Země České republiky
Historické země České republiky jsou Čechy, Morava a Slezsko, které je často označované jako České Slezsko, přičemž přívlastek "České" je některými lidmi přijímán se značnou nevolí. Od středověku do roku 1918 měly tyto celky různou míru autonomie, přičemž posledně jmenovaná země (České Slezsko) byla do 18. století součástí podstatně většího Slezska, k němuž náleží území na jihozápadě moderního Polska, velice malá část německého Saska a zcela nepatrné části Jizerských hor a Krkonoš (tyto horské části připojeny k území moderní České republiky ke 14. únoru 1959 při úpravě tehdejší československo-polské státní hranice).
Institucionální podoba zemí
Každá z těchto tří zemí měla do první světové války obvykle v čele vlastní legislativní orgán zvaný zemský sněm a výkonný orgán nazývaný zemský výbor. Dále měly vlastní zemskou ústavu zvanou zemské zřízení.
Zemské hranice
Hranice těchto zemí se v podstatě ustálily v 18. či 19. století a existovaly, co by hranice vyšších územně správních celků, do 31. prosince 1948, poté byly země k 1. lednu 1949 komunistickým režimem zrušeny a tyto hranice zůstaly po nějakou dobu netknuté už jen ve formě hranic mezi obcemi, případně jako některé úseky hranic mezi některými okresy či nově ustavenými centralistickými kraji, které již historické země záměrně nerespektovaly. Již od roku 1949 však začalo docházet k různě velkým úpravám hranic katastrálních území přiléhajících k původním zemským hranicím, přičemž k občasným změnám dochází i v současnosti. V důsledku těchto změn existují původní zemské hranice, co by hranice správní či katastrální, již pouze z části.
