Zobrazení zdroje stránky Jimramov

{{Infobox obce v České republice
  | název = Jimramov
  | status = městys
  | kraj = [[Kraj Vysočina|Vysočina]]
  | okres = Žďár nad Sázavou
  | obec s rozšířenou působností = [[Nové Město na Moravě]]
  | pověřená obec = [[Nové Město na Moravě]]
  | země = [[Morava]] + [[Čechy]]
  | výměra = 21,99
  | obyvatelé = 1200
  | PSČ = 592&nbsp;42
  | počet zsj = 5
  | počet částí = 5
  | počet katastrálních území = 4
  | adresa = Jimramov, Náměstí Jana Karafiáta 39<br />59242 Jimramov
  | web = http://www.jimramov.cz
  | úřední web = 
  | email = mestys@jimramov.cz
  | starosta = Ing. Josef Homolka
  | infoaktual = 2014
  | obrázek = Image:Jimramov 04.jpg
  | popisek = Náměstí Jana Karafiáta
  | znak = Soubor:Jimramov znak.jpg
  | vlajka = Soubor:Jimramov CZ flag.svg
  | loc-map = {{LocMap |Česká republika|label=Jimramov |lat_deg=49 |lat_min=38 |lat_sec=12 |lon_deg=16 |lon_min=13 |lon_sec=11 |float=center}}
  | NUTS5 = 595772
  | NUTS4 = CZ0635
  | NUTS3 = CZ063
  | nadmořská výška = 495
}}
'''Jimramov''' (starším názvem ''Ingramycz'', ''Gymramow'', ''Ingrowitz'') je [[městys]] rozkládající se po obou stranách [[Česko-moravská hranice|historické zemské hranice]] [[Čechy|Čech]] a [[Morava|Moravy]], 14&nbsp;km severovýchodně od [[Nové Město na Moravě|Nového Města na Moravě]] v [[Okres Žďár nad Sázavou|okrese Žďár nad Sázavou]] v&nbsp;[[kraj Vysočina|Kraji Vysočina]]. Historické jádro městyse je [[městská památková zóna|městskou památkovou zónou]]. Žije zde 1200 obyvatel. Jimramovu se také přezdívá „[[Merano|Meran]] Vysočiny“.

=== Mapy průběhu zemské hranice Moravy a Čech na území Jimramova ===
[[Soubor:Zemska hranice Moravy a Cech mezi Jimramovem a zapadni casti osady Benatky.jpg|thumb|left|Průběh zemské hranice Moravy a Čech mezi jimramovskými částmi Jimramovem a Benátkami]]

== Historie ==
=== Počátky existence ===
==== Počátky osidlování oblasti ====
Jimramov založil podle tradice ve [[13. století]] Jimram, syn kolonizátora Štěpána z Medlova. Ten spolu s [[Herman z Letovic|Hermanem z Letovic]] před rokem [[1269]] zabral území na [[českomoravské pomezí|českomoravském pomezí]], na které si činil nárok klášter v [[Litomyšl]]i.<ref name="rfr23">Josef Dobiáš, ''Jimramov – kapitoly z historie městečka k 650. výročí první písemné zmínky'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 5.</ref> Opat si stěžoval u krále [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]], jenž roku [[1269]] vydal listinu, v níž vymezil hranici mezi oběma stranama a zároveň tak určil hranici mezi Čechami a Moravou, která v oblasti Jimramova vedla řekou [[Svratka|Svratkou]] a poté podél potoka "Strachwiow" (dnes [[Trhonický potok]]) a podél „bílých kamenů“ (pravděpodobně hraničníky) ke [[Svitava|Svitavě]].<ref name="rfr23" /> Listina zároveň dokládá, že v této době pronikali kolonisté až za dnešní Jimramov; ten ovšem přímo zmíněn není.<ref name="rfr23" /> Do dnešní doby se nedochovaly žádné prameny, které by pomohly určit přesnější dobu založení obce a její původní polohu.<ref name="rfr23" />

==== Zakladatel ====
Městys Jimramov byl založen v polovině 13. století, ale dodnes je těžké určit, kdo byl jejím zakladatelem. Mohl jím být [[Jimram I. z Medlova]]<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Čermák
 | jméno = Emil
 | odkaz na autora = Emil Čermák
 | titul = Kronika Zubří země
 | vydavatel = Tipografia P.U.G.
 | místo = Jimramov–Hollywood–Roma
 | rok = 1979
 | počet stran =
 | kapitola = Páni z Pernštejna
 | strany = 37
 | isbn = 
 | jazyk = 
}} – zde chybně uveden jako Jimram II.</ref><ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Jurman
 | jméno = Hynek
 | odkaz na autora = Hynek Jurman
 | titul = Bystřicko
 | vydavatel = SURSUM
 | místo = Tišnov
 | rok = 2000
 | počet stran =
 | kapitola = Jimramov
 | strany = 109
 | isbn = 
 | jazyk = 
}}</ref> (syn [[Štěpán I. z Medlova|Štěpána I. z Medlova]]), [[Jimram]] (snad [[Jimram z Aueršperka]]; otec Geruše, o které se zmiňuje listina z roku [[1325]]; z listiny z roku [[1269]]),<ref name="rfr43">Vítězslav Grmela, ''K dějinám Jimramova, Dalečína a Vítochova''. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 1996, s. 12.</ref> [[Jimram z Kamene]] (roku [[1348]] prodává majetek náležící k hradu [[Zubštejn|Kameni]])<ref name="rfr43" /> či [[Jimram z Pernštejna]]. Jisté je, že zakladateli nebyli Jimram z Kamene, který se objevuje na listině z roku [[1297]] ([[Antonín Boček|Bočkovo]] falzum),<ref name="rfr43" /> ani Jimram z kroniky [[Jindřich Řezbář|Jindřicha Řezbáře]] k roku [[1299]], jenž byl pánem na Bystřici.<ref name="rfr43" />

K zajímavému názoru dospěl historik a archeolog [[Ludvík Belcredi]]. Ten se základě rozboru majetkových poměrů tehdejší osady (a také na základě již dříve založených nových osad v okolí hradu [[Štarkov (hrad)|Štarkov]]<ref name="rfr2">Ludvík Belcredi, ''Panská sídla v Jimramově'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 88.</ref>) domnívá, že ji společně založili [[Archleb ze Stařechovic]] a Jimram z Pernštejna<ref name="rfr1">Ludvík Belcredi, ''Panská sídla v Jimramově'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 87.</ref> – v tomto případě vychází z listiny z roku [[1365]], kdy Archleb odkoupil Jimramovu část.<ref name="rfr2" /> Příchozí osídlenci pak pravděpodobně pocházeli z okolí [[Stařechovice|Stařechovic]].<ref name="rfr1" />

==== Počátky ====
[[První písemná zmínka]] o obci pochází z roku [[1361]], kdy [[Archleb ze Stařechovic]] zřizuje v Jimramově – tehdy se ještě jednalo o osadu – při [[Kostel Narození Panny Marie (Jimramov)|kostele]] nadaci.<ref group="p">K jejímu zřízení došlo nedlouho po smrti Jitky, manželky Archleba ze Stařechovic, která zemřela 5. února toho roku.</ref><ref name="rfr23" /> Je zřejmé, že v té době zde byl nejen kostel a farář, ale také došlo ke zřízení místa kaplana a jelikož kaplana měly velké osady a střediska velkých obvodů, musel být Jimramov významný.<ref>Josef Dobiáš, ''Jimramov – kapitoly z historie městečka k 650. výročí první písemné zmínky'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 5-6.</ref> Archleb ze Stařechovic vlastnil jen část Jimramova, neboť druhá část, snad polovina,<ref group="p">Přesná velikost osady není známa. Historik Ludvík Belcredi odhaduje na 12 usedlostí, což by odpovídalo průměrně velké vsi té doby.</ref> patřila Jimramu z Pernštejna. Roku [[1365]] Archleb tuto část odkoupil za 10 [[Hřivna|hřiven]] [[Pražský groš|pražských grošů]]<ref name="rfr1" /> a spojil do jednoho vlastnictví.<ref name="rfr5" />

Rekonstrukce podoby a hlavně typologie osady je velice složitá a plná domněnek. Podle názoru Ludvíka Belcrediho se jednalo o [[Lánová ves záhumenicového typu|lánovou ves záhumenicového typu]].<ref name="rfr2" /> V nařízení, podle kterého takovéto vsi vznikaly, byla podmínka udělení jednoho [[Francký lán|franckého lánu]]<ref group="p">Francký lán odpovídal rozloze přibližně 23,5 ha.</ref> každému z kolonistů. To by se v případě Jimramova mohlo jevit jako problém, nicméně do této podmínky spadaly i lesy, takže k jejímu naplnění pravděpodobně skutečně došlo.<ref name="rfr2" />

Roku [[1384]] zdědili nedaleký hrad [[Štarkov]] spolu s Jimramovem a dalšími vesnicemi Archlebovi synové [[Erhart ze Skal|Erhart]] a Jan. O Janovi však chybí jakékoliv další prameny, takže můžeme předpokládat, že nedlouho poté zemřel.<ref name="rfr3">Ludvík Belcredi, ''Panská sídla v Jimramově'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 89.</ref> V roce [[1391]]<ref name="rfr3" /> nebo [[1392]]<ref name="rfr5" /> je na listině k příležitosti svatby Erharta ze Skal a jisté Kunky Jimramov uváděn jako městečko s tvrzí (''... super municione (...) super opido Gimramow ...''). Dále zde stál alodiální dvůr, mlýn a rybníky – všechny tyto objekty spolu s [[Jimramov (tvrz)|tvrzí]] nechal Erhart založit někdy mezi lety [[1384]]–[[1391]].<ref name="rfr3" /> Další zprávu o Jimramovu máme z roku [[1398]], kdy se Erhart oženil s [[Eliška z Bučovic|Eliškou z Bludova a Bučovic]] a jako věno jí zapsal 375 hřiven grošů na Jimramově a [[Ubušín]]ě.<ref name="rfr3" /> V roce [[1407]] pak Erhart označil za poručníka svých dětí v případě své smrti [[Erhart Puška z Kunštátu|Erharta Pušku z Kunštátu]].

V roce [[1410]] byl Erhart ze Skal pohnán Jindřichem z Jimramova, když si měl přivlastnit jeho rychtářská práva v Jimramově a na Javorku, žaloba však byla zamítnuta jako neopodstatněná.<ref name="rfr18">{{Citace monografie
 | příjmení = Belcredi
 | jméno = Ludvík
 | odkaz na autora = Ludvík Belcredi
 | titul = Hrad Skály aneb o prstenu paní Elišky. Historie a archeologický výzkum hradu
 | vydavatel = 
 | místo = Brno
 | rok = 2010
 | počet stran =
 | kapitola = 
 | strany = 20
 | isbn = 
 | jazyk = 
}}</ref> Přesto se Jindřich stává nejstarší historicky doloženou osobou z Jimramova.<ref name="rfr18" /> Zároveň se dozvídáme, že v této době měly obě vsi společnou rychtu.<ref name="rfr18" /> Ze starších zpráv se navíc dozvídáme, že v roce [[1374]] javorskou rychtu získal Archlebův panoš Vach, z čehož plyne, že Jindřich musel být buď jeho dědicem, nebo ji od něho či jeho dědiců odkoupit.<ref name="rfr18" /> V případě jimramovské rychty je zpráva z roku 1410 vůbec první zmínkou.<ref name="rfr18" />

Po smrti Erharta ze Skal v roce [[1415]] (umírá patrně někdy v květnu toho roku, neboť v červnu je již zmiňována pouze vdova po něm<ref name="rfr18" />) převzal správu panství Erhart Puška a následně přesunul na Štarkov svoji družinu. Kvůli jejich častým akcím máme zprávy o Jimramovu z let [[1416]]–[[1419]].<ref>Ludvík Belcredi, ''Panská sídla v Jimramově'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 90-91.</ref> Při podrobnějším studiu výslechů členů této družiny se dá říci, že Štarkov byl v této době z části opuštěný a lapkové hledali útočiště především v Jimramově a jeho bezprostředním okolí.<ref>Ludvík Belcredi, ''Panská sídla v Jimramově'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 91.</ref> Zda využívali jimramovskou tvrz a zda vůbec tato tvrz ještě existovala, není z dochovaných historických pramenů zřejmé. V rovině spekulací zůstávají možnosti, že lapkové sídlili přímo v Jimramově a obyvatelé vsi se k nim přidávali během výpadů.<ref name="rfr19">{{Citace monografie
 | příjmení = Belcredi
 | jméno = Ludvík
 | odkaz na autora = Ludvík Belcredi
 | titul = Hrad Skály aneb o prstenu paní Elišky. Historie a archeologický výzkum hradu
 | vydavatel = 
 | místo = Brno
 | rok = 2010
 | počet stran =
 | kapitola = 
 | strany = 40
 | isbn = 
 | jazyk = 
}}</ref> Stejně tak nemůžeme s určitostí říci, zda obyvatelé věděli, čím se tito lidé živí, kde sídlí, zda měli z jejich přítomnosti nějaký prospěch či zda je dokonce jejich přítomnost neinspirovala k podobným činům.<ref name="rfr19" /> Výslechové protokoly přináší jméno druhého doloženého obyvatele Jimramova, Mikoláše Nosatého.<ref name="rfr19" /> Z protokolů také víme, že se v Jimramově nezdržovali pouze Puškovi lidé, ale i členové jiných družin (např. Vítek ze Solenice) či tzv. lapkové na volné noze (Mikuláš Člupek).<ref name="rfr19" /> Erhart Puška v roce 1419 zemřel a Jimramov se stal předmětem dědických sporů, ze kterých vyšla vítězně dcera Erharta ze Skal a Elišky z Bludova a Bučovic (+ 1447<ref name="rfr4">Ludvík Belcredi, ''Panská sídla v Jimramově'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 92.</ref>) Žofie, manželka [[Jan Tovačovský z Cimburka|Jana Tovačovského z Cimburka]].

V roce [[1447]] získala Žofie svůj zděděný majetek zpátky, ovšem již bez panských sídel, neboť Štarkov nechal v roce [[1440]] oblehnout a ještě ve stejný rok nebo v roce [[1441]] zbořit [[Hynce Ptáček z Pirkštejna|Hynek Ptáček z Pirkštejna]], který jej měl původně převzít od [[Jan z Brezan|Jana z Brezan]],<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Belcredi
 | jméno = Ludvík
 | odkaz na autora = Ludvík Belcredi
 | titul = Hrad Skály aneb o prstenu paní Elišky. Historie a archeologický výzkum hradu
 | vydavatel = 
 | místo = Brno
 | rok = 2010
 | počet stran =
 | kapitola = 
 | strany = 49
 | isbn = 
 | jazyk = 
}}</ref> a tvrz v Jimramově zpustla a zanikla patrně někdy ve 20. letech [[15. století]].<ref name="rfr4" /> Dne [[13. září]] [[1462]] pak Jan Tovačovský panství prodal [[Jan II. z Pernštejna|Janu II. z Pernštejna]]. Ke vložení do [[Zemské desky|zemských desk]] došlo v roce [[1464]] a při této příležitosti je zmiňováno městečko Jimramov se dvorem, patronátním právem a pobořeným hradem Skály a dále vsi [[Javorek]], Ubušín, [[Sulkovec]], [[Unčín]] a majetek v [[Jimramovské Pavlovice|Pavlovicích]] a Pičulíně (Lhota).<ref>Ludvík Belcredi, ''Panská sídla v Jimramově'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 92-93.</ref> Jako odpůrce vkladu je zmiňován jistý Zich ze Svratky, který si nárokoval věno v [[Ubušín]]ě.<ref>Ludvík Belcredi, ''Panská sídla v Jimramově'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 93.</ref>

=== Jimramov za husitských válek ===
Zmínky o náboženském vyznání obyvatel Jimramova a okolí v období [[Husitství|husitských válek]] se nám dochovaly ve farní katolické kronice. Zde je uveden následující záznam: „...celý kraj během náboženských a selských válek od katolické víry odpadl a částečně k Husitům, částečně Lutheránům přistoupil“. V té době vlastnil panství Erhart ze Skal, který byl, stejně jako jeho manželka Eliška z Bučovic a další příslušníci rodu [[Páni z Kunštátu a Poděbrad|pánů z Kunštátu]], kališníkem. Proto katolíci Štarkov oblehli a pobořili. V této době katolíci napadli i Jimramov, ale ten zůstal kališnický. Zatímco v nedalekém [[Dalečín]]ě se po válkách opět dařilo lupičství, zmínky o situaci na Jimramovsku z této doby chybí.

=== Jimramov za Pernštejnů ===
[[Soubor:Vratislav II z Pernstejna 1867 Krispin.jpg|náhled|Vratislav II. z Pernštejna zv. Nádherný]]
Roku [[1462]] koupil [[Jan II. z Pernštejna]] Jimramov od Jana Tovačovského z Cimburka a právě za [[Pernštejnové|Pernštejnů]] začal rozvoj městečka. Tehdy jimramovské panství tvořilo městečko s kostelem a farou, hrad [[Štarkov]] (ten byl již zbořený) a obce [[Javorek]], [[Ubušín]], [[Sulkovec]], [[Unčín]], [[Jimramovské Pavlovice|Pavlovice]] a Lhota. Význam obce vzrostl po roce [[1475]] za [[Vilém II. z Pernštejna|Viléma II. z Pernštejna]], který roku [[1500]] rozdělil majetek na několik dílů, přičemž Jimramov se dostal do tzv. novoměstsko-jimramovského dílu, a jeho syna [[Jan IV. z Pernštejna|Jana]], za nějž se začal vytvářet samostatný jimramovský díl. V roce [[1537]] získal Jimramov od císaře [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I.]] právo pořádat dva osmidenní jarmarky s frejunkem, tedy dobou, kdy směli zboží nakupovat i kupci z jiných obcí – a to v pondělí před [[Povýšení svatého Kříže|Povýšením sv. Kříže]] a ve čtvrtek na [[Boží vstoupení]]. Navíc dostal také právo pořádání týdenních trhů na každé pondělí. Zároveň také bylo potvrzeno povýšení Jimramova na městečko. Kdy k tomuto povýšení došlo, však není známo – Mons. František Havránek v knize Paměti městečka Jimramova uvádí rok [[1350]], který ovšem nemá podložený žádným historickým pramenem, v zemských deskách kraje brněnského (ZDB) je Jimramov takto označován v roce [[1392]].<ref>Josef Dobiáš, ''Nejstarší jimramovské privilegium'', in: Jimramovský zpravodaj 2/2007.</ref> Janův syn [[Vratislav II. z Pernštejna]] připojil k Jimramovu 11 obcí, dále vydal obecní zřízení, [[právo várečné]], [[Propinační právo|právo výčepní]], daroval lesy na [[Padělek (625 m)|Padělku]], [[Prosička|Prosičce]] a Holém vrchu a osvobodil obyvatele městečka od [[robota|robot]]. Roku [[1578]] vrchnost jimramovským odsouhlasila vlastní [[pečeť]], o deset let později prodali [[Jan V. z Pernštejna|Jan V.]] a [[Maxmilián z Pernštejna]] panství [[Pavel Katharin z Katharu|Pavlu Katharinovi z Katharu]], zemskému purkrabímu [[Markrabství moravské]]ho.

=== Jimramov za dalších majitelů ===
==== Katharinové z Katharu a Dubští z Třebomyslic ====
Pavel Katharin z Katharu kromě Jimramova odkoupil také [[Pernštejn (hrad)|Pernštejn]] ([[1596]]) a [[Kunštát (zámek)|Kunštát]] ([[1599]]), čímž se zařadil mezi nejbohatší feudály doby. Jelikož městečko bylo centrem panství, rozhodl se sem z [[Dalečín (zámek)|Dalečína]], kde předtím sídlil, přenést svoje sídlo. V roce [[1589]] velkou část městečka zničil požár, v následujícím roce Pavel Katharin potvrdil Jimramovu původní privilegia – pouze právo várečné postoupili jimramovští jemu – a městečku navíc daroval pozemek na stavbu nové [[Jimramovská radnice|radnice]] a stavební materiál na obnovu domů. Vybudováním šlechtického sídla stoupl význam Jimramova, který získal soudní pravomoc a také byla založena [[urbář|purkrechtní kniha]]. Po smrti Pavla Katharina roku [[1600]] došlo mezi jeho dědici ke sporům, od nichž panství v roce [[1603]] koupil za 18 000 zlatých [[Vilém Dubský z Třebomyslic]].<ref name="rfr24">Josef Dobiáš, Rod Dubských z Třebomyslic, in: Jimramovský zpravodaj 5/2007.</ref>

Vilém Dubský z Třebomyslic pocházel z obce [[Třebomyslice]] u [[Horažďovice|Horažďovic]]. Na Moravu se dostal roku [[1570]] a stal se zde nejvyšším sudím.<ref name="rfr24" /> V roce [[1612]] povýšil do panského stavu a v té době se řadil k nejbohatším moravským šlechticům. Kromě jimramovského panství vlastnil ještě [[Dačice]], [[Nové Město na Moravě]], [[Řečkovice]], [[Biskupice]], [[Drnovice]], [[Lysice]] a [[Zdislavice]].<ref name="rfr24" /> Správu Jimramova předal svému příbuznému [[Jan Dubský z Třebomyslic|Janu Dubskému]] (jejich vzájemný příbuzenský vztah není znám<ref name="rfr24" />), který začal panství rozšiřovat, s čímž mu vydatně pomáhala jeho manželka [[Alina Zoubková ze Zdětína]]. V roce [[1607]] koupil [[Jimramovské mlýny|horní mlýn]] a další pozemky,<ref name="rfr24" /> staral se ovšem také o další obce v panství. V [[Jimramovské Pavlovice|Jimramovských Pavlovicích]] odkoupil a následně nechal rozšířit dvůr, roku [[1614]] Alina přikoupila rybník a hamry u [[Javorek|Javorka]], přičemž hamry nechala posléze zrušit a na jejich místě vybudovat mlýn.<ref name="rfr24" /> Kromě toho také provedl reformu [[trestní právo|trestního práva]], když jako první feudál zavedl náhradní a podmíněné tresty.<ref name="rfr24" /> Zrušil [[trest smrti|tresty smrti]] a po přímluvě bezúhonných občanů, kteří se museli zavázat, že se zločinec polepší, trest zmírnil.<ref name="rfr24" /> Období rozkvětu trvalo až do [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hory]], kdy [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]] Dubským majetek kvůli účasti na [[české stavovské povstání|stavovském povstání]] [[konfiskace|zkonfiskoval]].<ref name="rfr24" />

==== Jimramov za třicetileté války ====
Novým majitelem panství se stal [[Štěpán Schmidt z Freyheffenu]], ale nikdy za něj nezaplatil. Proto jej roku [[1631]] získala [[Anna Marie Šliková]], ovšem už v následujícím roce jej od ní odkoupil hrabě [[Jiří z Náchoda]].

