Uživatel:Kirk/Novalingvo: Porovnání verzí
(→Podstatné jméno - Substantiva namo) |
(→Podstatné jméno - Substantiva namo) |
||
Řádka 74: | Řádka 74: | ||
Pozor! | Pozor! | ||
− | *allativ nelze použít, ve větách, v nichž se nic nepohybuje někam - např. věty "mně se to nezdá", "nic se mi nestalo", "stalo se ti něco?" V těchto větách se použije odlišná větná konstrukce s nominativem. | + | *allativ nelze použít, ve větách, v nichž se nic '''nepohybuje někam''' - např. věty "mně se to nezdá", "nic se mi nestalo", "stalo se ti něco?" V těchto větách se použije odlišná větná konstrukce s nominativem. |
*názvy pohádek a jiných děl, v nichž by čeština použila formulaci s předložkou "o" budou v Novalingvu bez předložky. Jazyk novalingvo nemá ekvivalent předložky "o", takže například "O Honzovi a drakovi" by znělo v překladu do češtiny "Honza a drak". Dále věta "o čem/kom to mluvíš?" by v Novalingvu vypadala "co/koho zmiňuješ?" | *názvy pohádek a jiných děl, v nichž by čeština použila formulaci s předložkou "o" budou v Novalingvu bez předložky. Jazyk novalingvo nemá ekvivalent předložky "o", takže například "O Honzovi a drakovi" by znělo v překladu do češtiny "Honza a drak". Dále věta "o čem/kom to mluvíš?" by v Novalingvu vypadala "co/koho zmiňuješ?" | ||
Verze z 13. 8. 2023, 00:28
Novalingvo - Nový jazyk
Obsah
Slovník
Pravopis a výslovnost
Pravopis novalingva je převážně foneticko-diakritický
písmena a jejich výslovnost
A, B, C, Č (čti jako české č), Ć (čti jako souhlásku dž v českém slově džbán), D, E, F, G, H, I, J, K, L, M, N, O, P, R, S, Š, T, U, V, W (čti jako u v českém slově auto), X (čteme jako souhlásku ch v českém slově chtít), Z, Ž (čti jako ž v českém slově žába). Hlásky se vždy vysloví tak, jak se napíší. Obdoba české spodoby znělosti je nepřípustná, proto není možné vyslovit B jako P, Ž jako Š, Z jako S, D jako T, apod. Pro zápis cizích slov s původní výslovností (jména osob a pod, jsou dále k dispozici písmena Ď (hláskujeme ĎE, Ť (hláskujeme ŤE), Ň (hláskujeme EŇ).
Hláskování písmen
- A - A
- B - BE
- C - CE
- Č - ČE
- Ć - ĆE (jako by se v češtině řeklo dže)
- D - DE
- E - E
- F - EF
- G - GE
- H - HA
- I - I
- J - JE
- K - KA
- L - EL
- M - EM
- N - EN
- O - O
- P - PE
- R - ER
- S - ES
- Š - EŠ
- T - TE
- U - U
- V - VE
- W - WEJ
- X - XAJ (jako by se v češtěně řeklo chaj)
- Z - ZET
- Ž - ŽET
Písmeno "j" se píše bez výjimky všude tam, kde se vyslovuje naše hláska j (včetně takových slov, k jakým v češtině patří třeba slovo pionýr).
Mluvnice
Pořadí slov ve větě: podmět-přísudek-předmět; sloveso v infinitivu je na konci věty. Přívlastek předchází podstatnému jménu.
předpony
V případě vyjadřování dokonavosti (viz slovesa) má přednost dokonavá předpona fin, po níž může následovat další předpona.
- owvr - předpona znamená převýšení normy (např. ve slově "přejíst")
- untr - předpona znamená stav, kdy je něco pod normou (např. ve slově "podvyživený")
- awf - předpona značící něco, co se děje, či stane na povrchu něčeho
přípony
biologické přípony
Biologické přípony se použijí tak, že se doplní před koncovku základního podstatného jména, přičemž v případě použití více přípon je pořadí následující: nejprve například přípona mláděte a teprve poté následuje pohlavní přípona - tedy homo = člověk, homeno = muž, homino = žena, homido = dítě, homideno = chlapeček (respektive dítě mužského pohlaví), homidino = holčička (respektive dítě ženského pohlaví).
