země, jíž se dotýká změna příslušného úseku státní hranice.

Článek 3

Hlavním městem federace je Praha.

Článek 3

Ústavu lze měnit a doplňovat s výjimkou článku 5 a článku 2 písmen a), b) a c). Dále nelze zmenšovat rozsah autonomie spolkových zemí.

Článek 4

  1. Občané jsou zdrojem veškeré státní moci; vykonávají ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné, soudní, či prostřednictvím referend
  2. Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
  3. Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Článek 5

  1. Stát je povinen chránit rodinu a dále tradice, založené na principech sekularismu, křesťanství a rovnosti pohlaví a důsledně je bránit před snahou přívrženců jiných ideologií, kultur a zájmových skupin tyto tradice zničit, či urážet.
  2. Je nepřípustné, aby se na území státu vyskytovali, či působili jednotlivci, či organizace, které se svojí činností snaží ohrozit tradice sekularismu, křesťanství, či rovnosti pohlaví, nebo nadřazují svá vlastní pravidla či zákonitosti nad zákony Federace Čech, Moravy a Slezska.
  3. Je nepřípustné působení organizací, jejichž činnost nadřazuje jiné myšlenkové proudy, neuznávající tradice sekularismu, křesťanství, či rovnosti pohlaví, nebo nadřazující cizince.

Článek 6

Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.