Ze začátku [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] se obyvatelé snažili zabránit pobytům vojsk pomocí uplácení velitelů posádek v okolí a udržování cest ve špatném stavu, někdy se však neváhali nepřátelům postavit se zbraní v ruce. V roce [[1621]] protáhli Jimramovem [[Poláci]]. Zámecký správce [[Václav Rychnovský z Louňovice]] se před nimi rozhodl utéct, ale u [[Věcov]]a byl dostižen a zabit – dnes tuto událost připomíná pamětní deska na věcovské rychtě. Následně polská armáda pokračovala na [[Bystřice nad Pernštejnem|Bystřici]], proto bystřičtí požádali jimramovské o pomoc a společně Poláky vyhnali.

Tažení Poláků bylo prvním z plenění cizích vojsk za třicetileté války. V roce [[1624]] je následovali [[Španělé]], ovšem už po týdnu se vrátili do Bystřice. Obyvatelé tehdy opevnili přístupy k městečku a u řeky vybudovali z dřevěných kůlů hrazení. Také drželi hlídky, které měly oznámit přepady cizích vojsk, jež se rozdělila na menší skupiny a v okolí hledala potravu pro koně a vojáky. Jimramov se snažil plenění bránit také pomocí uplácení velitelů oddílů. Během let [[1640]]–[[1648]] protáhlo městečkem pět armád, které jej přivedly téměř na mizinu. Pravděpodobně nejhorší situace byla [[16. červen|16. června]] [[1643]], kdy městečkem táhlo 1500 [[Švédové|Švédů]]. Ti se zde nechali hostit, vybral úplatek za nevyplenění a poté Jimramov zapálili. Podle některých historiků došlo v této době také k zániku tvrze, ovšem jiní (např. Ludvík Belcredi) umisťují její zánik do období krátce po husitských válkách.

Celkem Jimramovem ve dnech [[11. srpen|11. srpna]] 1640 – [[27. duben|27. dubna]] [[1641]], [[7. září]] – [[16. říjen|16. října]] [[1642]], [[28. květen|28. května]] – [[23. prosinec|23. prosince]] 1643, [[28. září]] – [[31. prosinec|31. prosince]] [[1645]] a [[10. listopad]]u [[1647]] – [[8. leden|8. ledna]] 1648 protáhlo 4772 jezdců a 1646 pěšáků. Jejich hoštění přišlo městečko na 1177 zlatých a 15 grošů. Obnova městečka po válce trvala řadu let a mnoho rodin se přitom zadlužilo.

==== Jimramov po třicetileté válce a za vlastnictví pánů z Náchoda a Gallasů ====
Po třicetileté válce došlo k velkým změnám v osídlení. Řada vesnic byla opuštěna a velkou spoustu z nich čekala několik let trvající obnova. Roku [[1631]] proběhl odhad jimramovského panství a u městečka je uváděno: 1 svobodný dvůr, 14 hospodářských usedlostí, 32 [[podsedek|podsedků]], 14 chalup, poddanský mlýn, kostel, fara a škola. Vrchnosti zde patřila tvrz<ref group="p">Řadou přestaveb této tvrze vznikl dnešní zámek. První jimramovská tvrz, jejíž lokace není dosud přesně známa, zanikla patrně již krátce po konci husitských válek.</ref>, hospodářský dvůr, [[Pivovar Jimramov|pivovar]], prachovna a cihelna. Jak vyplývá z dalších listin, tak ještě v roce [[1656]] nebyla řada objektů znovu obydlena.

V roce [[1650]] se panství ujal hrabě [[Ferdinand Leopold z Náchoda]]. V pamětní knize jimramovské se o něm píše následující:
{{Citát|... Na počátku jeho panování měli se poddaní velmi dobře, později však se vše zjinačilo a zacházel táž pán s poddanými velmi tvrdě, tak že mnozí, protože jeho útrap snášeti nemohli, z panství jeho a ne snad z vesnic, ale i z městečka Jimramova a i z jiných jeho panství z Bystřického, Kunštátského i Lysického utíkali, tak že větší díl z jimramovského a jiných jeho panství pustý zůstal. (...) Roku 1664 byl zmíněný pán rozkazem jeho milosti císaře na svém násilně chycen, do Vídně odvezen a tam sedm let žalářován, kdež také v roce 1674 v bídě zemřel. Tím vymřel znamenitý rod pánů z Náchoda.|}}

Zatímco v roce [[1656]] bylo v Jimramově obydleno 74 domů, na konci vlastnictví panství [[Páni z Náchoda|pány z Náchoda]] jejich počet klesl na 63.<ref name="rfr22">Josef Dobiáš, ''Jimramov po třicetileté válce'', in: Jimramovský zpravodaj 2/2008.</ref>

V roce [[1664]] Ferdinand Leopold postoupil jimramovské panství své manželce [[Terezie Františka z Gallasu|Terezii Františce z Gallasu]]. Hlavní zájmem jak [[páni z Náchoda|pánů z Náchoda]], tak následně [[Gallasové|Gallasů]] (zastoupených pouze manželkou Ferdinanda Leopolda), bylo získat z panství co nejvíce peněz bez ohledu na poddané, které silně poškodila třicetiletá válka. K roku 1664 měli představitelé jimramovského a dalečínského panství zaplatit Ferdinandu Leopoldovi dluh ve výši 344 zlatých, což se nestalo. Vzhledem k tomu, že to nebyla jediná dlužná část, nechal purkrabí zavřít jimramovského primátora do vězení a později převést do [[Kunštát]]u. Jimramovským se následně podařilo s velkými problémy sehnat 144 zlatých, zbytek dluhu spláceli v určených lhůtách.

Ferdinandovou smrtí v roce [[1674]] vymírá rod pánů z Náchoda, ovšem už v roce [[1669]] se novým majitelem panství stal [[Jan Václav Novohradský z Kolovrat]].

==== Novohradští z Kolovrat, Bornstettové a Nübernové ====
Nedlouho po zakoupení panství se Jan Václav Novohradský z Kolovrat pustil do jeho obnovy. Ačkoliv postupně došlo k opravám všech usedlostí a obdělávání polí, ještě v roce [[1674]] nebyly všechny domy obydleny. V červenci roku [[1680]] zasáhla Jimramov [[morová epidemie|morová rána]], kdy během půl roku zemřelo 147 osob,<ref name="rfr22" /> na jejíž odvrácení byla v letech [[1681]] -[[1688]] postavena na svahu Padělka [[Kaple svatého Matouše (Jimramov)|kaple sv. Matouše]]. V letech 1680–1687 nechal v Sedlištích převést koryto Svratky do současné polohy, aby došlo k posílení náhonu vody na Mostní mlýn,<ref name="rfr22" /> a původní koryto pod Kabačkou následně zrušit.<ref name="rfr22" /> V roce 1680 se novým majitelem stal Janův syn [[Filip Antonín Novohradský z Kolovrat]]. Ten panství zadlužil a tak muselo být v roce [[1687]] v dražbě prodáno, kde jej zakoupil rytíř [[Konrád Ferdinand z Bornstettu]].

Konrád Ferdinand z Bornstettu byl vysoce postavený císařský úředník. Na soupisu panství k roku 1687 se objevuje [[Jimramov (zámek)|zámek]], pivovar, městečko Jimramov, dvory, mlýny, sklárna, železný hamr, slévárna a také vesnice [[Borovnice (okres Žďár nad Sázavou)|Borovnice]], [[Spělkov]], [[Krásné (okres Žďár nad Sázavou)|Krásné]], [[Javorek]], [[Daňkovice]], [[Jimramovské Pavlovice|Pavlovice]] a [[Hutě (Nový Jimramov)|Hutě]] (část dnešního [[Nový Jimramov|Nového Jimramova]]). Roku [[1691]] Konrád zemřel a panství zdědila jeho manželka [[Anna Žofie z Bornstettu]]. Počátky její "vlády" jsou spojeny s řadou vlastnických sporů.<ref name="rfr25">Josef Dobiáš, 18. století – panování tří žen „vladařek“ v Jimramově, in: Jimramovský zpravodaj 4/2008.</ref> Později se dostala do sporu s obyvateli Poličky. Jednalo se o spor o louky za řekou [[Svratka|Svratkou]], které si nárokovala jak [[Polička]], tak i Jimramov. Když chtěli poličští pozemky obhospodařovat a sušit na nich seno, Anna Žofie proti nim vytáhla spolu s poddanými.<ref name="rfr25" /> V červnu [[1702]] poslala dopis do [[Vídeň|Vídně]] a císař roku [[1707]] rozhodl, že louky bude za poplatek využívat Jimramov. Poličští se sice snažili proces obnovit, ale bez úspěchu. K definitivnímu ukončení sporu došlo v roce [[1711]]. Během doby, kdy byl spor veden, zde Polička postavila domy – v roce [[1707]] jich bylo 10 a žilo zde přibližně 80 obyvatel. Domy sice jimramovští zbourali, ale po ukončení sporu tu postavili 4 nové, které tvořily základ dnešních [[Benátky (Jimramov)|Benátek]]. V roce 1707 navíc zahájila barokní přestavbu kostela.<ref name="rfr25" /> Anna Žofie zemřela v dubnu [[1720]] a panství zdědila její dcera [[Marie Anna Anežka z Nübern]].

Marie Anna Anežka z Nübern byla od roku [[1697]] manželkou polního zbrojmistra [[Ferdinand Baltazar z Püran|Ferdinanda Baltazara z Püran]], který ovšem zemřel v roce [[1700]] (pohřben je v tzv. černé kapli v jimramovském kostele<ref name="rfr25" />). Brzy poté se provdala za tajemníka moravského královského tribunálu, hraběte [[Jan Esaiáš z Nübern|Jana Esaiáše z Nübern]], který zemřel roku [[1718]]. Za její "vlády" pokračoval ekonomický rozvoj Jimramova. Podařilo se jí naplnit obecní pokladnu, když pronajala panskou koželužnu, vinopalnu, [[Panský dům (Jimramov)|Panský dům]] (zde byla zřízena první stálá hospoda<ref name="rfr25" />), zřídila barvírnu (v čp. 20), mandlovnu, papírnu na [[Huť (Nový Jimramov)|Huti]] a draslovnu na [[Krásné (okres Žďár nad Sázavou)|Krásném]].<ref name="rfr25" /> Ovšem v červenci [[1714]] zasáhla Jimramov povodeň, která strhla všechny tři mosty, roku [[1741]] zase vichřice vyvrátila všechny lesy mezi [[Herálec (okres Žďár nad Sázavou)|Herálcem]] a Jimramovem.<ref name="rfr25" /> Roku [[1745]] předala panství své neteři svobodné paní [[Marie Antonie z Waldorfu|Marii Antonii z Waldorfu]].

==== Jimramov v době válek o rakouské dědictví ====
Na počátku 40. let [[18. století]] se Jimramovu nevyhnul další z válečných konfliktů, dnes označovaný výrazem [[Války o rakouské dědictví]].

V letech [[1741]]–[[1742]] byla v městečku ubytována vojska a to pokladnu a poddané značně vyčerpalo. V dubnu 1741 se zde ubytovalo 2000 saských jezdců a 3000 pěšáků, které museli jimramovští platit. Z tohoto důvodu se obyvatelům nedostávaly peníze na zasetí, krmení pro dobytek ani na jídlo pro sebe. V roce 1742 zase pobyly v Jimramově dva pluky [[husar]]ů. Ze zámecké jídelny si udělaly konírny a vyrabovaly sýpky a sklepy.

Ze záznamů víme, že dne [[14. duben|14. dubna]] 1742 museli jimramovští poslat [[Sasové|Sasům]] 8000 porcí chleba, 1600 porcí sena, 1600 porcí ovsa, 12 sudů piva, 4 sudy kořalky, 27 kusů hovězího dobytka, 60 kusů ovcí, salámy, dále pak hrách, čočku, kroupy, zeleninu, sůl, máslo a koření. Už v únoru 1742 si reichenberský [[dragoun]]ský pluk na jimramovských vyžádal 242 dávek ovsa a 225 dávek sena. Mimo to museli do [[Olešnice]] odvádět 24 sudů piva a 200 měr ovsa a v roce 1741 přišlo do skladu v [[Brno|Brně]] z panství 46 měr pšenice, 60 měr ječmene, 41 centů sena a 20 kop slámy.

=== Jimramov za Waldorfů ===
V roce [[1745]] se novou majitelkou panství stala [[Marie Antonie z Waldorfu]], jejímž manželem byl [[František August z Waldorfu]], který [[30. duben|30. dubna]] [[1754]] náhle zemřel (pochován je v jimramovském kostele u postranního oltáře<ref name="rfr25" />). Marie Antonie byla poslední z trojice žen-majitelek panství a také za ní Jimramov nadále prosperoval.<ref name="rfr25" /> Nechala k zámku přistavět severní křídlo a nákladem baronky [[Marie Antonie z Bukůvky]]<ref>Vladimír Březina, ''Rytířský stav v Čechách a na Moravě v raném novověku. Rod Bukůvků z Bukůvky od středověku do 20. století''. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2008, s. 91.</ref> celý objekt prostřednictvím kryté chodby spojila s oratoří katolického kostela.<ref name="rfr25" /> V letech [[1767]]–[[1769]] nechala vystavět kapli sv. Matouše.<ref name="rfr25" />

Kvůli tzv. sporu o cejchovnici si ovšem zhoršila vztahy s představiteli Jimramova. Vrchnost totiž obviňovala obec, že v lesích špatně hospodaří a žádala vydání cejchovnice, kterou se označovaly stromy určené k pokácení. Brněnský krajský úřad následně přikázal uložit cejchovnici na zámek do speciální schránky. Jeden klíč od schránky měl pak dostat i panský úředník. To by znemožnilo obci volně disponovat s majetkem a tak se proti tomuto rozhodnutí postavila. Dne [[27. červenec|27. července]] [[1781]] bylo pět obecních starších hejtmanem povoláno na zámek, kde od nich chtěl vymoci cejchovnici a když odmítli, pohrozil povoláním vojska. Další události jsou popisovány následovně:
{{Citát| Odebrali se na radnici a vojákům poručeno srocující se občany rozehnat. Velitel poručil nabíjet zbraně. Sama majitelka, která dění před radnicí pozorovala z okna zámku, volala chatrnou češtinou: "Ščílet, ščílet!" Když to lidé uviděli, začali se ozbrojovat tím, co bylo po ruce, zvonili na poplach a situace se dále vyhrocovala. Po odchodu pánů z radnice se dav pomalu rozcházel.|}}
Následujícího dne přibylo v městečku několik [[setnina|setnin]] vojáků, ale v Jimramově byl klid. Vojáci se tedy rozešli do domů, kde byli ubytováni. Vůdci vzpoury - primátor Jan Tománek, radní Jan Libra, Jan Vendolský, František Polívka, obecní starší Václav Andres, soused Martin Buřvala a dalších šest osob – byli zatčeni a uvězněni na [[Špilberk]]u.
{{Citát|Když se jimramovští dozvěděli, že císař Josef II. pojede do Čech přes Bystré, dali napsat učiteli a městskému písaři Kostrošicovi žádost o milost pro vězněné a poté 22 občanů spolu s manželkami vězněných odebral se na silnici k Bystrému. Zde čekali na císaře. Když se blížila dlouhá řada kočárů všichni se vrhli na kolena domnívajíce se, že hned v tom prvním je císař, ale nebyl. Hodnostář v tom kočáru sedící upozornil prosebníky, ve kterém kočáru císař jede. Na ten pak počkali. Kočár dojel. Jimramovští poklekli poznovu a učitel Kostrošic nejponíženěji podával supliku, krásně a opatrně sepsanou. Císař kázal zastavit, žádost přijal, zběžně ji prohlédl a dal se informovat. Dobrotivý ten zeměpán obrátil se pak k ženám vězněných usedavě plačícím a milostivě odpověděl: "Neplačte, vaši mužové přijdou domů. Odejděte s Pánem Bohem, pořídí se vám to."|[[Jiří Guth-Jarkovský]], z článků o Jimramovu v časopise [[Turista (časopis)|Turista]]}}
Ještě téhož dne poručil císař věc v Brně vyšetřit a [[29. prosinec|29. prosince]] [[1781]] rozhodl, že cejchovnice zůstane obci, ale vrchnost si udrží dozor nad správou lesů. Krajský hejtman dostal nařízeno, aby ihned propustil vězněné občany.

Marie Antonie z Waldorfu odkázala panství své neteři baronce [[Marie Theodora z Freyenfelsu|Marii Theodoře z Freyenfelsu]], manželce hraběte [[Antonín Belcredi|Antonína Belcrediho]].

=== Jimramov za Belcrediů ===
[[Soubor:Egbert Belcredi.png|náhled|Egbert Belcredi]]
V roce [[1778]] získává Jimramov nový vlastník, rod [[Belcrediové|Belcredi]] původem z [[Itálie]]. Majiteli panství se stali hrabě [[Antonín Belcredi]] a jeho manželka baronka [[Marie Theodora z Freyenfelsu]]. Jimramovské panství v té době zahrnovalo obce Jimramov, [[Borovnice (okres Žďár nad Sázavou)|Borovnice]], [[Spělkov]], [[Krásné (okres Žďár nad Sázavou)|Krásné]], [[Javorek]], [[Daňkovice]], [[Jimramovské Pavlovice|Pavlovice]], [[Nový Jimramov]], Waldorf (dnes [[Podlesí (Sněžné)|Podlesí]]), [[Široké Pole]] a [[Jimramovské Paseky|Paseky]]. Antonín Belcredi nechal na náměstí roku [[1801]] postavit Horní školu. Ačkoliv měl celkem 12 dětí, nedožila se jich většina dospělosti. A tak se po jeho smrti roku [[1812]] majitelem stal jeho syn [[Eduard Belcredi]].

Eduard nebyl, na rozdíl od svého otce, dobrý hospodář, naopak jako vášnivý hráč přišel o téměř všechen svůj majetek. V roce [[1819]] přenesl sídlo rodu do [[Líšeň|Líšně]]. Se svojí manželkou [[Marie z Fünfkirchenu|Marií z Fünfkirchenu]] měl pět dětí. Panství po něm v roce [[1838]] převzal jeho nejstarší syn [[Egbert Belcredi|Egbert]].

Egbert Belcredi se řadil k významným osobnostem té doby. Na panství prosazoval nové metody hospodaření, mj. zavedl chov ovcí a pastevectví, a povolal odborníky na pěstování a zpracování lnu. Nechal zřídit přádelnickou školu (v provozu v letech [[1846]]-[[1848]]) a pěstování a především zpracování lnu se stalo hlavní obživou obyvatel. Kromě toho se Egbert řadil k významným [[mecenáš]]ům umění a v Jimramově stál u zrodu Katolické politické jednoty. Jelikož zemřel bezdětný, stejně jako jeho bratr [[Edmund Belcredi|Edmund]], ujal se v roce [[1894]] panství jejich nejmladší bratr [[Richard Belcredi|Richard]].

Richard Belcredi se, stejně jako Egbert, řadil mezi významné osobnosti doby. Byl vynikajícím řečníkem a dlouhá léta politikem, politice se věnoval i poté, co se majitelem jimramovského panství. Po jeho smrti v roce [[1902]] přešlo panství do rukou jeho syna [[Ludvík Egbert Richard Belcredi|Ludvíka]].