- -pubert - přípona dospívajícího jedince
- -id - přípona mláděte
- -en - přípona mužského pohlaví
- -in - přípona ženského pohlaví
ostatní přípony
-placo - značící místo
Podstatné jméno - Substantiva namo
Podstatná jména v novalingvu rozlišují rod, číslo a pád. Rod se rozlišuje u živých tvorů podle pohlaví. Jestliže mluvíme například o nějakém biologickém druhu obecně (to znamená bez potřeby rozlišit, jestli mluvíme o samci či samici), použijeme vždy střední rod. Střední rod se použije i pro neživé věci. Jazyk novalingvo má pouze členy určitý, který zní La a je stejný v jednotném i množném čísle. Neurčitý člen tvar nemá. V základním tvaru jednotného čísla končí každé podstatné jméno koncovkou -o, základní tvar množného čísla končí na -on. Lze použít i zdrobnělé tvary, pro něž se použije přípona -ičk- (např. hundičko - pejsek)
Jazyk Novalingvo rozlišuje tyto pády:
- nominativ - bez přídavné koncovky, přičemž spojuje funkce nominativu (náš první pád), vokativu (náš pátý pád) a instrumentálu - použije se instrumentálová předložka.
- genitiv - na otázky "koho/čeho" + "odkud"- s apostrofem a jasně neznělou koncovkou "s" - "'s"
- allativ - na otázku "kam"; též funkce dativu - s apostrofem a koncovkou "ć" - "'ć"
- lokativ - na otázky "kde", "kudy" a "kdy" (příklady "vedle tebe", "mezi mnou a tebou", "za Brnem", "ve Vídni", "nad tebou", "v 6 hodin", "Prahou"...) - s apostrofem a koncovkou "m" - "'m"
- akuzativ - na otázku "vidím koho/co" a dále ve větě "dostal dárek" - s apostrofem a jasně zněle vyslovenou koncovkou "z" - "'z"
Pozor!
- allativ nelze použít, ve větách, v nichž se nic nepohybuje někam - např. věty "mně se to nezdá", "nic se mi nestalo", "stalo se ti něco?" V těchto větách se použije odlišná větná konstrukce s nominativem.
- názvy pohádek a jiných děl, v nichž by čeština použila formulaci s předložkou "o" budou v Novalingvu bez předložky. Jazyk novalingvo nemá ekvivalent předložky "o", takže například "O Honzovi a drakovi" by znělo v překladu do češtiny "Honza a drak". Dále věta "o čem/kom to mluvíš?" by v Novalingvu vypadala "co/koho zmiňuješ?"
Přídavná jména - adjektivo
Přídavná jména v novalingvu nerozlišují rod, číslo ani pád a všechny končí kocovkou -a
Zájmena
osobní zájmena
rozlišují pád stejnou koncovkou, jako podstatná jména:
- já: men, min, mi
- ty: ten, tin, ti
- on: hi
- ona: ši
- ono: ći
- my: ni
- vy: vi
- oni, ony, ona: ili
zájmena přivlastňovací
- Nemají pád, všechna končí na -a, či -ja a téměř všechna se tvoří od tvaru příslušného osobního zájmene. Příklady: mena, tina, šija, nija, vija, ilija
- Odlišně se tvoří zvratná přivlastňovací zájmena, která se odvozují výlučně od zájmen ve třetí osobě jednotného a množného čísla předponou self a následně tvarem klasického přivlastňovacího zájmena. Jedná se o tyto tvary: selfhija, selfšija, selfćija, selfilija
Předložky - prepozicijo
místa
- awf ("na", ve smyslu "na povrchu")
- aws (z, ze)
- in (v)
- owvr (nad)
- cu (u)
- intere (mezi)
- bihajnd (za)
- untr (pod)
- pre (před)
směrové
Téměř vždy se tvoří předponou hin napojenou na předložku místa:
- hinawf ("na" ve smyslu na povrch něčeho)
- hinin ("do" ve smyslu dovnitř něčeho - do Brna, do žaludku apod...)