Ludvík Belcredi nedosahoval v politice takových úspěchů jako jeho otec. V Jimramově přispěl na stavbu měšťanské školy. Se svojí manželkou [[Marie von Franckenstein|Marií von Franckenstein]] měl 7 dětí. Po jeho smrti roku [[1914]] si jeho nejstarší synové rozdělili majetek – starší [[Richard Jiří Ludvík Belcredi|Richard Jiří]] sídlil v Jimramově, mladší [[Karel Belcredi|Karel]] v [[Líšeň|Líšni]].

Protože se za [[druhá světová válka|druhé světové války]] Belcredi nepřihlásili k německému občanství, byla na jejich majetek uvalena nucená správa. Po válce stihli postavit v Jimramově cihelnu a opravit statek i se zámkem. V roce [[1948]] převzal majetek na krátkou dobu [[Ludvík Hugo Belcredi|Ludvík Belcredi]], synovec Richarda Jiřího. Po [[únor 1948|únoru 1948]] odešla většina rodu do emigrace.

=== Jimramov za první světové války ===
[[Soubor:Picture of Jimramov from Hasičská kronika.jpg|náhled|Jimramov na konci 19. století]]
Jimramovu se přímá válka vyhnula. Během konfliktu se nikdy neocitnul v místě fronty, tudíž nebyl poškozen válečnými akcemi. Nikdy nesloužil k přesunu vojska, ubytování vojska a ani nebyl využíván jako sanitní zařízení. Nevyhnula se mu však nutnost občanů narukovat do rakousko-uherské armády, přesný počet narukovaných ale není znám. V roce 1914 se jednalo minimálně o 161 mužů, v roce [[1915]] šlo minimálně o 38 mužů, o rok později narukovalo nejméně 25 obyvatel a v roce [[1917]] něco přes 20 mužů. Celkem tedy za tyto 4 roky narukovalo minimálně 244 mužů. Během bojů padlo, bylo zajato nebo se stalo nezvěstnými 34 jimramovský vojáků. Jimramovští však nebojovali jen na straně Rakouska-Uherska. Hned 11 se jich zúčastnilo bojů v [[Československé legie v Rusku|ruských legiích]], dva ve [[Československé legie ve Francii|francouzských]] a dva v [[Československé legie v Itálii|italských legiích]].

Vzhledem k odchodu velké části mužské populace na frontu se projevil nedostatek pracovních sil, jenž byl nejzřetelnější v zemědělství. Usedlosti tak musely obdělávat především ženy, kterým pomáhali děti a případně i výměnkáři. Ženy musely zajišťovat orbu a setí, v době žní pak sekly, vázaly a mlátily. Děti, především deseti- až dvanáctiletí chlapci, se staraly o dobytek a koně. To se také projevilo na školní docházce, takže v této době bývala řada tříd poloprázdných. Na školách učily učitelky, případně jim pomáhali studenti – tzv. výpomocní učitelé. Také v dalších odvětvích hospodářství se válka negativně projevila na civilních obyvatelích. Z důvodů výrazného zvýšení cen si řada lidí nemohla dovolit slušné šaty či boty, takže nosily polopapírové hadry a dřeváky. Obnošené oblečení se tak neustále přešívalo, dokud se nerozpadlo.

Situace se projevila také v osvětlení. Pro nedostatek petroleje a svíček si tak lidé museli svítit [[Karbinová lampa|karbinovými lampami]], benzínem, [[Olejová lampa|olejovými lampičkami]] a loučemi. V roce 1914 sice představitelé Jimramova uvažovali o zavedení elektrického osvětlení od [[Jimramovské mlýny|Krausova mlýna (dnešní Mostní mlýn)]] do obce, ovšem nakonec se od toho ustoupilo.

[[Politická perzekuce|Politické perzekuce]] se sice jimramovským občanům vyhnuly, ale vojenské listiny u řady z nich, především učitelů, obsahovaly značku PV (''politisch verdächtig'').

Dne [[7. květen|7. května]] [[1917]] pak v Jimramově proběhla [[rekvisice]] zvonů katolického kostela. Jedním z nich byl i zvon, který v roce [[1819]] nechali ulít katolíci s protestanty, což dokládal nápis ''zbudován nákladem dobrodinců chrámu Páně jak katolíků, tak helvetů r. 1819''. Tímto krokem tak došlo k zániku posledního „svědka“ klidného soužití jimramovských katolíků a protestantů na počátku [[19. století]]. Další dva zvony byly odlity již dříve a v roce 1819 došlo k jejich přelití. K rekvisici posledního zvonu došlo [[8. srpen|8. srpna]] [[1918]].

Po evakuaci [[Jižní Tyrolsko|Jižního Tyrolska]] se řada tamních obyvatel dostala do Čech a na Moravu. V Jimramově se usadili vystěhovalci z okolí [[Merano|Merana]], kteří si tady rychle zvykli a usadili se zde. Děti přistěhovalců měly ve škole vlastní třídu a učila je italská učitelka.

=== Jimramov za druhé světové války ===
Po přijetí [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]] započali Němci s obsazováním oblasti [[Sudety|Sudet]] a spolu s tím i se [[Hřebečsko|Svitavskem]]. Došlo k obsazení [[Polička|Poličky]], [[Korouhev (okres Svitavy)|Korouhve]], [[Trhonice|Trhonic]] a [[Sedliště (Jimramov)|Sedlišť]]. Jimramov se tehdy nacházel na hranici oblasti, takže sem bylo ukládáno zboží z Poličky a [[Svitavy|Svitav]] a na náměstí stroje z muniční továrny v Poličce. Později byly Polička a Korouhev z toho záboru vyjmuty. Ačkoliv zde byla situace oproti ostatním částem státu klidnější, docházelo i zde k výtržnostem [[Sudetští Němci|Sudetských Němců]], především pak [[Jedlová (okres Svitavy)|Jedlováků]].

Okupace a vlastní válka na soužití Čechů a Němců v Jimramově velký vliv neměla. Největším problémem býval především nedostatek zboží, dále pak problémy s dodávkami a časté kontroly. K perzekucím docházelo pouze ve výjimečných případech, za celou dobu okupace byl zatčen pouze odborný učitel Josef Mrštík, ovšem po krátké době byl propuštěn. Také nedocházelo k popravám obyvatel, ani k zabírání statků pro potřeby Němců. Ačkoliv se německé obyvatelstvo netěšilo příliš velkým sympatií, snažilo se k Čechům chovat tolerantně. Z českého obyvatelstva se během okupace nikdo nepřihlásil k německému občanství. Místní obyvatelé také dávali přednost rozhlasu z [[Londýn]]a a [[Moskva|Moskvy]]. Také došlo k rozpuštění spolků [[Sokol (spolek)|Sokol]] a [[Orel (spolek)|Orel]] a v místním Kině Meran se promítaly propagandistické filmy. Kromě toho byly zakázány divadelní představení a zábavy. Učitelé, úředníci, četníci, kněží a lékaři pak byli donuceni chodit na přednášky němčiny a po jejich absolvování skládali před komisí zkoušky.

Pronásledování se ovšem nevyhnulo místním [[Židé|Židům]], které roku [[1943]] odvezli do [[Koncentrační tábor|koncentračních táborů]]. Jednalo se o rodiny žijící v čp. 73 a 23 (''Haasovi'') a také rodiny, které se zde ukrývali z [[Jihlava|Jihlavy]] (''Langovi''), [[Brno|Brna]] (''Eisingerovi'') a Svitav (''Tichovi''). Po skončení války se z nich vrátila pouze MUDr. M. Reinerová. V Jimramově zůstal pouze Vilém Ticho, jehož téměř celá rodina zemřela v koncentračním táboře; přežila pouze dcera, která v té době pobývala v [[Palestina|Palestině]].

==== Působení partyzánů v okolí Jimramova ====
Partyzáni se na Jimramovsku poprvé objevili v roce [[1942]]. Tehdy se zdržovali především v okolí [[Veselí (Dalečín)|Veselí]] a [[Polom (Sulkovec)|Polomi]], ale také u [[Koníkov]]a a [[Odranec|Odrance]]. Svoje spojky měli v jimramovském hospodářské družstvu a spolupracovala s nimi také dvojice československých četníků. Zaměřovali se především na pátračskou a záškodnickou činnost, jejich úkolem také bylo odstraňovat [[udavačství|konfidenty]] a zrádce – jedním z nich byl hostinský Jaroslav Marek, který za své služby dostal od Němců vyznamenání. Při jedné z akcí byl u jednoho ze zastřelených partyzánů nalezen recept od MUDRa Jarmila Gragora z Jimramova, načež městys obklíčily jednotky [[SS]] z Dalečína a také četnictvo. Doktora sice četníci zatkli, ale brzy poté propustili. Krátkou dobu zde pobyli [[Vlasovci]], kteří se vydávali za partyzány a posléze udávali lidi, u kterých se schovali. Na Koníkově pak došlo k boji mezi partyzány a Vlasovci.

==== Osvobozování ====
Po osvobození [[Brno|Brna]] [[26. duben|26. dubna]] [[1945]] se přes Jimramov a okolní obce začali hrnout němečtí vojáci, kteří se stahovali k [[Praha|Praze]]. Dne [[5. květen|5. května]] 1945 pak vypukly v Jimramově boje za osvobození. Jimramov se stal aktivním centrem [[Květnové povstání českého lidu|Květnového povstání]]. V obraně proti ustupujícím německým jednotkám pomáhali i četní vojáci [[Maďarská královská armáda|Maďarské královské armády]], kteří se v té době nacházeli v obci.

=== Jimramov po druhé světové válce ===
Dne [[10. říjen|10. října]] [[2006]] byl obci vrácen status městyse.<ref name="status">[http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?C=8&T=k2006psp5r Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi], [[Miloslav Vlček]], 10. října 2006</ref> V roce [[2011]] uplynulo již 650 let od první zmínky o Jimramově.

V letech 2006–2010 působil jako starosta Pavel Kalášek, od roku 2010 tuto funkci vykonává Ing. Josef Homolka.

== Urbanistický vývoj Jimramova ==
Jak uvádí historik Ludvík Belcredi, můžeme na mapě [[Josefský katastr|Josefského katastru]] z 80. let [[18. století]] najít zachycené pravděpodobné jádro původní osady. To se nacházelo na křižovatce cest od [[Nové Město na Moravě|Nového Města]], [[Polička|Poličky]] a [[Borovnice (okres Žďár nad Sázavou)|Borovnice]] a mělo podobu trojúhelníkové návsi. Nedaleko ní pak byl při cestě na Borovnici, u Fryšávky, vystavěn hospodářský dvůr.<ref name="rfr2" />

Nejstarší zástavba se nepochybně nacházela v blízkosti dnes již zcela zaniklé tvrze. O tom, kde se tvrz nacházela se však vedou spory. V nejbližším okolí Jimramova nenajdeme vhodné místo pro stavbu hradu či opevněné tvrz, ačkoliv částečně by tyto podmínky mohl splňovat nevelký pahorek nad dnešním soutokem Svratky a Fryšávky.<ref name="rfr27">Josef Dobiáš, ''Vývoj osídlení a zástavby městečka od středověku do současnosti'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 19.</ref> Problém je, že tento soutok vznikl až v 17. století – do té doby se nacházel o něco dále pod skálou Kabačkou.<ref name="rfr27" /> Jisté je, že první osadníci museli tvořit i hospodářské zázemí obce. Z roku [[1392]] se dochovala zmínka o rybníku, jenž snad tvořil součást náhonu jednoho z jimramovských mlýnů.<ref name="rfr28">Josef Dobiáš, ''Vývoj osídlení a zástavby městečka od středověku do současnosti'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 20.</ref> Je však možné, že také představoval součást obranné soustavy tvrze.<ref name="rfr28" />

[[Soubor:Jimramov - lázně.jpg|náhled|vpravo|Dům čp. 53, bývalá lázeň]]
Pokus o rekonstrukci podoby zástavby Jimramova v době okolo roku [[1450]] učinil [[Emil Čermák|dr. Emil Čermák]], jenž při tom vycházel z dochovaných záznamů v [[Gruntovní kniha|gruntovních knihách]].<ref name="rfr28" /> Centrum obce představovaly tvrz s hospodářským dvorem, [[Pivovar Jimramov|pivovar]] a mlýn s rybníkem.<ref name="rfr28" /> Dále zde stála kovárna (čp. 51), lázeň (čp. 53), rychta (čp. 56<ref group="p">od r. [[1591]] majetek [[Krizelda Čejková z Olbramovic|Krizeldy Čejkové z Olbramovic]] a od r. [[1602]] [[Johana Bezděkovská z Bezděkova|Johany Bezděkovské z Bezděkova]]</ref>) a dvojice gruntů v místě dnešního parku [[Bludník]].<ref name="rfr28" /> Následovala zástavba domů u řeky až k domu čp. 15<ref group="p">''Panský dům''; poprvé zmiňován okolo roku [[1500]], mezi jeho majitele patřili např. [[Jan Bezděk z Bezděkova]], [[Václav Rychnovský z Louňovic]], [[František Hozlauer z Hozlau]] a [[Kolovratové]]</ref>, domy čp. 17, 18<ref group="p">od r. [[1787]] majetek rodiny Karafiátových; sídlo zednářské lóže, později četnická stanice a od r. [[1912]] majetek a sídlo Cyrilometodějské záložny; dnes ''Bistro''</ref>, 19, 20<ref group="p">bývalá barvírna a výrobna koberců; v letech [[1846]] – [[1848]] přádelnická škola</ref>, 22<ref group="p">dnes penzion a restaurce Jimram</ref>, 24<ref group="p">do roku [[1720]] grunt, dnes katolická fara</ref>, 25, 26, 27<ref group="p">bývalý grunt okolo r. [[1980]] zbořen, na místě vystavěn dům pečovatelské služby</ref>, 28 a 29<ref group="p">bývalý ''Tománkův grunt''; od r. [[1889]] klášter [[Christianeum (Jimramov)|Christianeum]]</ref> a směrem k zámku domy čp. 37, 38, 39<ref group="p">[[Jimramovská radnice|radnice]]</ref>, 40 a 41<ref group="p">od r. [[1630]] svobodný dům Adama Kamenského, od r. [[1903]] majetek Občanské záložny</ref>.<ref name="rfr28" /> Ve druhé řadě směrem od zámku pak ještě stály domy čp. 66<ref group="p">bývalá vrchnostenská palírna</ref>, 67<ref group="p">v letech [[1606]] – [[1720]] fara</ref>, 68, 70, 72<ref group="p">původní fara a od roku [[1607]] škola</ref>, 73<ref group="p">postupně v majetku Václava Rychnovského z Louňovic, [[Bernard Prakšický ze Zástřizl|Bernarda Prakšického ze Zástřizl]] či [[Ferdinand Leopold z Náchoda|Ferdinanda Leopolda z Náchoda]]; od r. [[1913]] v majetku židovské rodiny Reinerů</ref> a 74<ref group="p">od r. 1616 v majetku [[Dubští z Třebomyslic|Dubských z Třebomyslic]], dále Bernarda Prakšického ze Zástřizl či Ferdinanda Leopolda z Náchoda</ref> a kostel za čp. 72.<ref name="rfr28" />

[[Soubor:Jimramov - dům čp. 33.JPG|náhled|vlevo|Dům čp. 33 v Mostní ulici]]
V průběhu 2. poloviny [[15. století|15.]] a v [[16. století]] se postupně zástavba Jimramova rozšiřovala, vznikla mj. dnešní Mostní ulice.<ref name="rfr29">Josef Dobiáš, ''Vývoj osídlení a zástavby městečka od středověku do současnosti'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 22.</ref> Pod obcí byl v této době postaven dům čp. 99<ref group="p">katovna, poté rasovna; dům postaven r. [[1611]] Jakubem Hanušem, do r. [[1748]] se zde vystřídali kati z rodin Gruberů, Hořínků a Heniků</ref> a v současném parku Bludník zanikly grunty čp. 44 a 45.<ref name="rfr29" /> V prolukách již vystavěných domů vznikly další domy – čp. 14, 16, 23, 43<ref group="p">od r. [[1733]] ve vlastnictví rodu Menšíků, kteří patří k nejstarším jimramovským rodům</ref>, 55, 69 a 71<ref group="p">rodný dům p. [[Karel Slavíček|Karla Slavíčka]]; od r. [[1732]] v majetku rodu Čermáků, od r. [[1838]] vinárna a později hostinec U Slunce</ref> – nazývané [[Podsedek|podsedky]].<ref name="rfr29" /> V Mostní ulici došlo k výstavbě domů čp. 30, 31, 32, 33<ref group="p">jeden z nejstarších původních dřevěných jimramovských domů; kulturní památka</ref> a Mostní mlýn (čp. 34).<ref name="rfr29" /> Přesná doba vzniku mlýna není přesně známa, poprvé se objevuje až v roce [[1589]].<ref name="rfr29" /> V řadě zástavby domů na náměstí pod kostelem byla postavena čp. 76, 77, 78<ref group="p">od roku [[1880]] poštovní úřad</ref>, 80, 81<ref group="p">Stejně jako v případě domu čp. 82 šlo o podsedek, mezi nimi bývaly stodoly; dnes zde stojí evangelická fara.</ref>, 82<ref group="p">Stejně jako v případě domu čp. 81 šlo o podsedek, mezi nimi bývaly stodoly; dnes zde stojí evangelická fara.</ref>, 83 a 84<ref group="p">od r. [[1876]] v majetku evangelické církve; bývalá evangelická škola</ref> a v dolní části náměstí čp. 8, 9 a 10<ref group="p">rodný dům [[Jan Karafiát|Jana Karafiáta]]</ref>.<ref name="rfr29" />

[[Soubor:Jimramov (rodný dům Jaroslava Popelky).JPG|náhled|vpravo|Dům čp. 169]]
Emil Čermák svůj výzkum zástavby dovedl až do roku [[1590]]. Tento rok vybral záměrně, neboť dřívější záznamy o domech byly zničeny při požáru Jimramova v roce [[1589]].<ref name="rfr30">Josef Dobiáš, ''Vývoj osídlení a zástavby městečka od středověku do současnosti'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 23.</ref> Pavel Katharin z Katharu nechal obnovit vedení gruntovních knih, takže majitele domů z následujících období již můžeme identifikovat mnohem spolehlivěji.<ref name="rfr30" /> V roce [[1631]] se na dlužním úpise uvádí přesný popis Jimramova v době třicetileté války. Tehdy zde stál svobodný dům Voršily Rychnovské z Louňovic, 14 hospodářských usedlostí, 32 podsedků a 14 chalup, kostel, fara a škola.<ref name="rfr30" /> Na plánku městečka z let [[1746]]–[[1771]] lze vidět zastavění dalších proluk, také vznikla dnešní Pavlovická ulice (tehdy zvaná Horní), Dolní ulice a zastavěn byl i prostor mezi nimi a domem čp. 99 (katovna).<ref name="rfr30" /> Na svahu Padělku nad kapličkou vznikl kostel sv. Matouše.<ref name="rfr30" /> Po vydání tolerančního patentu vznikl také [[Evangelický kostel (Jimramov)|evangelický kostel]] a v roce [[1790]] také hřbitov.<ref name="rfr30" /> V období [[17. století|17.]] a [[18. století]] vznikla řada domů, z nichž k nejzajímavějším patří domy čp. 13<ref group="p">v majetku Amalie Jelínkové, roz. Mrštíkové, tety bratří Mrštíků</ref>, 148<ref group="p">evangelická fara s Karafiátovou síní</ref>, domy v Hliníku čp. 134, 149<ref group="p">ve štítě dochován zápis o provedení stavby</ref> a 169<ref group="p">rodný dům p. Jaroslava Popelky</ref>, představující doklad o podobě původní zástavby z konce 18. století, dále domy čp. 108<ref group="p">bývalý hostinec Koruna</ref>, 145<ref group="p">ukázka původní zástavby z r. [[1795]] s dochovaným nápisem ve štítě s uvedením majitele i zhotovitele domu</ref>, 162<ref group="p">bývalá tzv. Horní škola; dnes muzeum Síň rodáků a výstavní síň</ref>, 190<ref group="p">ukázka původní zástavby; dochované původní domovní dveře přibližují úroveň tehdejších řemeslnických prací</ref> a 153 u Sola<ref group="p">byt panského myslivce, poté ovčáka; za budovou panské stodoly, později upravené na ovčírnu</ref>.<ref>Josef Dobiáš, ''Vývoj osídlení a zástavby městečka od středověku do současnosti'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 23-24.</ref>

Od počátku osídlení vznikala v okolí zámku řada stavení, v nichž bydleli lidé zajišťující provoz hospodářského dvora. Jednalo se tyto budovy:
[[Soubor:Jimramov - pivovar.jpg|náhled|vlevo|Budova bývalého pivovaru (čp. 59)]]
* čp. 51 – panský sklep a kovárna
* čp. 57 – koželužna, poté kovárna
* čp. 59 – [[Pivovar Jimramov|pivovar]]
* čp. 60 – zámecký mlýn (dnes zaniklý)
* čp. 61 – stáje se stodolou, část později upravena na starou palírnu
* čp. 62 – kovárna
* čp. 63 – bednárna (v letech [[1783]]–[[1800]])
* čp. 64 – do roku [[1733]] obydlí panského zahradníka, poté panský sklep a sýpka U Floriána
* čp. 66 – nová palírna
* čp. 143 – dříve zámecký mlýn, později číslo přeneseno na stodolu u staré hasičské zbrojnice
* čp. 153 u Sola – byt panského myslivce, poté ovčáka
* čp. 165 – byt panského zvěrolékaře, poté zámečníka; do roku [[1915]] zde býval tzv. herberk (ubytovna vandrujících tovaryšů)
* čp. 183 – panská tírna a pazderna Kolotoč
* čp. 201 – obydlí šafáře.<ref name="rfr31">Josef Dobiáš, ''Vývoj osídlení a zástavby městečka od středověku do současnosti'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 25.</ref>

Z dalších objektů patřila vrchnosti také cihelna z 16. století, fungující do roku [[1940]] (s krátkým obnovením provozu po roce [[1945]]) a také areál střelnice u Sola.<ref name="rfr31" /> K postavení střelnice došlo okolo roku [[1820]] a využíval ji jimramovský střelecký spolek a po roce [[1848]] i zdejší oddíl [[Národní garda (1848)|Národní gardy]].<ref name="rfr31" /> Areál, jehož součástí byla i kuželna, sklep a přístřešek s výčepem, po zániku střeleckého spolku využívali jimramovští občané k zábavám. Po roce 1945 zchátralá budova střelnice zanikla.<ref name="rfr31" /> Dnes zpustlý areál využívala také tělocvičná jednota Orel jako letní cvičiště.<ref name="rfr31" />

[[Soubor:Jimramov - dům čp. 149.jpg|náhled|vpravo|Dům čp. 149]]
Podobu Jimramova v polovině [[18. století]] zachycuje obraz, dnes umístěný v [[Síň rodáků (Jimramov)|Síni rodáků]]. Dominantou centra městečka byl zámek, v té době s přestavěným severním průčelím. Přestavěn byl i sousední katolický kostel, spojený se zámkem nadzemní chodbou.<ref name="rfr32">Josef Dobiáš, ''Vývoj osídlení a zástavby městečka od středověku do současnosti'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 26.</ref> Jen málo staveb v centru mělo pevné zdivo. Jednalo se především o radnici<ref group="p">přestavěna po požáru městečka v roce 1589</ref> a katolickou faru.<ref name="rfr32" /> Rozlohou se k největším řadily domy čp. 18 a 20<ref group="p">barvírna</ref>. Panský dům byl v této době pouze přízemní, teprve v roce [[1939]] prošel přestavbou, při němž přibylo i první patro.<ref name="rfr32" />

Osmnácté století bylo celkově velmi příznivé pro rozvoj Jimramova. Zatímco v roce [[1700]] zde stálo asi 80 domů, o sto let později jich bylo 158 a počet obyvatel se dostal přes jeden tisíc.<ref name="rfr32" /> Na konci století došlo také zastavění volných prostranství mezi jednotlivými domy na náměstí, čímž vznikla souvislá zástavba.<ref>Josef Dobiáš, ''Vývoj osídlení a zástavby městečka od středověku do současnosti'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 26-27.</ref> Na řadě domů se do [[Lomenice|lomenic]] zapisovaly údaje o jejich stavbě. V Jimramově se dochovaly především u domů čp. 145<ref group="p">zde se nachází nápis ''Leta Panie 1787 Tento Krow Gest Wyzdwyžen Nákladem Pana Waclawa Polywky – Pan Buh Požehneg Toho domu Wystawiel sem Newim komu. Mistr Tesařskég byl Fayt Zyk.''</ref> a 149.<ref name="rfr33">Josef Dobiáš, ''Vývoj osídlení a zástavby městečka od středověku do současnosti'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 27.</ref>

V 70. letech 18. století se zavedlo číslování domů. Jelikož v této době vrchnost přijížděla do městečka cestou od [[Kunštát]]u, začalo se číslováním domů odtud.<ref name="rfr33" /> Číslo 1 tak nesla usedlost v Dolní ulici za mostem přes řeku Svratku.<ref name="rfr33" />

[[Soubor:Jimramov 93.jpg|náhled|vlevo|Dům čp. 93 stavitele Veselského]]
Další svědectví o vývoji zástavby Jimramova přináší katastrální mapa z roku [[1835]]. Ta mimo jiné zachycuje výstavbu podél Svratky v lokalitě ''Žabárna'' a domy na kostelem u cesty při mlýnském náhonu k Hornímu mlýnu, které položily základ dnešní ''Panské ulici''.<ref name="rfr31" /> Zdejší stavby jsou situovány do svahu, takže se jedná o tzv. polozemnice.<ref name="rfr31" /> Dnes již většina zdejších domů není trvale obydlena a řada z nich chátrá – v roce [[2009]] došlo k demolici domů (resp. dvojdomu) čp. 125 a 219.<ref name="rfr31" /> V tomto období také proběhla stavba domů v okolí [[Kaple svatého Matouše (Jimramov)|kaple sv. Matouše]] a také dům čp. 115, zv. ''Špýchar''. K jeho zřízení došlo za [[Josef II.|Josefa II.]] po roce [[1780]], aby v případě neúrody byly zajištěny zásoby pro obživu obyvatel.<ref name="rfr31" /> S rozvojem dopravy význam špýcharů klesal, takže ani tomu jimramovskému se nevyhnulo zrušení. Pozdějí prošel přestavbou na byty.<ref name="rfr31" />

V roce [[1907]] započala stavba textilní továrny na Benátkách. Jako zázemí pro pracovníky továrny byla na poli za městečkem nad Horkou vystavěna dnešní osada ''Domky'' (čp. 221–229), tehdy nazývaná ''Židenice''.<ref name="rfr33" />

Zástavbu z počátku [[20. století]] výrazně poznamenala [[secese]]. V roce [[1910]] vznikl za kaplí dům čp. 140, který si nechal postavit tehdejší ředitel měšťanské školy Josef Ondruška.<ref name="rfr34">Josef Dobiáš, ''Vývoj osídlení a zástavby městečka od středověku do současnosti'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 28.</ref> Ve stejném roce a ve stejném slohu také vznikla budova měšťanské školy, tvořící základ dnešní základní školy.<ref name="rfr35">Josef Dobiáš, ''Vývoj osídlení a zástavby městečka od středověku do současnosti'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 29.</ref> Řada domů prošla pouze secesními úpravami. Mezi ně patří např. dům čp. 93 stavitele Veselského z roku [[1911]] a dále domy čp. 40, 67 a 133.<ref name="rfr34" />

[[Soubor:Vila Josefa Železného.jpg|náhled|vpravo|Vila Josefa Železného]]
Po regulaci Svratky v letech [[1926]]–[[1927]] došlo k uvolnění prostoru u řeky, díky čemuž ve 30. letech vznikly dnešní ulice ''Říční'' a ''Strachujovská''.<ref name="rfr35" /> V této době byla postavena mimo jiné i [[Funkcionalismus|funkcionalistická]] ''vila Josefa Železného'' s ocelovou konstrukcí. Jelikož však nedošlo k předpokládanému masovému rozšíření tohoto typu staveb, jedná se jedinou takovou stavbu mimo Prahu.<ref name="rfr35" /> Zároveň bývá vila řazena mezi nejhodnotnější funkcionalistické stavby v kraji.<ref name="rfr36">Josef Dobiáš, ''Vývoj osídlení a zástavby městečka od středověku do současnosti'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 30.</ref> Až do začátku druhé světové války docházelo k postupným přestavbám domů na náměstí a k výstavbě nových domů v dnešní ''Borovnické ulici''.<ref name="rfr36" />

50. léta 20. století se opět nesla ve znamení rozšiřování jimramovské zástavby. Z té doby pochází především rodinné domky na Padělku ke hrobce Belcrediů a následně i ke školnímu areálu. Ten byl postupně rozšiřován až na konci století dostal současnou podobu.<ref name="rfr36" /> V 70. letech vznikla při silnici na Nový Jimramov čerpací stanice (čp. 315).<ref name="rfr36" /> Ve stejné době došlo k zastavění prostranství po trojici zaniklých domů naproti bývalé Koruně, kdy bylo postaveno nákupní středisko. Do přístavby (čp. 326) se přesunula lékárna, nacházející se dříve v domě čp. 11.<ref name="rfr36" /> Do konce 20. století přibyly nové domy v Sytinách a u Fryšávky.<ref name="rfr36" />

== Jimramov na mapách ==
Jimramov se poprvé objevuje roku [[1518]] na [[Klaudiánova mapa|Klaudiánově mapě Čech]]. Označen je zde jako ''Gimramow'' a nachází se vlevo uprostřed.<ref name="rfr5">Josef Dobiáš, ''Jimramov – kapitoly z historie městečka k 650. výročí první písemné zmínky'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 6.</ref> Uveden byl hlavně díky tomu, že leží na zemské hranici a na křižovatce cest mezi [[Čechy|Čechami]] a [[Morava|Moravou]].<ref name="rfr5" /> Roku [[1575]] je na mapě poprvé uveden pod německým názvem ''Ingrowitz'' a pod stejným názvem se objevuje i na dalších mapách, např. na [[Mercatorova mapa Čech|mapě Čech]] z roku [[1585]] od [[Bernard Mercator|Bernarda Mercatora]], na které je zakreslen hluboko na českém území.<ref name="rfr5" /> To vedlo k domněnkám, že se jedná o staré české město.<ref name="rfr5" /> Jimramov je také uveden na [[Komenského mapa Moravy|Komenského mapě Moravy]] ze [[17. století]] a to pod českým i německým názvem.<ref name="rfr5" />

<gallery>
File:1518bohemiamap.jpg|Klaudiánova mapa Čech
Image:Atlas Cosmographicae (Mercator) 215.jpg|Mercatorova mapa
Image:Bohemia1590 1609.jpg|Mapa Čech (1590)
Image:Mapa Moravy 1627.jpg|Komenského mapa Moravy
</gallery>

== Jimramovské kroniky ==
=== Letopisy městyse Jimramova od roku 1924 ===
Jedná se o oficiální kroniku Jimramova, zřízenou na základě [[Zákon o pamětních knihách obecních|zákona o pamětních knihách obecních]] 80/1920 Sb. K roku 2015 se skládala ze čtyř částí.

Oficiální kronika byla založena v roce [[1924]] a její titul stranu vyzdobil [[Emil Nečas]]. V tom roce však nebyl zvolen kronikář a proto radní Mgr. F. Polák do ní zapsal pouze seznam zemřelých a padlých vojáků za první světové války. Později do ní byl přidán nekrolog jimramovského rodáka [[Emil Mašík|Emila Mašíka]]. Ke zvolení kronikáře došlo až [[9. únor]]a [[1928]] a byl jím vybrán náměstek starosty Karel Bukáček. Ten do kroniky na základě poznámek obecního úředníka doplnil události z let 1924–1928. Kronikářem zůstal do roku [[1937]] a poté ho na jeden rok vystřídal Josef Groulík. Během protektorátu nebyla kronika vedena, teprve po osvobození události dopsal Josef Pavelka (kronikářem do roku [[1950]]). Posledním kronikářem první části byl ing. Josef Bím, který ji dovedl do roku [[1955]].

Od roku [[1956]] začal Josef Bím psát druhou část jimramovské kroniky, jejíž titulní list vyzdobil tehdejší ředitel jimramovské školy Ladislav Procházka, který kroniku po odchodu do důchodu v roce [[1958]] převzal a vedl ji do roku [[1971]]. Následně se vystřídali další dva kronikáři – Zdeněk Uherka (1971–[[1973]]) a Stanislava Strouhalová (roz. Bímová; [[1974]]–[[1977]]) – a druhou část v roce [[1985]] zakončil Jan Dědič (kronikářem od roku [[1978]]).

Jan Dědič začal v roce [[1986]] psát i třetí část kroniky a dovedl ji do roku [[1990]]. V letech [[1991]]–[[1993]] byl Jimramov bez kronikáře, události doplnil až v roce [[1994]] jmenovaný nový kronikář Pavel Novotný. Třetí část byla dovedena do roku [[2006]].

Zatím poslední část jimramovské kroniky se začala psát v roce [[2007]] a je vedena do současnosti. Jejím autorem je Pavel Novotný, titulní list pak vytvořil Josef Dobiáš.

=== Další knihy s charakterem kroniky ===
Kromě oficiální jimramovské kroniky existuje řada knih, které se snažili zmapovat historii Jimramov formou kroniky. Patrně tou nejstarší je ''Kniha pamětní městečka Jimramova'', k jejímuž založení došlo [[10. listopad]]u [[1821]] a je dovedena do roku [[1849]]. Dnes je uložena v okresním archivu ve Žďáru nad Sázavou. V roce [[1899]] poličské nakladatelství Popelka vydalo publikaci ''Paměti městečka Jimramova'', kterou podle zápisků mons. J. Havránka sepsal F. Still. Když se v roce 1945 rozhodl jimramovský kronikář Josef Pavelka o sepsání mnohem širší kroniky, která by mapovala historii městyse od jeho založení, staly se právě Havránkovy paměti jedním z jeho zdrojů. Kromě toho čerpal i podkladů [[Emil Čermák|dr. Emila Čermáka]], které byly později vydány pod názvem ''[[Kronika Zubří země]]'', dále pak z ''Pamětí spisovatele Broučků'' od [[Jan Karafiát|Jana Karafiáta]], z ''kroniky Adolfa Ženatého'' z let [[1859]]–[[1885]] a především z farních a školních kronik a z [[Vlastivěda moravská|Vlastivědy moravské]]. V Kronice zubří země se však neobjevili veškeré poznámky Emila Čermáka. Ty, pod názvem ''Velká kniha jimramovská'', patrně opsal a rozšířil Karel Pohořelý.

== Přírodní poměry ==
[[Soubor:Jimramov - Kabačka.JPG|náhled|Skála Kabačka]]
Jimramov leží v údolí, nad kterým se tyčí řada vrcholů. Nejznámější je trojice [[Padělek (Hornosvratecká vrchovina)|Padělek]], [[Prosička]] a [[Holý vrch (Hornosvratecká vrchovina)|Holý vrch]], která se dostala do znaku města. Od [[Sedliště (Jimramov)|Sedlišť]] je oddělen [[Kabačka|Kabačkou]] a od Trhonic [[Hora (Hornosvratecká vrchovina)|Horou]]. Mezi osadou Domky, zahrádkářskou kolonií a Jimramovem najdeme [[Žákův kopec]]. K Jimramovu patří i samota ''V Bombaji'' (také uváděna pouze jako ''Bombaj''), ležící v údolí bezejmenného přítoku Svratky a obklopená Holým vrchem, [[Chocholík (Hornosvratecká vrchovina)|Chocholíkem]] a [[Mášův kopec|Mášovým kopcem]].

Řada lokalit v Jimramově a jeho okolí nese pomístní označení a běžně se s nimi nesetkáme. Můžeme se s nimi však setkat např. v regionální či místní literatuře. Jednou z lokalit, kde se setkáváme s větším množstvím pomístních názvu, čímž dochází k rozdělení na části, je rozlehlý vrch Padělek. Jeho jednotlivé části nesou pojmenování ''Přední Padělek'', ''Zadní Padělek'' a ''Pilničky''; označení pro vrcholovou část (''Na Hřebeni'') a sráz spadající do údolí Fryšávky (''Markova dolina'') se dnes již nepoužívají.<ref name="rfr9">Josef Dobiáš, ''Pomístní názvy na Jimramovsku'', in: Jimramovský zpravodaj 5/2012.</ref> Často se také objevuje název ''Sytiny'', označující východní svahy Holého vrchu.<ref name="rfr9" /> Svá pomístní označení nesou i některé skalní útvary. Asi nejznámějším takovým případem je skála ''Kabačka'', pojmenovaná podle stejnojmenného kopce.<ref name="rfr9" /> Pro skálu ležící na protější straně potoka se užívá název ''Kotkovice'' a do poloviny [[20. století]] se pro nedaleký okraj lesa běžně používal název ''Hana''; obě lokality jsou spojeny s dnes již téměř zapomenutou pověstí o Haně.<ref name="rfr9" /> Pro skupinu skal ve Smrčinách, v údolí Fryšávky u Nového Jimramova, se vžilo pojmenování ''Vopičkovy skály''.<ref name="rfr9" /> Jedním z nejstarších pomístních názvů je ''Pilátka'', označující svah a návrší nad zahradnictvím. Název je odvozen od majitele Vávry Piláta, jenž zde hospodařil od roku [[1629]].<ref name="rfr9" />

=== Vzdychánky ===
Vzdychánky je staré, dnes již téměř zapomenuté, pojmenování údolí Malého Trhonického potoka (označovaného také jako Vzdychánek) mezi Kabačkou a Horou.<ref name="rfr21">Josef Dobiáš, ''Víte, kde jsou Vzdychánky?'', in: Jimramovský zpravodaj 5/2005.</ref> Malý Trhonický potok má trojici pramenných větví – jedna přichází z jihovýchodních svahů Bezděku, druhá z olšin u Trhonic a třetí z lesů severně od Trhonic.<ref name="rfr21" /> Stékají se u kamenného mostku, stojícího v místech staré cesty z Jimramova na Korouhev. Potok následně teče širokým údolím, který se u Jimramova zužuje mezi svahy Kabačky a Hory. Dodnes potůček tvoří přirozenou hranici mezi katastrálními územími Trhonice a Sedliště.<ref name="rfr21" />

V minulosti oblíbené výletní místo obyvatel Jimramova se zcela změnilo po vybudování nové silnice na Korouhev v letech [[1936]]–[[1946]].<ref name="rfr21" /> Ve spodní části potoku došlo k jeho narovnání a ke zpevnění břehů kamennou dlažbou.<ref name="rfr21" /> Následovala řada dalších úprav a oprav, především z důvodu narušení vozovky. Původní stav Vzdychánků zůstal pouze v délce asi 30 m nad mostkem (stav v roce 2005).<ref name="rfr21" />

V údolí a v okolí potůčku roste řada druhů květin – [[Prvosenka|prvosenky]], [[Sasanka|sasanky]], [[slezník]]y, [[Kuklík (rod)|kuklíky]], [[oměj]]e, dříve zde bylo možné najít i [[ocún]]y a pod [[Chládkova vápenka|Chládkovou vápenkou]] i [[vstavač]]e.<ref name="rfr21" /> Nacházela se zde také jediná lokalita výskytu [[Žluťucha orlíčkolistá|žluťuchy orlíčkolisté]] na Jimramovsku, dnes zachované spolu s lokalitou oměje v neupravené části nedaleko zmíněného mostku.<ref name="rfr21" />

=== Vodstvo ===
[[Soubor:Ústí Fryšávky do Svratky 01.jpg|náhled|vlevo|Soutok Svratky a Fryšávky od Bludníku]]
Nedaleko centra městysu, na okraji zámeckého parku [[Bludník]], se nachází [[soutok Svratky a Fryšávky]]. Ten se až do období let [[1680]]–[[1687]] nacházel pod Kabačkou, v této době [[Filip Novohradský z Kolovrat]] nechal přeložit tok Svratky do současné podoby.<ref>Josef Dobiáš, ''Jimramov-kapitoly z historie městečka k 650. výročí první písemné zmínky'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 44.</ref> Současnému korytu Svratky předcházel náhon, který přiváděl vodu na tzv. [[Jimramovské mlýny|Mostní mlýn]]. Část tohoto náhonu je dodnes patrná pod Kabačkou. Kousek od současného soutoku [[Svratka|Svratky]] a [[Fryšávka|Fryšávky]] jsou viditelné poslední zbytky náhonu, který přiváděl vodu z Fryšávky na Horní a dnes již zaniklý Zámecký mlýn. Rozhodnutí o jeho zasypání bylo vydáno [[11. únor]]a [[1957]],<ref>Josef Dobiáš, ''Jimramov-kapitoly z historie městečka k 650. výročí první písemné zmínky'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 43.</ref> k realizaci došlo v 80. letech [[20. století]].

Kousek od lokality ''Žabárna'' se do Svratky vlévá [[Sedlišťský potok (přítok Svratky)|Sedlišťský potok]], přivádějící vodu ze svahu kopce [[Bezděk (Hornosvratecká vrchovina)|Bezděk]]. Nedaleko Kabačky a Poličského mostu se vlévá [[Malý Trhonický potok]] (objevuje se také jako ''Hraniční potok'', ''Vzdychánek'', ''Trhonský potok'' či ''potok Vápenka'', ačkoliv poslední název se objevuje pouze v jediném případě<ref name="rfr9" />). [[Trhonický potok]], ve [[13. století]] nazýván ''Strachwiow'',<ref>Josef Dobiáš, ''Jimramov-kapitoly z historie městečka k 650. výročí první písemné zmínky'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 5.</ref> se do Svratky vlévá o něco dále po jejím proudu, nicméně tento potok protéká částí Benátky, tedy nikoliv Jimramovem. Posledním přítokem Svratky v Jimramově je [[Věcovský potok]], ústící nedaleko zahrádkářské kolonie ve Strachujovské ulici a autobusové zastávky ''Jimramov, zahradnictví''.