- hincu (k).
- hinintere (mezi)
- hin (Směrová, či dativová předložka. Za touto předložkou musí následovat tvar podstatného jména v allativu, nebo přívlastek a pak ono podstatné jméno v allativu) - použití např. ve větách "Řečník mluvil k davu / na dav", "Učitel řekl žákům, že mají jít domů". Tato předložka bude mezi slovy "řekl" a "žákům". Dále například ve větě "Věnoval jsem svojí ženě dárek", v níž bude tato předložka předcházet přivlastňovacímu zájmenu, za nímž bude podstatné jméno "žena" v předmětném pádě.
časové
- on ("v"; používá se také před datem a letopočtem)
- poste - "po", "poté", "poté co"
- before - "před", "předtím než", "než"
- intertempe - mezitím
ostatní
- of - předložka která je jednak přivlastňovací a pak také jako předložka druhého pádu, používaná mezi dvěma předměty. Při přivlastňování je nejprve název věci, poté předložka of a následně osobní jméno či například jméno sídla - např. Domo of Pedro'ć.
- baj - instrumentálová předložka, kterou je nutno použít v každé větě, v níž se sděluje, že někdo "tvořil, či vytvořil něco", přičemž samotná větná konstrukce vyzní, jako by byla v trpném rodě ("dílo bylo napsáno Petrem"), přičemž samotná předložka předchází osobě, či věci, která danou věc vytvořila.
- kon - s. Za touto předložkou musí následovat další slovní druhy v předmětném pádě
Slovesa - verbo
Slovesa v novalingvu mají infinitiv končící na -ejt, opakovací tvar na -ejti. Slovesa v novalingvu nerozlišují číslo, ale rozlišují následující jevy:
- způsoby: oznamovací, rozkazovací (vytvoříme ho s použitím osobního zájmena, po němž následuje tvar slovesa bez infinitové koncovky -ejt), podmiňovací. Podmiňovací způsob má tvary minulý (vytvoříme ho s použitím osobního zájmena, po němž následuje tvar minulý čas slovesa být, po němž následuje samotné konkrétní sloveso v němž je infinitová koncovka nahrazena koncovkou -as, či -asi, jedná-li se o opakování) a přítomný (vytvoříme ho s použitím osobního zájmena, po němž následuje konkrétní sloveso v němž je infinitová koncovka nahrazena koncovkou -as, či -asi, jedná-li se o opakování)
- tři časy: minulý (tvoří se tak, že se infinitová koncovka nahradí koncovkou -em), přítomný (tvoří se tak, že se infinitová koncovka nahradí koncovkou -et) a budoucí (tvoří se tak, že se infinitová koncovka nahradí koncovkou -eb)
- rod činný a trpný (trpný se tvoří použitím tvaru pomocného slovesa "být" ("estejt") a druhého slovesa, u něhož se k infinitivu přidá koncovka minulého času -em). Lze ovšem použít i konstrukci, kdy se pomocné sloveso být vynechá (například věta "napsáno panem...")
- vidy: dokonavý, nedokonavý, opakovací. Lze kombinovat opakovací s dokonavým, či nedokonavým. Opakovací vid má tvary končící na -i, dokonavý vid má předponu fin-.Časy se rozlišují koncovkami -et (pro přítomný čas), -em (pro minulý čas) a -eb pro budoucí čas, přičemž tvar slovesa zůstává stejný pro všechny osoby.
Příslovce - adverbijo
Příslovce v novalingvu končí koncovkou -e
Příslovce času
- neksttempe - příště
příslovce místa
okamžité polohy
Příslovce okamžité polohy udávají, kde se věc nachází
- untre - dole
- owvre - nahoře
- nekste - vedle
Příslovce směru pohybu
- hinuntre - dolů
- hinowvre - nahoru
- hinnekste - vedle
Úvahy o tvarosloví
Předpony
Slova jako namalovat (nějaký předmět), či nakreslit (nějaký předmět) řešit bez speciální předpony, přičemž teprve dokonavá předpona fin určí, že se jedná o tvar namaluji/nakreslím, či namaloval(a) jsem/nakreslil(a) jsem. Pro slova mluvit a říct použít jedno slovo.