U Jimramova se také rozkládá dvojice rybníků, každý leží na jiném břehu Svratky. Bližší, nacházející přes řeku naproti zahrádkářské kolonie, se jmenuje ''Bukáčkův kout'', byl vybudován v roce [[2005]], slouží jako přírodní koupaliště a využívá jej i jimramovský rybářský svaz. O něco dále směrem na Strachujov, na pravém břehu Svratky, najdeme ''Jimramovský rybník'', kterým protéká Věcovský potok. Kousek od něho se nachází zbytky dalšího rybníka, momentálně vypuštěného. Také tímto místem protéká věcovský potok. V minulosti se přímo u zámeckého areálu nacházela řada dalších rybníků (jeden např. v místech dnešního dětského hřiště a stával u něho Zámecký mlýn, dalších v místech dnešního fotbalové hřiště), které pravděpodobně tvořily obrannou soustavu první jimramovské tvrze, jejíž lokace je dosud neznámá.

== Obyvatelstvo ==
=== Vývoj počtu obyvatel ===
{| class="wikitable" style="text-align:right"
|+ Vývoj počtu obyvatel Jimramova<ref>{{Citace monografie
| korporace = Český statistický úřad
| odkaz na korporaci = Český statistický úřad
| titul = Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005
| editoři = Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef
| vydavatel = Český statistický úřad
| místo = Praha
| rok = 2006
| počet stran = 760
| počet svazků = 2
| svazek = 1
| strany = 598–599
| isbn = 80-250-1311-1
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011 | url = https://www.czso.cz/csu/czso/historicky-lexikon-obci-1869-az-2015 | datum vydání = 2015-12-21 | datum přístupu = 2016-06-18 | vydavatel = Český statistický úřad}}</ref>
|-
!Rok
!1869
!1880
!1890
!1900
!1910
!1921
!1930
!1950
!1961
!1970
!1980
!1991
!2001
!2011
|-
!Počet obyvatel
| 2233
| 2307
| 2300
| 2328
| 2421
| 2332
| 2216
| 1723
| 1796
| 1628
| 1454
| 1290
| 1211
| 1169
|}

=== Náboženský život v Jimramově ===
Neoddělitelnou součástí historie i současnosti je náboženský život. [[Jan Dubský z Třebomyslic]] se během svých zahraničních cest setkával [[Protestantismus|protestanty]] augsburského ([[luteránství|luteránského]]) vyznání. Roku [[1608]] vydal církevní řád, tzv. ''Artikule'', kde v sedmnácti bodech určil zásady církevního života, náboženské výchovy a vztahů mezi farářem a učitelem, včetně hmotné odpovědnosti.<ref name="rfr24" /> Tímto krokem se snažil předejít možným sporům mezi farářem a občany. Plné znění církevního řádu se v roce [[1899]] objevilo v díle Paměti městečka Jimramova od Msgr. J. Havránka.<ref name="rfr24" /> Dále ustanovil ''Sbor literátský'', jehož úkolem bylo dohlížet na dodržování církevního řádu.<ref name="rfr24" /> Na financování církevních výdajů a na podporu nemajetných vedl sbor svoji pokladnici, která podle kronikáře Pavelky představovala jakousi první obdobu záložny.<ref name="rfr24" /> V roce [[1631]] došlo k jeho rozpuštění a zrušení artikulí, protože se podle císařské komise vztahovaly na luteránskou, tedy kacířskou, víru.

Za Jana Václava Novohradského z Kolovrat museli být poddaní stejné víry jako vrchnost, docházelo tedy k nuceným přechodům ke [[Katolictví|katolíkům]]. Jelikož řada z nich přechod pouze předstírala a na smrtelné posteli odmítali přijetí [[svátost]]i podle katolického obřadu, čímž jim byl odepřen církevní pohřeb. Příbuzní je následně pohřbívali na [[Padělek (625 m)|Padělku]] či na svých zahradách. Nekatolíci se scházeli na tajných bohoslužbách, uchovávali protestantské [[bible]] a náboženské spisy, které se do českých zemí šířily od [[emisaři|emisarů]] ze [[Sasko|Saska]]. Docházelo k pronásledování nekatolíků, byly jim zabavovány knihy a řada jich také byla zatčena.

K pronásledování protestantů docházelo i za [[Marie Anna Anežka z Nübern|Marie Anny Anežky z Nübern]]. Ačkoliv sama byla původně protestantka, stala se z ní horlivá katolička. Velmi aktivně, ale zároveň i nevybíravě, si v pronásledování počínal kaplan Ondřejec, který pro svoje (zejména verbální) útoky na protestanty musel nakonec městys opustit.<ref name="rfr25" /> Od roku [[1723]] probíhalo také v Jimramově pátrání po tzv. zapovězených knihách.<ref name="rfr25" />

Na počátku [[18. století]] bylo, na základě povolení [[papež]]e [[Klement VI.|Klementa VI.]], založeno ''Bratrstvo sv. Barbory''. V roce [[1783]] byl tento náboženský spolek na příkaz císaře [[Josef II.|Josefa II.]] zrušen.

K uvolnění situace došlo za [[Antonín Belcredi|Antonína Belcrediho]]. Ten rád vyhledával společnost obou jimramovských farářů, se kterými vedl diskuze. Údajně se měl zasadit o příchod evangelického faráře [[Michal Blažek|Michala Blažka]], s nímž se seznámil v [[Brno-Líšeň|Líšni]]. Oba byli také členy [[Svobodné zednářství|zednářské]] lóže, která v Jimramově sídlila v domě Karafiátových (dnes Bistro); zda byl jejím členem také [[Jan Karafiát]], není známo. Antonín Belcredi také přivedl do obce katolického faráře [[Matěj Josef Sychra|Matěje Josefa Sychru]]. Podle tehdejších předpisů nesměla mít evangelická modlitebna věž. Proto byl vyroben zvon z příspěvků obou církví, umístěn na věž katolického kostela a ten pak do roku [[1916]] svolával katolíky i evangelíky k bohoslužbám. Na zvoně se nacházel nápis: ''Od dobrodinců chrámu Páně jimramovského jak katolíků, tak helvetů dal se tento zvon odlít ve Sloupnici u Vaňka v roce 1819''.

==== Katolická politická jednota ====
[[Soubor:Jimramov - kříž.jpg|náhled|left|Kříž při staré silnici na Javorek, pozůstatek po činnosti Katolické politické jednoty]]
K založení Katolické politické jednoty došlo v Jimramově z popudu Mons. Havránka v roce [[1870]]. První schůze se uskutečnila dne [[18. prosinec|18. prosince]] [[1870]]. Brzy po založení měla více jak 50 členů z Jimramova i okolních obcí. Projednávaly se zde všechny důležité otázky doby – převážně otázky školské, civilní sňatky či zakládání českých středních škol. Dále se členové věnovali politickému a státoprávnímu uspořádání [[Rakousko|Rakouska]], především prosazování federalizace a zrovnoprávnění českého národa. Také byly vysílány [[deputace]] k [[zemský sněm|zemskému sněmu]] a k [[říšská rada|říšské radě]] do [[Vídeň|Vídně]]. V roce [[1873]] se projednávalo zřízení akciové přádelny v Jimramově.

Velmi významné byla zdejší klubovna a čítárna, v níž se nacházelo velké množství časopisů, jako např. [[Hlas (časopis)|Hlas]], [[Pokrok (časopis)|Pokrok]], [[Slovan (noviny)|Slovan]], [[Humoristické listy]], [[Svoboda (časopis)|Svoboda]], [[Obrana (časopis)|Obrana]], [[Květy (časopis)|Květy]], [[Moravská orlice]] či [[Hospodářské noviny]].

Jednota se také starala o pořádání slavností, pořádala lampionové průvody a organizovala náboženské slavnosti. Velkou zásluhu měla také na sepsání první kroniky Jimramova - ''Paměti městečka Jimramova''. Původně jednota sídlila v patře [[Pivovar Jimramov|pivovaru]], od roku [[1877]] v panské budově u zámku. Po roce [[1918]] její činnost upadala až nakonec zanikla. Pozůstatkem její činnosti je kamenný kříž s deskou u staré silnice na [[Javorek]] nad údolím [[Fryšávka|Fryšávky]].

==== Zednářská lóže ====
[[Soubor:Jimramov-Bistro.JPG|náhled|Budova čp. 18, kde sídlila zednářská lóže]]
[[Zednářská lóže]] byla založena kolem roku [[1800]] na popud [[Antonín Belcredi|Antonína Belcrediho]]. Mezi členy patřil i evangelický farář [[Michal Blažek]]. Sídlo lóže bylo v domě čp. 18 (dnes Bistro), který vlastnila rodina Karafiátových. Nacházelo se tu i kasino s časopisy a bohatě vybavenou knihovnou. Často sem chodil i [[Matěj Josef Sychra]]. Další osudy nejsou známy, proto se nedá s jistotou říci, zda existovala ještě v roce [[1830]], jak ji ve svých pamětech zmiňuje [[Jan Karafiát]]. Jisté je, že jeho rodina ještě v roce [[1850]] vlastnila obřadní knihu, roucho, meč a pečeť zednářského bratrstva.

== Obecní správa a politika ==
=== Členění městyse ===
==== Katastrální území ====
* Jimramov
* Sedliště u Jimramova
* Trhonice
* Ubušín

==== Části ====
* '''Jimramov''' ([[katastrální území|k. ú.]] Jimramov)
* [[Benátky (Jimramov)|Benátky]] (součást k. ú. Trhonice)
* [[Sedliště (Jimramov)|Sedliště]] (k. ú. Sedliště u Jimramova)
* [[Trhonice]] (součást k. ú. Trhonice)
* [[Ubušín]] (k. ú. Ubušín)

Z nich se na území [[Morava|Moravy]] nacházejí Jimramov a Ubušín, zatímco v [[Čechy|Čechách]] Benátky, Sedliště a Trhonice.

=== Zastupitelstvo a starosta ===
Jimramovské obecní zastupitelstvo má 15 členů, z toho 5 členů je zároveň členy obecní rady. V čele obce stojí starosta, kterého zastupuje zástupce starosty (místostarosta). V obci také funguje revizní komise a finanční komise.

==== Volby do obecního zastupitelstva 1990 ====
Do obecních voleb [[1990]] postavila kandidátní listinu pouze trojice stran – [[Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová|Československá strana lidová]] (ČSL), [[Komunistická strana Československa]] (KSČ), [[Občanské fórum]] (OF) – a dvojice hnutí – [[Nezávislí kandidáti]] (NK) a [[Sdružení nezávislých kandidátů]] (SNK). Vítězem voleb se stalo OF (5 mandátů), druhé skončilo SNK (5 mandátů) a třetí ČSL (3 mandáty). Dva mandáty získala KSČ, NK ve volbách neuspěli.<ref>[http://www.volby.cz/pls/kv1990/kv1111?xjazyk=CZ&xid=1&xdz=1&xnumnuts=3714&xobec=595772 ČSÚ: Výsledky voleb - Zastupitelstvo Jimramova 1990]</ref> Starostou byl zvolen Jan Keller.

{| class="wikitable sortable" style="text-align:center;"
! align=center | Strana
! Počet hlasů 
! %
! Mandáty
! Mandáty z voleb 1990
! Bilance
|-
| align=left | '''[[Občanské fórum|OF]]'''
| -
| 32,40
| 5
| -
| -
|-
| align=left | '''[[Sdružení nezávislých kandidátů|SNK]]'''
| -
| 29,50
| 5
| -
| -
|-
| align=left | '''[[Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová|ČSL]]'''
| -
| 22,40
| 3
| -
| -
|-
| align=left |'''[[Komunistická strana Československa|KSČ]]'''
| -
| 14,40
| 2
| -
| -
|-
| align=left |'''[[Nezávislí kandidáti|NK]]'''
| -
| 1,20
| 0
| -
| -
|-
|}

==== Volby do obecního zastupitelstva 1994 ====
Do obecních voleb [[1994]] postavila kandidátní listinu pouze čtveřice stran – [[Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová]] (KDU-ČSL; 15 kandidátů), [[Občanská demokratická strana]] (ODS; 15 kandidátů), SNK (15 kandidátů) a [[Česká strana sociálně demokratická]] (ČSSD; 6 kandidátů). Společnou kandidátku postavila [[Komunistická strana Čech a Moravy]] (KSČM) a NK (5 kandidátů). Vítězem voleb se stala ODS (5 mandátů), druhá skončila KDU-ČSL (4 mandáty) a třetí SNK (4 mandáty). Po jednom mandátu získali ČSSD a společná kandidátka KSČM a NK.<ref>[http://www.volby.cz/pls/kv1994/kv1111?xjazyk=CZ&xid=1&xdz=1&xnumnuts=3714&xobec=595772 ČSÚ: Výsledky voleb - Zastupitelstvo Jimramova 1994]</ref> Starostou byl znovu zvolen Jan Keller.

{| class="wikitable sortable" style="text-align:center;"
! align=center | Strana
! Počet hlasů 
! %
! Mandáty
! Mandáty z voleb 1990
! Bilance
|-
| align=left | '''[[Občanská demokratická strana|ODS]]'''
| 3 683
| 32,04
| 5
| 0
| +5
|-
| align=left | '''[[Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová|KDU-ČSL]]'''
| 3 449
| 30,00
| 4
| 3
| +1
|-
| align=left | '''[[Sdružení nezávislých kandidátů|SNK]]'''
| 3 130
| 27,23
| 4
| 5
| -1
|-
| align=left |'''[[Komunistická strana Čech a Moravy|KSČM]] a [[Nezávislí kandidáti|NK]]'''
| 815
| 7,09
| 1
| 0
| +1
|-
| align=left |'''[[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]]'''
| 418
| 3,64
| 1
| 0
| +1
|-
|}

==== Volby do obecního zastupitelstva 1998 ====
Do obecních voleb [[1998]] postavila kandidátní listinu pouze čtveřice stran – KDU-ČSL (15 kandidátů), ODS (15 kandidátů), SNK (10 kandidátů) a ČSSD (7 kandidátů). Josef Dobiáš kandidoval jako nezávislý.<ref>''Volby do obecního zastupitelstva – informace'', in: Jimramovský zpravodaj, září 1998.</ref> Volby vyhrála KDU-ČSL (6 mandátů), druhá skončila ODS (4 mandáty), třetí SNK (3 mandáty) a čtvrtá ČSSD (2 mandáty); Josef Dobiáš ve volbách neuspěl.<ref>[http://www.volby.cz/pls/kv1998/kv1111?xjazyk=CZ&xid=1&xdz=1&xnumnuts=6105&xobec=595772&xobecnaz=Jimramov ČSÚ: Výsledky voleb - Zastupitelstvo Jimramova 1998]</ref> Za starostu byl nově zvolen Pavel Kalášek, místostarostou Josef Mašík.

{| class="wikitable sortable" style="text-align:center;"
! align=center | Strana
! Počet hlasů 
! %
! Mandáty
! Mandáty z voleb 1994
! Bilance
|-
| align=left | '''[[Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová|KDU-ČSL]]'''
| 3 743
| 41,18
| 6
| 4
| +2
|-
| align=left | '''[[Občanská demokratická strana|ODS]]'''
| 2 088
| 22,97
| 4
| 5
| -1
|-
| align=left | '''[[Sdružení nezávislých kandidátů|SNK]]'''
| 1 708
| 18,79
| 3
| 4
| -1
|-
| align=left |'''[[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]]'''
| 1 265
| 13,92
| 2
| 1
| 1
|-
| align=left |Josef Dobiáš<ref group="p">V roce 1994 kandidoval za KSČM na společné kandidátce s NK.</ref>
| 285
| 3,14
| 0
| 1
| -1
|-
|}

==== Volby do obecního zastupitelstva 2002 ====
Do obecních voleb [[2002]] postavily kandidátní listinu 2 strany a jeden subjekt – KDU-ČSL, ČSSD a Kandidáti místních částí Sedliště, Trhonice, Ubušín. Obě kandidující strany postavily 15 kandidátů, subjekt pouze 12. Vítězem voleb se stala KDU-ČSL (8 mandátů), druhá skončila ČSSD (4 mandáty) a třetí Kandidáti místních částí (3 mandáty).<ref>[http://www.volby.cz/pls/kv2002/kv1111?xjazyk=CZ&xid=1&xdz=1&xnumnuts=6105&xobec=595772&xobecnaz=Jimramov ČSÚ: Výsledky voleb - Zastupitelstvo Jimramova 2002]</ref> Starostou byl zvolen Pavel Kalášek.

{| class="wikitable sortable" style="text-align:center;"
! align=center | Strana
! Počet hlasů 
! %
! Mandáty
! Mandáty z voleb 1998
! Bilance
|-
| align=left | '''[[Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová|KDU-ČSL]]'''
| 4 082
| 47,47
| 8
| 6
| +2
|-
| align=left |'''[[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]]'''
| 2 519
| 29,29
| 4
| 2
| +2
|-
| align=left |'''[[Kandidáti místních částí Sedliště, Trhonice, Ubušín|KMČSTU]]'''
| 1 999
| 23,24
| 3
| 0
| +3
|-
|}

==== Volby do obecního zastupitelstva 2006 ====
V obecních volbách [[2006]] sestavila kandidátní listiny pouze dvojice stran a jeden subjekt – KDU-ČSL, ČSSD a NK (Sdružení nezávislých kandidátů za Jimramov). Všechny strany postavily 15 kandidátů. Vítězem voleb se stala KDU-ČSL (6 mandátů), druhá skončila ČSSD (5 mandátů) a třetí NK (4 mandáty).<ref>[http://www.volby.cz/pls/kv2006/kv1111?xjazyk=CZ&xid=0&xdz=1&xnumnuts=6105&xobec=595772&xobecnaz=Jimramov&xstat=0&xvyber=0 ČSÚ: Výsledky voleb - Zastupitelstvo Jimramova 2006]</ref> Starostou byl opětovně zvolen Pavel Kalášek.

{| class="wikitable sortable" style="text-align:center;"
! align=center | Strana
! Počet hlasů 
! %
! Mandáty
! Mandáty z voleb 2002
! Bilance
|-
| align=left | '''[[Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová|KDU-ČSL]]'''
| 3 509
| 40,07
| 6
| 8
| -2
|-
| align=left |'''[[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]]'''
| 3 119
| 35,61
| 5
| 4
| +1
|-
| align=left |'''[[Sdružení nezávislých kandidátů za Jimramov|NK]]'''
| 2 130
| 24,32
| 4
| 0
| +4
|-
|}

==== Volby do obecního zastupitelstva 2010 ====
Také v obecních volbách [[2010]] sestavila kandidátní listiny pouze trojice stran – KDU-ČSL, ČSSD a Nezávislí pro Jimramov. KDU-ČSL postavila 15 kandidátů, obě zbývají strany 14. Vítězem voleb se stala KDU-ČSL (6 mandátů), druhá skončila ČSSD (5 mandátů) a o pouhý hlas třetí Nezávislí pro Jimramov (4 mandáty).<ref>[http://www.volby.cz/pls/kv2010/kv1111?xjazyk=CZ&xid=0&xdz=6&xnumnuts=6105&xobec=595772&xobecnaz=Jimramov&xstat=0&xvyber=0 ČSÚ: Výsledky voleb - Zastupitelstvo Jimramova 2010]</ref> Starostou byl nově zvolen Ing. Josef Homolka.

{| class="wikitable sortable" style="text-align:center;"
! align=center | Strana
! Počet hlasů 
! %
! Mandáty
! Mandáty z voleb 2006
! Bilance
|-
| align=left | '''[[Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová|KDU-ČSL]]'''
| 3 156
| 39,62
| 6
| 6
| 0
|-
| align=left |'''[[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]]'''
| 2 405
| 30,19
| 5
| 5
| 0
|-
| align=left |'''[[Nezávislí pro Jimramov|NPJ]]'''
| 2 404
| 30,18
| 4
| 4
| 0
|-
|}

==== Volby do obecního zastupitelstva 2014 ====
Do voleb do zastupitelstva v roce [[2014]] nakonec kandidovala pouze dvojice stran – KDU-ČSL a Nezávislí kandidáti. Obě strany zapsali do voleb po 15 kandidátech. Vítězem se stala KDU-ČSL se ziskem 9 mandátů, Nezávislí kandidáti obdrželi mandátů 6.<ref>[http://www.volby.cz/pls/kv2014/kv1111?xjazyk=CZ&xid=1&xdz=6&xnumnuts=6105&xobec=595772&xstat=0&xvyber=0 ČSÚ: Výsledky voleb - Zastupitelstvo Jimramova 2014]</ref>

{| class="wikitable sortable" style="text-align:center;"
! align=center | Strana
! Počet hlasů 
! %
! Mandáty
! Mandáty z voleb 2010
! Bilance
|-
| align=left |'''[[Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová|KDU-ČSL]]'''
| 3 781
| 56,51
| 9
| 6
| +3
|-
| align=left |'''[[Nezávislí kandidáti|NK]]'''
| 2 910
| 43,49
| 6
| 4
| +2
|-
|}

==== Jimramovští starostové ====
V roce [[1850]] došlo ke zrušení funkce [[purkmistr]]a, kterého v čele obce nahradil [[starosta]]. První starosta tak plynule pokračoval z funkce purkmistrovské. Titul purkmistr se ovšem neoficiálně udržel až do roku [[1900]].

Seznam jimramovských starostů (v závorce s uvedenou dobou ve funkci):<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Čermák
 | jméno = Emil
 | odkaz na autora = Emil Čermák
 | titul = Kronika Zubří země
 | vydavatel = Tipografia P.U.G.
 | místo = Jimramov–Hollywood–Roma
 | rok = 1979
 | počet stran =
 | kapitola = Jimramovští starostové
 | strany = 235
 | isbn = 
 | jazyk = 
}} – jen do r. 1945</ref>
* Josef Maršálek (do 1851)
* Josef Čermák (1851–1864)
* Ignác Ptáčkovský (1864)
* Vincenc Zástěra (1867)
* Jan Marzy (1870)
* František Mašík (1873–1881)
* Jan Bukáček (1881–1888)
* Vincenc Kryštof (1888–1901)
* František Mašík ml. (1901–1927)
* Ph.Mr. František Polák (1927–1930)
* Karel Bukáček (1930–1938)
* Alois Horák (1938–1945)

Po roce [[1945]] tuto funkci převzal předseda místního národního výboru:
* Josef Mrštík (1945)<ref>Josef Dobiáš, ''Jimramovští starostové'', in: Jimramovský zpravodaj, listopad 1998.</ref>
* Alois Horák (1945–1948)<ref>Josef Dobiáš, ''Galerie významných rodáků a osobností spojených s vývojem městečka'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 172.</ref>

V roce [[1989]], po změně politického režimu, došlo i k navrácení funkce starosty:
* Jan Keller (1990–1998)<ref>Boris Šíp, ''Novému starostovi vadily povolební politické třenice'', in: Jimramovský zpravodaj, listopad 1998.</ref>
* Pavel Kalášek (1998<ref>Pavel Kalášek, ''Ustavující zasedání obecního zastupitelstva v Jimramově dne 26. 11. 1998'', in: Jimramovský zpravodaj, listopad 1998.</ref>–2010)
* Ing. Josef Homolka (od 2010)

=== Znak ===
[[Soubor:Jimramov - znak.jpg|náhled|Znak městyse umístěný na radnici]]
Znak městyse tvoří tři stříbrné hroty v modrém poli, nad nimiž jsou tři zlaté hvězdy. Hroty představují tři okolní kopce – [[Padělek (625 m)|Padělek]], [[Prosička|Prosičku]] a [[Holý vrch (604 m)|Holý vrch]]. Tyto hroty Jimramov získal již za [[Páni z Pernštejna|Pernštejnů]] a symbolizují užívání zmíněných vrchů a lesů k užitku obce.<ref name="rfr46">[http://www.jimramov.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=66&Itemid=61 Symboly městyse], jimramov.cz</ref> Později k nim přibylo modré pole a v polovině [[18. století]] jako ozdoba i trojice hvězd. Ještě v první polovině [[19. století]] jej obec směla používat pouze se souhlasem panovníka.<ref name="rfr46" /> Dne [[20. duben|20. dubna]] [[2000]] obdržela obec z rukou tehdejšího předsedy [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky]] [[Václav Klaus|Václava Klause]] vlastní prapor.<ref name="rfr46" />

==== Jimramovská pečeť ====
Vlastní pečeť získal Jimramov v roce [[1578]]. V pečetním poli se nacházel [[renesance|renesanční]] [[Štít (heraldika)|štít]] a v něm trojice hrotů obrácených vzhůru. Nad štítem se nacházel letopočet 1578 a nápis: ''PECZETH MIESTECZKA GIMRAMOVA''. Stejný znak, ale v barevném provedení, se nachází na [[Jimramovská radnice|jimramovské radnici]]. Od [[18. století]] se zde objevují ještě tři hvězdy. Až do poloviny [[19. století]] neměl podpis listiny význam, ten jí dodávala pouze pečeť červeným voskem, dokazující pravost dané listiny.<ref name="rfr46" />

== Doprava ==
=== Silniční síť ===
Jimramov se nachází na křižovatce několika silnic. Od [[Nové Město na Moravě|Nového Města na Moravě]] sem přichází [[silnice II/360]], pokračující na [[Polička|Poličku]], a od [[Bystřice nad Pernštejnem]] [[silnice II/357]], směřující na [[Borovnice (okres Žďár nad Sázavou)|Borovnici]]. Ze silnic II. třídy tudy vede i [[silnice II/375]] na [[Nyklovice]]. Z dalších silnic je pak pro městys důležitá [[silnice III/35726]], která jej spojuje se [[Sněžné (okres Žďár nad Sázavou)|Sněžným]].

Počátky současné sítě silnic procházejících Jimramovem je třeba hledat ve [[13. století]].<ref name="rfr20">Josef Dobiáš, ''Cesty a komunikace jimramovska'', in: Jimramovský zpravodaj 4/2005</ref> K těm nejfrekventovanějším cestám vždy patřily stezky vedoucí k sídlům panství – na přelomu [[14. století|14.]] a [[15. století]] se jednalo především o stezky na [[Kunštát]]<ref name="rfr20" /> a přes [[Javorek]] na hrad Skály (Štarkov),<ref name="rfr20" /> později za Pernštejnů především cesta na Bystřici<ref name="rfr20" /> a po rozdělení pernštejnského panství na díly bystřický a novoměstsko-jimramovský stoupl význam spojení na Nové Město,<ref name="rfr20" /> velkou důležitost měla také spojnice s královským městem [[Polička]].

K dokončení vytvoření základní sítě cest došlo až na konci [[16. století]] po vzniku samostatného jimramovského panství za Pavla Katharina z Katharu.<ref name="rfr20" /> Kvalita tehdejších cest ovšem ani zdaleka nedosahovala kvality dnešních silnic II. či III. tříd, jednalo se pouze o zpevněné cesty, vedené jako nejkratší spojnice obcí a osad bez ohledu na vhodnost terénu.<ref name="rfr20" /> Velký problém pak pro cesty znamenalo překonávání vodních toků. Zpočátku je překonávaly prostřednictvím brodů, které v pozdějších dobách nahradily mosty. Nejstarší záznam, dokládající existenci mostu v Jimramově, pochází z roku [[1587]], kdy je v jimramovských účtech zmínka o výnosu mýtného z mostu u mlýna.<ref name="rfr20" />

Ještě v roce [[1756]] můžeme v případě spojnice Poličky a Nového Města hovořit o upravené vozové cestě.<ref name="rfr20" /> K rozšíření a upravení části této cesty, vedoucí z Jimramova na Poličku, došlo nedlouho před rokem [[1800]]. Během těchto úprav proběhlo zesílení povrchu, takže tudy mohly jezdit i těžké formanské vozy. V roce [[1819]] následovala výstavba silnice na Nové Město, která po roce [[1831]] prošla úpravou.<ref name="rfr20" />

V roce [[1839]] přibyla silnice od [[Kunštát]]u přes [[Ubušín]], z Jimramova pokračující přes Javorek do [[Sněžné (okres Žďár nad Sázavou)|Německého (dnes Sněžné)]].<ref name="rfr20" /> Původně měla být tato silnice, dnes nesoucí číslo 375, vedena údolím [[Trhonický potok|Trhonického potoka]], ale po protestech majitelů zdejších pozemků a luk došlo k jejímu přeložení na svahy [[Pavlův kopec|Pavlova kopce]] (v lokalitě ''Ochozy'').<ref name="rfr20" /> Po roce [[1900]] přibyla silnice údolím [[Fryšávka|Fryšávky]] do [[Nový Jimramov|Nového Jimramova]] a dále na Sněžné, čímž se doplnila hlavní silniční síť do dnešního stavu.<ref name="rfr20" />

Nejdéle na své silniční spojení s Jimramovem čekala obec [[Sedliště (Jimramov)|Sedliště]]. Už roce [[1925]] zdejší občané navrhovali výstavbu nové silnice, která by vedla z Jimramova přes Sedliště do [[Borovnice (okres Žďár nad Sázavou)|Borovnice]].<ref name="rfr20" /> Na dalším jednání v roce [[1931]] byla obec vyzvána k výkupu pozemků, ale pro odpor některých majitelů k realizaci nedošlo.<ref name="rfr20" /> Později také padly snahy o vedení nově stavěné silnice č. 360 právě přes Sedliště.<ref name="rfr20" />

V průběhu [[20. století]] prošly silnice postupnou modernizací. V roce [[1936]] začala stavba nové silnice na Poličku, ovšem do roku [[1938]] se stihl dokončit pouze úsek mezi Poličkou a [[Korouhev (okres Svitavy)|Korouhví]].<ref name="rfr20" /> Zbývající část do Jimramova byla pouze rozpracována a v roce [[1940]] z důvodu německé okupace a války zastavena. K jejímu dokončení došlo až v roce [[1947]] a součástí byl i nový most přes Svratku a odbočka do Sedlišť.<ref name="rfr20" /> K původně plánované nové silnici údolím [[Věcovský potok|Věcovského potoka]] na Nové Město již nedošlo.<ref name="rfr20" /> V roce [[1940]] se uvažovalo i o výstavbě nové silnice, která by spojovala [[Vysoké Mýto]], [[Proseč (okres Chrudim)|Proseč]] a Jimramov a dále měla pokračovat údolím Svratky na [[Brno]].<ref name="rfr20" /> Tato nová silnice o parametrech silnice I. třídy měla nahradit [[Sudety|Sudetami]] v okolí [[Svitavy|Svitav]] přerušenou silnici z [[Hradec Králové|Hradce Králové]] na Brno, k její realizaci však nedošlo; na jimramovsku měla nahradit dnešní silnici II/357.<ref name="rfr20" /> V letech [[1955]] a [[1956]] proběhla výstavba přeložky silnice na Sněžné, čímž došlo k odklonění dopravy z Panské ulice a dnes již neexistují „''Urbanovy uličky''“.<ref name="rfr20" />

=== Železniční a autobusová doprava ===
[[Soubor:Jimramov, zast. Obecní úřad.jpg|náhled|Zastávka Obecní úřad na jimramovském náměstí Jana Karafiáta]]
Železniční doprava do městysu nikdy zavedena nebyla, ačkoliv se uvažovalo o vytvoření trati spojující Nové Město na Moravě a Poličku. V plánu bylo i vybudování [[Jimramov (nádraží)|jimramovského vlakového nádraží]] v lokalitě ''Žabárna''.<ref>Josef Dobiáš, ''Jimramov-kapitoly z historie městečka k 650. výročí první písemné zmínky'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 17-18.</ref>

Co se týká autobusové dopravy, tak autobusy ve vlastním Jimramově staví na třech zastávkách. Zastávka ''Jimramov, nové domky'' se nachází na okraji Jimramova, nedaleko odbočky na osadu [[Domky (Jimramov)|Domky]]. Druhá zastávka ''Jimramov, Obecní úřad'' je umístěna přímo v centru městysu na [[náměstí Jana Karafiáta]]. Třetí zastávku ''Jimramov, zahradnictví'' najdeme na Strachujovské ulici, nedaleko zahrádkářské kolonie, mezi dvojicí ramen [[Věcovský potok|Věcovského potoka]], které se nedaleko od ní vlévají do [[Svratka|Svratky]], resp. [[Jimramovský rybník|Jimramovského rybníka]]. Zastávka ''Jimramov, GAMA'' se již nachází v místní části [[Benátky (Jimramov)|Benátky]] na katastrálním území [[Trhonice]].

=== Cyklotrasy ===
[[Soubor:Rozcestník.jpg|náhled|left|křižovatka cyklotras na okraji Jimramova]]
Cyklisty sem přivádí řada cyklotras. Po silnici II/375 přichází [[Národní cyklotrasa 104|cyklotrasa 104]], mířící podél [[Fryšávka|Fryšávky]] po silnici na Sněžné. Od Dalečína sem vede [[Národní cyklotrasa 4025|cyklotrasa 4025]] (směrem na Borovnici), od [[Jimramovské Pavlovice|Jimramovských Pavlovic]] přes Domky [[Národní cyklotrasa 4344|cyklotrasa 4344]] a začíná zde [[Národní cyklotrasa 4339|cyklotrasa 4339]], pokračující na [[Javorek]].

=== Jimramovské mosty ===
Jimramov leží na soutoku Fryšávky a Svratky, do které dále postupně ústí Malý Trhonický (zv. také Vzdychánek), Trhonický a Věcovský potok. Na Fryšávce se celkově nachází 5 mostů (Borovnický, Starý a Nový most u Sola a dva mosty ve Smrčinách u [[Nový Jimramov|Nového Jimramova]]), další dva na Svratce (Poličský a Benátský) a po jednom na Trhonickém a Věcovském potoce. Trhonický potok ovšem neprotéká Jimramovem, ale jeho místní částí Benátky.

Předchůdcem mostů bývaly brody, ze kterých se v Jimramově minimálně do roku [[2006]] dochoval jediný. Začíná u mostu u Bludníku a proti proudu Fryšávky pokračuje na levý břeh, kde pokračuje vozová cesta na Holý vrch.<ref name="rfr6">Josef Dobiáš, ''Jimramovské mosty'', in: Jimramovský zpravodaj 5/2005</ref> Nejstarší známá vyobrazení jimramovských mostů jsou na obraze Jimramova z roku [[1750]], umístěném v Síni rodáků.<ref name="rfr6" />

==== Mosty přes Svratku ====
[[Soubor:Poličský most.jpg|náhled|vlevo|Poličský most]]
''Poličský most'' najdeme pod skálou Kabačkou na dnešní silnici spojující Jimramov s Poličkou v ulici Mostní. Jeho původní podoba není známa, zřejmě býval dřevěný, stejně jako ostatní jimramovské mosty. V kronikách se můžeme dočíst, že býval zakončen branou a ta se na noc zavírala.<ref name="rfr7">Josef Dobiáš, ''Mosty na Svratce'', in: Jimramovský zpravodaj 1/2006, s. 7</ref> V roce [[1848]] jej povodeň strhla a musel být nahrazen novým. Na obraze z roku [[1750]] je nakreslen jako krátký jednoobloukový kamenný most.<ref name="rfr7" /> Na obraze je zároveň zachyceno nové koryto Svratky, kdy se obloukem odklání od Kabačky ke mlýnu. Jednalo se však pouze o dočasnou změnu koryta, k čemuž docházelo poměrně často po povodních.<ref name="rfr7" /> Při přestavbě po roce [[1880]] už byla řeka ve svém původním korytě. Po této přestavbě se z něho stal nejdelší jimramovský most; měl pět kamenných pilířů a typologicky spadal mezi traverzové mosty.<ref name="rfr7" /> Jelikož však byl velice úzký a nevyhovoval tak požadavkům automobilové dopravy [[20. století]], bylo v rámci výstavby silnice na Poličku rozhodnuto taktéž o radikálně přestavbě mostu, resp. výstavbě nového mostu.<ref name="rfr8">Josef Dobiáš, ''Mosty na Svratce'', in: Jimramovský zpravodaj 1/2006, s. 8</ref> Se stavbou se započalo v roce [[1939]], část původního mostu se ubourala, vytvořili se základy nových pilířů a také došlo k vystavění opěrné zdi při Vzdychánku (Malý Trhonický potok).<ref name="rfr8" /> V roce [[1941]] došlo k přerušení stavby, obnovena byla v letech [[1947]]–[[1948]] a zrealizována firmou Ing. Fanta – Kutnohorský.<ref name="rfr8" />

[[Soubor:Jimramov, Benátský most (nový).jpg|náhled|Nový Benátský most]]
Druhý jimramovský most přes Svratku se nazývá ''Benátský''. Jak už název napovídá, spojuje Jimramova s místní částí Benátky, resp. ulici Dolní s Ubušínskou. Dlouhou dobu se jednalo o dřevěný most, jak je zachycen i na výše zmíněném obraze.<ref name="rfr8" /> O původních dvou mostech se informace nedochovaly, třetí byl stržen povodní v roce [[1861]] a čtvrtý v roce [[1875]].<ref name="rfr8" /> Po jedné z dalších povodní jej nahradil provizorní most o dvou polích se středovým [[rizalit]]em.<ref name="rfr8" /> V průběhu regulace řeky v letech [[1925]]–[[1926]] ho nahradil obloukový železobetonový most. [[26. duben|26. dubna]] [[1945]] jej partyzáni poškodili výbuchem nálože, kterou umístili na pilíř na levém břehu.<ref name="rfr8" /> Výsledkem toho bylo naklonění mostu o půl metru.<ref name="rfr8" /> Po válce se sice dočkal rekonstrukce, ale stopy po výbuchu ve formě trhlin zůstaly a postupně se rozšiřovaly. Proto došlo v roce [[2013]] k jeho rozebrání a vystavění nového mostu.<ref>Josef Homolka, ''Nový benátský most'', in: Jimramovský zpravodaj 3/2013</ref>

==== Mosty přes Fryšávku ====
[[Soubor:Starý most u Sola.jpg|náhled|vlevo|Starý most u Sola]]
Nejstarším most vedoucí přes Fryšávku najdeme nedaleko jejího soutoku se Svratkou. Nazývá se ''Borovnický'' a na základě zmíněného vyobrazení můžeme říci, že původně býval dřevěný se střechou. Po roce [[1885]] přešel přestavbou na traverzový most.<ref name="rfr6" /> Při přestavbě byly na pilíře položeny ocelové nosníky a na ně 10&nbsp;cm silné kamenné desky. Most pak doplňovalo ocelové zábradlí.<ref name="rfr6" /> Další přestavbou prošel v 80. letech [[20. století]], kdy se dočkal výměny nosníků a mostovky; zároveň přibyly po obou stranách chodníky pro pěší.<ref name="rfr6" />

V místech vyústění Panské ulice do ulice U Fryšávky stojí tzv. ''Starý most u Sola''. K jeho vybudování došlo patrně již za [[Páni z Kunštátu a Poděbrad|pánů ze Stařechovic]] ve [[14. století]] a představoval spojnici Jimramova se [[Štarkov (hrad)|Štarkovem]] a [[Javorek|Javorkem]].<ref name="rfr6" /> Původní podoba není známa, ale s největší pravděpodobností se jednalo o dřevěný most. Na přelomu [[19. století|19.]] a [[20. století]] prošel přestavbou do současné podoby.<ref name="rfr6" /> Až do vybudování přeložky silnice III/35726 tudy vedla cesta na Sněžné. Z důvodu havarijního stavu jej dnes mohou využívat pouze pěší.

[[Soubor:Nový most u Sola.jpg|náhled|Nový most u Sola]]
''Nový most u Sola'' vznikl až po vybudování přeložky silnice na Sněžné do dnešních míst. K přeložení silnic došlo v letech [[1955]]–[[1956]]<ref name="rfr6" /> a doprava tak byla odvedena z velice úzké uličky mezi bývalým [[Pivovar Jimramov|pivovarem]] a Zámeckým mlýn (dnes zbořený).

Poslední dvojice mostů přes Fryšávku se nenachází přímo v Jimramově, nýbrž až v tzv. ''Smrčinách'', kousek od Nového Jimramova. Jejich vznik je zasazen do doby okolo roku [[1900]], kdy došlo k vystavění silnice na Nový Jimramov.<ref name="rfr6" /> Jednalo se o traverzové mosty, v 90. letech [[20. století]] při rozšiřování silnice zmodernizované.<ref name="rfr6" />

=== Jimramovské ulice ===
Centrálním místech v Jimramově je ''[[náměstí Jana Karafiáta]]'', na němž se nachází mj. i radnice. Z náměstí pak vybíhá šest ulici, přičemž pět z nich lze považovat za páteřní. První z nich je ''Pavlovická ulice'', která kopíruje silnici II/360 a přichází ze směru od Nového Města na Moravě. Původně se měla jmenovat ''Novoměstská'', ale v průběhu jednání v roce [[1999]] došlo k jejímu přejmenování.<ref name="rfr11">''O názvu náměstí rozhodnou občané v referendu'', in: Jimramovský zpravodaj, září 1999, s. 3.</ref> Nad domem čp. 252 se od ní odpojuje ''Strachujovská ulice'', následující silnici II/357 na Bystřici nad Pernštejnem. Druhou páteřní ulicí, vycházející z náměstí, je ''Dolní'', která pokračuje směrem na Benátky. Za Benátským mostem se z ní stává ''Ubušínská ulice''. Obě ulice se z náměstí oddělují u bývalého [[Hotel Koruna (Jimramov)|hotelu Koruna]]. U bývalého kláštera [[Christianeum (Jimramov)|Christianeum]] opouští náměstí ''Mostní ulice'', míří po silnici II/360 směrem na Poličku, přičemž vlastní ulice končí kousek z Poličským mostem u odbočky na [[Sedliště (Jimramov)|Sedliště]]. Poslední dvě páteřní ulice se od náměstí oddělují za zámkem. První vede rovně po silnici III/35726 na Sněžné a nese název ''U Fryšávky''. Vpravo přes Borovnický most pak míří ''Borovnická ulice'', kterou prochází silnice II/357 na Borovnici (s malou odbočkou k domu čp. 263).

Zůstaneme-li ještě chvíli v části ze Borovnickým mostem, najdeme zde další dvě ulici. Ulice ''Žabárna'' vede od mostu proti proudu Svratky a v minulosti zde mělo stát plánované jimramovské nádraží. U domu čp. 281 zahýbá vlevo ulice ''V Sytinách''.

[[Soubor:Jimramov - Kostelní ulička.JPG|náhled|vlevo|Kostelní ulička s nejstarší jimramovskou školou]]
Na svazích vrchu Padělek je trojice páteřních ulic. Ulice ''Panská'' vychází z ulice U Fryšávky pomocí starého mostu U Sola, vede nad fotbalovým hřištěm a zámkem až téměř k evangelickému kostelu. Tady volně přechází do ulice zv. ''Hliník''. Součástí panské ulice je i krátká spojnice od domu čp. 124 k Borovnickému mostu. Ulice Hliník vede od evangelického kostela rovně, přičemž po chvíli se větví na horní (okolo domů čp. 90 a 146) a dolní část. Obě části se brzy znovu setkávají v části spojující Padělek a Pavlovickou ulici. Součástí ulice je i krátká spojnice s domem čp. 233. Pro část nad katolickým a evangelickým hřbitovem byly původně navrhovány názvy ''Nad hřbitovy'' či ''Nad Kostely'', nakonec ale došlo k rozdělení mezi ulice Panská a Hliník.<ref name="rfr11" /> Zbývající ulice na svahu vrchu nesou název ''Padělek'', kromě ulice pod bývalou [[Kaple svatého Matouše (Jimramov)|kaplí sv. Matouše]], pojmenovanou ''U Kaple''. Spojnice mezi Panskou ulicí a náměstím, vedoucí okolo katolického kostela, nese název ''Kostelní'' a spojnice Pavlovické ulice s osadou Domky je pojmenovaná po osadě, tedy nese název ''Domky''.

Poslední ulicí ve vlastním Jimramově je trojice ulic mezi ulicemi Pavlovická a Dolní, nesoucí označení ''Říční''. Podle původního návrhu měla nést název ''U Porážky'', proti čemuž se vznesla vlna kritiky jimramovských obyvatel.<ref name="rfr11" /> Z následné diskuzi zazněly návrhy na názvy ''Za Vodou'', Říční a ''Pod Vodou'', narážející na povodně [[1997]].<ref name="rfr11" /> Zastupitelé nakonec vybrali právě označení ulice Říční.<ref name="rfr11" />

== Společnost ==
=== Jimramovské školy ===
V Jimramově existuje několik budov, ve kterých byla umístěna škola. Dodnes stojí všechny, ale budova nejstarší školy je dnes ve velmi špatném stavu. Od roku [[1958]] je Horní škola chráněna jako [[Kulturní památka České republiky|kulturní památka]],<ref>{{MonumNet|název=škola|ID=143243|datum=2014-9-20}}</ref> od roku [[2010]] i budova nejstarší jimramovské školy.<ref>{{MonumNet|název=škola - bývalá|ID=840737705|datum=2014-9-20}}</ref> V prostorách zámku navíc v minulosti fungovalo i železniční učiliště.

==== Nejstarší škola ====
[[Soubor:Jimramov - průčelí školy.jpg|náhled|vlevo|Pohled na průčelí nejstarší jimramovské školy]]
Učitel je v Jimramově poprvé zmiňován roku [[1559]] a od obce dostával plat ve výši 3 [[groš]]e. První nepřímá zmínka o jimramovské škole pochází z roku [[1565]], kdy majitel rychty v [[Sedliště (Jimramov)|Sedlištích]], [[vladyka]] [[Václav Újezdecký z Morašic]], věnoval jimramovským louku s podmínkou, že hospodář Havel Klečků nechá postavit školu. V roce [[1602]] se tehdejší učitel Bohuslav dostal do sporu s farářem o plat. Jako reakci na tento spor vytvořil [[Jan Dubský z Třebomyslic]] tzv. ''Pořádek církevní'' obsahující 18 artikulů. Roku [[1605]] byla vydána další listina, v níž představitelé obce stanovili povinnosti pro učitele, a v roce [[1606]] smlouva, podle které měli faráři dávat rektorům 6 zlatých (ze svého [[desátek|desátku]]) za stravu. V roce [[1609]] byla na místě fary nákladem sedlišťského mlynáře Karla Klečky postavena škola. V následujícím roce pak vydala městská rada ''Řád pro školní správce''. Až do roku [[1620]] byla protestantská, poté ji zabrali katolíci. Učilo se v jedné místnosti, kde také bydlel učitel, který byl do roku [[1867]] podřízen faráři.

V době pobělohorské docházelo k častému střídání učitelů i farářů v Jimramově – v letech [[1677]]–[[1680]] byl zcela bez faráře a v této době se o školy nikdo nestaral. K roku [[1650]] jsou uvedeny [[Farní škola|farní školy]] v [[Bystřice nad Pernštejnem|Bystřici]], Jimramově, [[Nové Město na Moravě|Novém Městě]], [[Žďár nad Sázavou|Žďáře]], [[Olešnice|Olešnici]] a [[Polička|Poličce]]. Tento stav vydržel až do roku [[1781]], kdy byl vydán [[toleranční patent]].

Nejstarší jimramovská škola se nacházela v současném domě čp. 72, který stojí ve svahu u [[Kostel Narození Panny Marie (Jimramov)|kostela Narození Panny Marie]] a přilehlého hřbitova. Zděný [[Štít (architektura)|štít]] stavby, jejíž půdorys má podobu lichoběžníka, směřuje k náměstí Jana Karafiáta, zatímco dřevěný bedněný štít s [[Polovalba|polovalbou]] ke kostelu. Objekt je zčásti podsklepený s [[Valená klenba|valenou klenbou]] sklepa. Většina budovy je z kamene, pouze část druhého patra se dochovala roubená. Střechu pokrývá eternit, pod nímž se dochovala původní šindelová krytina. V současné době je objekt neudržovaný a postupně chátrá.<ref>[http://www.kr-vysocina.cz/jimramov-dum-c-p-72/d-4028896/p1=1091 Jimramov - dům č. p.&nbsp;72], kr-vysocina.cz</ref>

==== Horní škola ====
{{Viz též|Síň rodáků (Jimramov)}}
[[Soubor:Jimramov-horní-škola2011b.jpg|náhled|Horní škola]]
Horní škola byla vybudována na popud hraběte [[Antonín Belcredi|Antonína Belcrediho]] v letech [[1800]]–[[1801]]. O jejím vystavění bylo rozhodnuto z důvodu nedostačující kapacity staré školy. Uvažovalo se o více lokalitách, nakonec se však vybralo místo uprostřed náměstí. Původně se jednalo o dvoutřídní školu, od roku [[1884]] měla tři třídy a po zrušení bytu řídícího v roce [[1886]] čtyři. Od roku [[1867]] nesla název ''Obecná škola katolická''. Do roku [[1842]] se zde učilo česky i německy, poté jen česky. Prvním správce se stal Václav Kostrošic, jenž na tomto postu zůstal do svého odchodu do důchodu v roce [[1842]]. Místo po něm převzal jeho zeť Josef Wolf z [[Horní Bobrová|Horní Bobrové]], jenž zde od roku [[1833]] působil jako podučitel. Po odchodu do důchodu v roce [[1884]] ho nahradil Karel Bastl z [[Nové Město na Moravě|Nového Města na Moravě]].

Ještě v témže roce do Jimramova přišel učitel František Still. Jimramovský rodák studoval v letech [[1875]]–[[1879]] v [[Brno|Brně]] a před svým příchodem do Jimramova krátce učil v [[Nová Ves|Nové Vsi]]. V roce [[1899]] se podílel na vydání kroniky [[Paměti městečka Jimramov]], kterou sestavil ze zápisků [[Jan Havránek|mons. Jana Havránka]]. V roce [[1890]] odešel do [[Dalečín]]a.

Novým učitelem se stal Josef Kheil, jenž se narodil [[18. březen|18. března]] [[1866]] ve [[Žďár nad Sázavou|Žďáře nad Sázavou]]. Stejně jako Still studoval v Brně, poté učil v [[Sněžné (okres Žďár nad Sázavou)|Německém]] a v [[Nové Město na Moravě|Novém Městě na Moravě]]. Jelikož pocházel z hudebnické rodiny, chopil se zde rozvíjení talentu hudebně nadaných žáků, které učil hře na různé hudební nástroje. Také měl výrazný podíl na vytvoření hudební akademie a jeho žáci tvořili základ jimramovského orchestru. Kromě toho byl také fotografem. Řada jeho fotografií se zachovala díky článkům [[Jiří Guth-Jarkovský|dr. Jiřího Gutha-Jarkovského]] v časopise [[Turista (časopis)|Turista]].

Na konci [[19. století]] pod ní spadaly také školy ve [[Věcov]]ě, [[Borovnice (okres Žďár nad Sázavou)|Borovnici]] a [[Javorek|Javorku]]. Škola ovšem postupně přestávala vyhovovat, třídy bývaly přeplněné a někteří rodiče kvůli tomu odmítali své děti do školy posílat. Ve školní kronice se dochoval popis z roku [[1886]]:
{{Citát|Školní budova nalézající se uprostřed náměstí, bez dvorku, zahrady a vedlejších budov, nalézá se v současné době ve velmi chatrném stavu. Tři školní světnice nepostačovaly počtu žáků navštěvujících školu. Zejména byl nepostačující počet záchodů pro veškeré žáky, počtem nalézaly se pouze dva záchody v přízemí, jenž pro úzkou k nim vedoucí chodbičku byly žákům téměř nepřístupné. Následkem toho byla chodba i předsíň značně znečišťována. Chodba v přízemí byla dlážděna hrubými neopracovanými kameny, naproti vchodu jsou záchodové dveře, další dveře průchodné mezi boudy na záď školy. Vpravo na konci chodby je úzké, strmé schodiště do poschodí. Světnice školní po levé straně od vchodu – II. třída – 80 žáků, vpravo I. třída menší pro 90 žáků. Za ní je značně vlhký kabinet a příklonek přístupný z chodby vedle schodů. V I. poschodí je chodba oddělená dřevěnou stěnou se zasklenými dveřmi, vpravo za schodištěm je přestavěný dřevěný záchod, přes něj vedou velmi příkré schody na půdu. Naproti schodům jsou dveře do kuchyně a za ní je malá komůrka. Vpravo je školní světnice III. třída – 90 žáků. Vlevo od vchodu je příbytek sestávající z jedné místnosti a příklenku. V té době zde bydlela industriální učitelka se svojí matkou, která obstarávala úklid a topení.|}}

==== Evangelická škola a Dolní škola ====
[[Soubor:Jimramov - dolní škola.JPG|náhled|vlevo|Budova bývalé tzv. Dolní školy v Jimramově]]
Evangelická škola byla postavena roku [[1782]], krátce po vydání [[toleranční patent|tolerančního patentu]]. Prvním známým učitelem byl Jan Mašík, zv. Vřava. Nejprve se učilo v bytě, po roce [[1792]] v nově postavené společné budově školy a fary.

V roce [[1870]] došlo k otevření nové dvoutřídní školy, tzv. ''Dolní školy'', na jejíž stavbu přispěl 500 zlatými i císař [[František Josef I.]] Roku 1873 došlo k rozšíření na trojtřídní. V roce 1931 budova vyhořela, ale došlo k jejímu obnovení.

V roce [[1922]] byly obě školy spojeny do pětitřídní obecné školy. Správcem se stal učitel [[Josef Kheil]] a vyučování probíhalo v obou budovách. Vzhledem k narůstajícímu počtu žáků, přestaly školy kapacitně vyhovovat, a proto se v roce [[1905]] katolická a evangelická školní rady rozhodly k vybudování nové Měšťanské školy.

==== Měšťanská škola ====
[[Soubor:Jimramovská škola.JPG|náhled|Měšťanská a zároveň současná škola]]
Vybudování měšťanské školy bylo domluveno v roce [[1905]]. V roce [[1906]] podaly místní školní rady žádost na c.k. okresní školní radě v [[Nové Město na Moravě|Novém Městě na Moravě]] a dne [[8. říjen|8. října]] [[1907]] proběhlo na [[Jimramovská radnice|jimramovské radnici]] komisionální řízení. V něm se obce [[Sedliště (Jimramov)|Sedliště]], [[Trhonice]], [[Jimramovské Pavlovice]] a společnosti [[Občanská záložna]], [[Cyrilometodějská záložna]] a Sousedské lesy zavázaly k finančním příspěvkům na stavbu školy. Další obce – [[Nový Jimramov]], [[Javorek]], [[Borovnice (okres Žďár nad Sázavou)|Borovnice]], [[Ubušín]] a [[Věcov]] – se zavázaly poskytnout potahy na dovoz stavebního materiálu. Dále bylo domluveno, že provoz školy bude platit Jimramov, obecné školy budou rozděleny podle náboženství a žádná nebude spadat pod měšťanskou školu a měšťanská škola bude mít vlastní školní radu. Dne [[27. duben|27. dubna]] [[1908]] bylo povoleno zřízení trojtřídní měšťanské školy, která dočasně sídlila v domě u Obručníků. Prozatímním ředitelem jmenovali Bohdana Hejduka, dalším učitelem je znám František Vítek. Dne [[16. září]] [[1908]] v 8 hodin zahájili bohoslužby v kostelích první školní rok. Učil se zde zeměpis, dějepis, počty, měřičství, rýsování, čeština, přírodopis, přírodozpyt, kreslení, psaní, zpěv, tělocvik a němčina.

Současně probíhala jednání o vybudování budovy školy. Vytvořením plánů pověřili [[Vladimír Fischer (architekt)|ing. Vladimíra Fischera]] z [[Brno|Brna]]. Ten navrhl postavit dvě jednopatrové budovy, vzdálené 10 m od sebe. V jedné budově měly mít ředitel a školník své byty, do druhé se měly umístit 3 učebny a sociální zařízení. Po upozornění ředitele Hejduka, že se v současné době zřizují čtyřtřídní měšťanské školy a také se staví dívčí školy a kapacita by tak nemusela stačit, došlo ke změně plánů. Dne [[14. říjen|14. října]] [[1908]] byly odsouhlaseny nové plány, podle kterých se vybudovala jen jedna budova. V ní měly být umístěny 4 učebny, učebna ručních prací, kreslírna s kabinetem, tělocvična, šatny, dva kabinety, sborovna, ředitelna, sociální zařízení, byt ředitele se třemi pokoji a příslušenstvím a byt školníka s kuchyní a pokojem, přičemž oba byty měly mít samostatný vchod. V projektu byly také vyznačeny zahrady, cvičiště, dvůr, studny, ploty, příjezdová cesta a na dvoře dřevník, kurník, a chlívek pro husy a černý dobytek. Zároveň bylo vybráno místo pro stavbu, pozemek hraběte [[Belcredi]]ho na Padělku, jenž škole daroval. [[Okresní školní rada]] jako ředitele definitivně vybrala Bohdana Hejduka, odborným učitelem se stal František Ondruška. Dne [[31. březen|31. března]] [[1909]] schválilo ministerstvo přejmenování školy na nový název – ''Jubilejní měšťanská škola Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I.''

[[Soubor:Hotel Koruna.jpg|náhled|Budova bývalého hotelu Koruna, kde se ve školním roce 1909/1910 nacházela 2. třída měšťanské školy]]
Dne [[4. duben|4. dubna]] 1909 schválilo vedení městečka výstavbu školy v ceně 123 000 [[rakousko-uherská koruna|korun]] a dne [[18. duben|18. dubna]] obdrželo stavební povolení. Stavbou byla pověřena jimramovská firma Čeňka a Josefa Veselských, kteří cenu stanovili na 110 085 korun. [[16. květen|16. května]] byla podána žádost o zřízení dívčí školy, ovšem kvůli špatné ekonomické situaci země došlo k jejímu zamítnutí. Stavba chlapecké školy začala [[17. květen|17. května]] 1909. Školní rok 1909/1910 znamenal otevření 2. třídy, která se nacházela v patře hostince [[Koruna (hostinec)|Koruna]]. Dne [[6. září]] [[1910]] byla budova měšťanské školy za asistence c.k. okresního hejtmanství v [[Nové Město na Moravě|Novém Městě na Moravě]] zkolaudována a výuka zde byla [[8. září]] povolena.

Školní rok, první v nové budově, byl zahájen [[16. září]] 1910 bohoslužbami v kostelích. Zároveň byla otevřena 3. třída. Výnos ministerstva povolil se zúčastnit výuky také dívkách (jako hospitantky). Žáci byli přijímáni od 11 let a vyučovalo se zde náboženství, čeština, zeměpis, dějepis, přírodopis, přírodozpyt, počty, měřičství, rýsování, kreslení, krasopis, zpěv, tělocvik a nepovinně pak němčina a ženské ruční práce. Kromě toho byli hodnoceni také za mravy, pilnost a úpravu písemných prací. V roce [[1919]] se své první třídy na měšťanské škole dočkaly také dívky. Roku [[1920]] byla otevřena živnostenská škola pokračovací.

Po roce [[1948]] byl několikrát změněn nejen vzdělávací systém, ale také školská vzdělávací soustava. V roce [[1953]] došlo k zavedení povinné osmileté školní docházky od 6 do 14 let. V roce [[1960]] došlo k prodloužení na devět let a v roce [[1980]] dokonce na deset let, přičemž základní škola byla na osm let. V roce [[1996]] došlo k návratu na devítiletou školní docházku.

==== Současná škola ====
Současná škola je pokračovatelkou měšťanské školy. Už počátkem 80. let začaly snahy o vybudování přístavby, kam by se přesunuli žáci z nevyhovujících prostor škol na náměstí. Dne [[6. květen|6. května]] [[1983]] byl položen [[základní kámen]] přístavby školy. Ke slavnostnímu otevření došlo [[28. srpen|28. srpna]] [[1986]] a přemístili se sem [[třída|třídy]] 2. stupně. V roce [[2001]] přibyla budova se školní jídelnou a kotelnou a v roce [[2003]] komplex uzavřela čtvrtá budova s tělocvičnou a venkovní hřiště.

==== Železniční učiliště ====
{{Viz též|Střední odborná škola Nové Město na Moravě}}
[[Soubor:Jimramov (zámek).jpg|náhled|Zámek, v jehož prostorách sídlilo železniční učiliště]]
Od roku [[1962]]<ref name="rfr44">[http://www.badatelna.eu/fond/113551 Státní okresní archiv Žďár nad Sázavou - Integrovaná střední škola dopravy a zasílatelství Jimramov], badatelna.eu</ref> nebo [[1963]]<ref>Josef Dobiáš, Rod Belcrediů v Jimramově, in: Jimramovský zpravodaj 1/2009.</ref><ref>[http://www.jimramov.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=49:zamek&catid=38:zajimavosti&Itemid=75 Zámek], jimramov.cz</ref> se v prostorách jimramovského zámku nacházelo železniční učiliště (tehdy pod názvem ''Železniční odborné učiliště Jimramov''). Škola zde fungovala do roku [[1998]], pak byla přesunuta do [[Nové Město na Moravě|Nového Města na Moravě]].<ref name="rfr44" /> Za dobu své existence několikrát změnila název – ''Odborné učiliště železniční Jimramov'' (1965–1980), ''Střední odborné učiliště železniční Jimramov'' (1980–1994) a ''Integrovaná střední škola dopravy a zasílatelství Jimramov'' (1994–1998).<ref name="rfr44" />

=== Kultura ===
V místním parku [[Bludník]] se každoročně na konci srpna koná hudební festival [[Otevřeno Jimramov]], který organizuje [[Klub Sluníčko – Unijazz]]. Kromě toho zde funguje či fungovala řada dalších spolků a lidé se sdružovali v různých organizacích (rybáři, včelaři, zahrádkáři ...)

==== Spolek divadelních ochotníků ====
Spolek roku [[1875]] založil vlastenec a zámecký důchodní Josef Pavelka. Ten kolem sebe sdružil několik mladých lidí a spolu zřídili v panské palírně jeviště. Hráli zde různé hry, jako např. drama [[Loupežníci]] od [[Friedrich Schiller|Friedricha Schillera]]. V roce [[1884]] při požáru zámku vyhořela také palírna, kde bylo uložené jeviště a kulisy. Členové, doplnění o studenty, se pustili do obnovy jeviště. Dne [[2. srpen|2. srpna]] 1844 uspořádali u střelnice slavnost, které se zúčastnil také nedávno založený pěvecký sbor pod vedením učitele Bastla, a místní dechová hudba zde zahrála úryvky z [[Prodaná nevěsta|Prodané nevěsty]]. Vybrané peníze posloužily na obnovu jeviště. S obnovou pomohl pozdější šéf malírny [[Národní divadlo|Národního divadla]] v [[Praha|Praze]] [[akademický malíř]] [[Jan Holzer]], jenž ochotníkům daroval oponu s pohledem na [[Hradčany]] a několik kulis. Po stranách [[portál (architektura)|portálu]] se nacházely portréty [[Josef Kajetán Tyl|Josefa Kajetána Tyla]] a [[Václav Kliment Klicpera|Václava Klimenta Klicpery]] a nad oponou znak Jimramova v lipovém věnci se stuhami v barvách slovanské [[trikolora|trikolory]]. Toto jeviště sloužilo do roku [[1896]], kdy se po postavení hostince [[Koruna (hostinec)|Koruna]] přesunulo do sálu v prvním patře budovy. Od roku [[1890]] spolek vedl učitel [[Josef Kheil]] a vydržel zde až do jeho ukončení za první světové války. Po válce se očekávalo obnovení, ale nový majitel hostince dal spolku [[výpověď (pracovní právo)|výpověď]] a ten poté ukončil činnost.

===== Pověst o Haně =====
V roce [[1922]] nastudovali ochotníci pod vedením Josefa Kheila dramatizaci místní pověsti. Autorem této dramatizace byl právě Kheil, jenž zde také působil jako herec a režisér. Pověst vypráví o místní služce, která na [[Velký pátek]] vstoupila do skály [[Kotkovice (skála)|Kotkovice]] a domů se vrátila až za 100 let. Dnes je již pověst téměř zapomenutá. Text divadelního provedení se nenávratně ztratil spolu s archivem po zániku spolku. Představení mělo obrovský ohlas nejen mezi místními obyvateli, ale [[recenze]] se objevila také v novinách:
{{Citát|Jsme velice vděčni autorovi za tak vzácné dílo, kterým jsme skutečně překvapeni. Kéž dostane se autorovi zasloužené přízně za mile upravenou s předvedenou část jimramovských dějin. Bylo mnohým z nás toužebným přáním, zvěčniti ty naše milé, kteří za tou zídkou dřímají věčný sen, ten ryzí duch těch charakterů, na které my rádi vzpomínáme. Překvapil jste nás, pane autore, žádná kniha by tolik nepůsobila. Obdařil jste městečko naše dílem, za něž budeme Vás navždy vzpomínat.|[[Josef Šťastný (novinář)|Josef Šťastný]], [[Horácké listy]]}}

==== Sokol ====

==== Orel ====
[[Orel (spolek)|Orel]] se stal po [[Sokol (spolek)|Sokolu]] druhou tělovýchovnou organizací v Jimramově. K ustavení došlo dne [[2. únor]]a [[1921]]. Starostou byl jmenován [[konsistorní rada]] Jan Máchal a činnost řídil dvanáctičlenný sbor. Od samého začátku provozu se potýkali s problémem, kde budou činnost provozovat. Dočasné útočiště nalezli v budově střelnice u Sola, kde se také konala divadelní představení. V areálu bylo dále zřízeno cvičiště a postaven hudební pavilon. Jelikož areál byl využitelný pouze v letních měsících, snažili se proto získat vlastní budovu. Po jednáních s majiteli zámku se přesunuli do přestavěné bývalé budovy palírny. Zde byl vytvořen sál s jevištěm a Orel zde působil od roku [[1933]]. Po [[únorový převrat|únorovém převratu]] v roce [[1948]] musela být činnost ukončena. V roce [[1968]] spolek svou činnost obnovil, ale už v následujícím roce došlo k opětovnému rozpuštění. Druhého obnovení provozu se Orel dočkal až po [[Sametová revoluce|revoluci]], roku [[1991]].

==== Klub filatelistů Jimramov ====
Klub filatelistů založili v roce [[1962]] [[František Dobiáš (malíř)|František Dobiáš]] a Miloslav Fučík pod názvem ''Filatelistický kroužek při Železničním učilišti Jimramov'',<ref name="rfr14">Jan Krejčí, ''Klub filatelistů Jimramov'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 122.</ref> brzy ale došlo k přeměně na ''Klub filatelistů 06-85''.<ref name="rfr14" /> Největší rozmach zažil v 70. letech 20. století, kdy měl 32 členů,<ref name="rfr14" /> a ve stejnou dobu uspořádal propagační výstavu na radnici.<ref name="rfr14" /> V letech [[1971]]–[[2001]] fungoval při základní škole také kroužek mladých filatelistů, jehož členem bylo až 15 žáků.<ref name="rfr14" /> Ti se také několikrát zúčastnili krajského kola filatelistické olympiády v [[Brno|Brně]].<ref name="rfr14" />

Ani jimramovskému klubu se nevyhnula moderní éra, kdy dochází k postupnému úpadku klasické pošty a jejímu nahrazení poštou elektronickou. To mělo za následek postupný úbytek počtu členů klubu, který v roce [[2011]] dosahoval počtu 7 členů.<ref name="rfr14" /> Jimramovský klub postupně navázal spolupráci s ''Klubem filatelistů 06-10'' ze [[Žďár nad Sázavou|Žďáru nad Sázavou]] a účastní se jejich akcí.<ref name="rfr14" /> Ten se také podílí na propagaci Jimramova, když v jejich zpravodaji např. vytiskli článek o historii jimramovské pošty<ref name="rfr14" /> či v roce [[2004]] vydali obrazovou [[Dopisnice|dopisnici]] s portrétem [[Matěj Josef Sychra|Matěje Josefa Sychry]], který je neodmyslitelně spojen se Žďárem i Jimramovem.<ref name="rfr14" /> V roce [[2006]] vyšla také obrazová dopisnice ke 160. výročí narození [[Jan Karafiát|Jana Karafiáta]] a ke 130. výročí prvního vydání [[Broučci|Broučků]].<ref name="rfr14" /> Ve spolupráci se správou [[Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy|CHKO Žďárské vrchy]] proběhl [[19. červen|19. června]] [[2010]] křest známky vydané při příležitosti 40. výročí CHKO a jejíž motivem je [[Prosička]].<ref name="rfr14" /> Zároveň se při té příležitosti používalo razítko jimramovské pošty s [[Tolie bahenní|tolií bahenní]], která je symbolem CHKO.<ref name="rfr14" />

==== Další spolky ====
===== Zaniklé spolky =====
Kromě výše zmíněných zde existovaly také další spolky. Tyto spolky však dnes již nefungují, o některých z nich se dochovalo minimum informací.

* '''Střelecký spolek'''
: Vznikl pravděpodobně ve 20. letech [[19. století]] a sídlil v areálu [[střelnice U Sola]]. Členy byli vrchnostenští úředníci, zaměstnanci velkostatku a místní občané vykonávající vojenskou službu. Spolek se vyznačoval vojenskou organizací, členové nosili [[uniforma|uniformy]], účastnili se vojenských cvičení se zbraní a podstupovali střeleckou průpravu. Střílelo se na [[terč]]e z pavilonu u Fryšávky. Terče zde byly ještě v roce [[1920]]. K zániku spolku došlo po první světové válce.

* '''Spolek zalesňovací a zkrášlovací'''
: Spolek existoval mezi lety [[1882]]–[[1918]], ovšem poslední zápis pochází už z roku [[1886]], kdy se na náměstí vysázelo lipové stromořadí. Další písemné záznamy se nedochovaly.

* '''Knihovní spolek'''
: K založení došlo v roce [[1897]] a v občanské záložně zřídil knihovnu, která obsahovala kolem 2000 svazků knih. Měl velkou zásluhu na národním uvědomění a vylepšení kulturní úrovně obyvatel.

* '''Občanská beseda'''
: Byla založena roku [[1867]], další zprávy o činnosti se nezachovaly.

* '''Odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu'''
: K založení došlo roku [[1907]] a činnost byla zaměřena na přednášky, jejichž obsah v některých případech měl za následek stížnosti obyvatel. V roce [[1908]] následovalo udání u c.k. okresního hejtmanství, vina ovšem nebyla prokázána.

* '''Pěvecký spolek'''
: Spolek vznikl v roce [[1887]] a založil jej učitel K. Bastl s kaplanem F. Mikanem. Především se jednalo o církevní [[sborový zpěv]], zpívali však také světské skladby. V roce [[1888]] je zmiňována pěvecko-hudební akademie. V roce [[1889]] se novým učitelem stal [[Žďár nad Sázavou|žďárský]] rodák [[Josef Kheil]], jenž pocházel ze známé hudebnické rodiny. V Jimramově vyučoval hru na různé [[hudební nástroje]]. Kheil ze svých žáků sestavil smyčcový [[kvintet]], jenž později tvořil základ větších hudebních těles. Vrchol hudební produkce v Jimramově představoval ''Dvořákův koncert'' v roce [[1904]], na kterém hrály [[Slovanské tance]] č. 7 a 8. V letech [[1914]]–[[1918]] došlo přerušení činnosti.

===== Dosud fungující organizace =====
* '''Místní organizace Moravského rybářského svazu, o.s. Jimramov'''
* '''Základní organizace Českého svazu včelařů, o.s. Jimramov'''
* '''Základní organizace Českého zahrádkářského svazu v Jimramově'''
[[Soubor:Moštárna.jpg|náhled|moštárna]]
: K založení organizace došlo v roce [[1964]] a zakládajícími členy byly Adolf Heger, Bohumil Filipi, Antonín Bradáč, Anna Juránková, Josef Dufek a p. Buchta.<ref name="rfr15">František Kozáček, ''Základní organizace Českého zahrádkářského svazu v Jimramově'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 135.</ref> Organizace v té době získala pozemek, který částečně využívala jako zelinářskou zahradu, na zbytku proběhla výsadba smrků.<ref name="rfr15" /> V roce [[1982]] zde byla postavena [[moštárna]], vybavená lisem, kružákem na ovoce a dalším zařízením nutným k moštování ovoce.<ref name="rfr15" /> O něco později u moštárny přibyla kůlna pro uskladnění nářadí a dřeva. K roku 2011 měla organizace 47 členů.<ref name="rfr15" />

* '''Sousedské lesy Jimramov'''
: Lesy v minulosti představovaly značný majetek městysu, ze kterého plynuly velké zisky. Značnou část z nich získali jimramovští v [[16. století]] od [[Pernštejnové|Pernštejnů]] a právě tyto dary se staly předmětem řady sporů mezí obcí a vrchností, které se táhly až do [[18. století]].<ref name="rfr16">František Hudec, ''Sousedské lesy Jimramov'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 135.</ref> Majitelé zdejších 76 starousedlických gruntů pak měli právo užívat tyto lesy a zároveň došlo k jejich zavázání určenými dávkami, zapsanými v [[gruntovní kniha|gruntovních knihách]].<ref name="rfr16" /> Spory s vrchností starousedlíci, zv. sousedé, vedli úspěšně, v [[19. století]] pak na ně navázaly spory s tzv. domkáři, neboli nově usedlými obyvateli.<ref name="rfr16" />
: V roce [[1863]] došlo k ustanovení lesního výboru, schválili se stanovy a následně začala zdlouhavá jednání o rozdělení, přesněji o vyloučení těchto lesů z majetku obce, aby mohlo docházet k jejich spravování starousedlými sousedy, tedy jejich právoplatnými majiteli.<ref name="rfr16" /> K uzavření jednání došlo až po 20 letech v roce [[1883]], když zemský výbor v Brně odsouhlasil intabulaci lesů do pozemkové knihy pro obec Jimramov, kterou vedl okresní soud v [[Nové Město na Moravě|Novém Městě na Moravě]], ve prospěch starousedlíků.<ref name="rfr16" /> Zaknihování ovšem nebylo vázáno na jméno vlastníka nemovitosti, nýbrž na vlastní nemovitost, přičemž dispoziční právo měly Sousedské lesy,<ref name="rfr16" /> takže každý převod nemovitosti následně vyžadoval souhlas Sousedských lesů s převodem sousedského práva na nového majitele.<ref name="rfr16" />
[[Soubor:Jimramov (Mostní mlýn).jpg|náhled|left|Krausův mlýn, odkud probíhala elektrifikace Jimramova]]
: Sousedské lesy měly také velkou zásluhu na elektrifikaci Jimramova.<ref name="rfr16" /> Dne [[11. únor]]a [[1920]] došlo k uzavření smlouvy mezi majitelem mlýna p. Krausem a Sousedskými lesy.<ref name="rfr16" /> V této smlouvě s mlynář Kraus zavázal ke zřízení (vlastním nákladem) elektrárny se strojním vybavením.<ref name="rfr16" /> Sousedské lesy následně měly vybudovat rozvodnou síť a veřejné pouliční vybavení.<ref name="rfr16" /> Zároveň došlo k založení ''Elektrických podniků Sousedských lesů v Jimramově''.<ref name="rfr16" /> Kvalita proudu pak často závisela na množství vody v řece, které ne vždy bývalo dostatečné.<ref name="rfr17">František Hudec, ''Sousedské lesy Jimramov'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 136.</ref> Nutno ovšem podotknout, že i tak se Jimramov řadil k několika málo obcím, kde se v posledních dnech války v roce [[1945]] svítilo elektřinou.<ref name="rfr17" /> Postupující elektrifikací v poválečném období došlo k připojení Jimramova do sítě tehdejších [[Západomoravské elektrárny|Západomoravských elektráren]].<ref name="rfr17" />
: V roce [[1961]] musely Sousedské lesy svoji činnost přerušit a lesy byly předány do neomezeného užívání Lesnímu závodu v [[Polička|Poličce]]<ref name="rfr17" /> O trvalém užívání pak v roce [[1967]] rozhodl okresní národní výbor Žďár nad Sázavou.<ref name="rfr17" /> K obnovení činnosti došlo až po sametové revoluci a v letech [[1993]] a [[1994]] došlo také k navrácení lesů původním majitelům.<ref name="rfr17" />

=== Tarokový klub ===
[[Soubor:Jimramo-sokolovna2013b.jpg|náhled|Budova sokolovny, v níž má tarokový klub zázemí]]
Počátky této hry v Jimramově sahají minimálně do [[19. století]],<ref name="rfr12">Miroslav Koutný, ''Tarokový klub Jimramov'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 121.</ref> ve skutečnosti nejspíš ještě dál do minulosti. Hry probíhaly jak v hostincích, tak i v domácnostech.<ref name="rfr12" /> Hrálo se hlavně v neděli po bohoslužbách<ref name="rfr12" /> a často se jich účastnil také obyvatelé okolních obcí. Koncem [[20. století]] došlo k úbytku hráčů.<ref name="rfr12" /> Přesto se našla skupinka nadšenců, kteří se rozhodli o vzkříšení taroků v Jimramově.<ref name="rfr12" />

Jimramovský tarokový klub vznikl v roce [[1997]] jako první registrovaný klub tohoto druhu v [[Česko|České republice]]. [[Ministerstvo vnitra České republiky|Ministerstvo vnitra]] jej zaregistrovalo [[12. prosinec|12. prosince]] [[1996]]<ref>[http://registry.czso.cz/irsw/detail.jsp?prajed_id=2852555 Registr ekonomických subjektů - informace o subjektu], registry.czso.cz</ref> a dne [[1. únor]]a [[1997]] se konala první schůze, na které byly přijaty stanovy klubu.<ref name="rfr12" /> Od roku [[1991]] se v Jimramově pořádá vánoční turnaj,<ref name="rfr12" /> který tvoří součást GP Vysočiny.<ref>[http://www.taroky.cz/ Taroky], taroky.cz</ref> V době vzniku měl klub 17 členů<ref name="rfr12" />, dnes jich je 42<ref name="rfr13">Miroslav Koutný, ''Tarokový klub Jimramov'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 122.</ref>. Od roku [[1999]] hraje klub v sokolovně, kde se jim podařilo zrekonstruovat bývalé šatny a vytvořit z nich klubovnu. Ta je využívána nejen pro potřeby klubu, ale také se zde konají různé společenské akce.<ref name="rfr13" /> Budoucnost taroků však v současné době ohrožuje [[poker]], který získává stále více příznivců a hráčů.<ref name="rfr13" />

=== Klub českých turistů Jimramov a turistika ===
==== Klub českých turistů Jimramov ====
Místní odbor [[Klub českých turistů|Klubu českých turistů]] navazuje na činnost původního odboru založeného ve 30. letech [[20. století]], který byl nucen ukončit svoji činnost během německé okupace v roce [[1942]]. Z jeho poslední valné hromady z [[18. říjen|18. října]] [[1942]] se dochovala prezenční listina účastníků. Z ní vyplývá, že se jí zúčastnilo 20 členů a předsedou byl tehdejší starosta městyse Alois Horák.<ref name="rfr10">Josef Dobiáš, ''Činnost odboru Klubu český turistů Jimramov'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 120.</ref> V roce [[1945]] se dočkal na krátkou dobu obnovení, ale už v roce [[1948]] byla činnost znovu ukončena. Druhé obnovení proběhlo až po roce [[2000]]. Z původní skupinky nadšenců se jejich počet rozrostl asi na 20 turistů,<ref name="rfr10" /> pořádajících výšlapy po okolí Jimramova, [[Korouhev (okres Svitavy)|Korouhve]], [[Strachujov]]a, [[Dalečín]]a a [[Bystřice nad Pernštejnem]]. Zařazen byl do krajské turistické organizace [[Pardubický kraj|Pardubického kraje]] a za předsedu zvolen Ivan Kropáček. Ten se spolu s Jaroslavem Škorpíkem také účastnil školení průvodců a značkařů turistických tras.<ref name="rfr10" /> Po jejich odchodu je nahradil Bohumil Kalášek.<ref name="rfr10" />

V průběhu roku pořádá řadu turistických akcí. Sezonu každoročně zahajuje vycházka z Jimramova do [[Daňkovice|Daňkovic]], konaná o prvním jarním víkendu.<ref name="rfr10" /> Řada turistů se účastní akcí v zahraničí, především pak zájezdů do [[Alpy|Alp]]. Tradiční bývá i předsilvestrovský výstup na [[Prosička|Prosičku]].<ref name="rfr10" />

==== Turistika ====
Pěší turisty může do Jimramova přivést trojice značených turistických tras – žlutá, modrá a červená. Žlutá značka vytváří turistický okruh, který spojuje [[Trhonický mlýn]], [[Benátky (Jimramov)|Benátky]], Jimramov a [[Trhonice]]. Část trasy od mlýna do Benátek téměř kopíruje tok Trhonického potoka. Do Jimramova vstupuje z Benátek po Benátském mostě přes Svratku, pokračuje Dolní ulicí na náměstí, přechází jej celé a vystupuje Mostní ulicí a přes Poličský most ven z Jimramova. Kousek za Jimramovem se stáčí zpět na Trhonice. Během své trasy tak obchází Horu, jejíž vrcholová partie se nazývá [[Smutná skála]].

Modrá značka přichází od [[Sedliště (Jimramov)|Sedlišť]] po Poličském mostě přes Svratku, Mostní ulicí a přes horní část náměstí do Kostelní uličky, dále vede nad zámkem Panskou ulicí ven z městysu. Za Starým mostem u Sola pokračuje po lesní cestě rovně a přes [[Prosička|Prosičku]] vede směrem na [[Doly (Borovnice)|Doly]] a [[Javorek]]. Červená značka přichází směrem od Unčína a v Benátkách se napojuje na žlutou značku, kterou následuje na jimramovské náměstí, kde přechází na modrou značku. Tu následuje až ke Starému mostu u Sola, kde se odděluje a po lesní silničce vede přes samotu ''Na Louži'' směrem na [[Nový Jimramov]].

Ačkoliv se v Jimramově nenachází žádný lyžařský vlek (nejbližší jsou např. v Novém Jimramově<ref>[http://www.skijimramov.cz/ Ski Areál Jimramov], skijimramov.cz</ref>, Sedlištích<ref>[http://www.region-vysocina.cz/lyze/index.php?akce=vlek_detail&vlek=28 Lyžařský vlek Sedliště], region-vysocina.cz</ref> či [[Věcov]]ě<ref>[http://www.region-vysocina.cz/lyze/index.php?akce=vlek_detail&vlek=27 Lyžařský vlek Věcov], region-vysocina.cz</ref>), bývá městys vyhledáván i lyžaři. Výchoziště se nachází na svahu Padělka nad hrobkou Belcrediů a po svahu Padělka pokračuje nad osadu Domky, kde se rozděluje. Stezka rovně pokračuje na [[Jimramovské Pavlovice]] a po svahu [[Loučný kopec|Loučného kopce]] k rozcestí u [[Míchov (Věcov)|Míchova]]. Stezka od Domků vpravo vede po svazích Padělka a [[Píckov]]a k rozcestí u [[Široké Pole|Širokého Pole]], odkud pokračuje jedna z částí do [[Ski areál Jimramov|lyžařského areálu v Novém Jimramově]].

==== Jiří Guth-Jarkovský v Jimramově ====
[[Soubor:Jimramov (Jarkovský).JPG|náhled|Pamětní deska Jiřího Gutha-Jarkovského v Jimramově]]
{{Citát|Pracoval jsem na vydání nové učebnice matematiky pro střední školy. Termín byl natolik krátký, že nebyl čas zajistit si dovolenou. Na poslední chvíli jsem získal doporučení od svého známého na pana Kostku, lékárníka z Jimramova, který je ochoten zajistit v tomto městečku slušný byt na letní pobyt.|[[Jiří Stanislav Guth-Jarkovský]]}}

Takto později Jarkovský vzpomínal, jak se vlastně v roce [[1903]] do Jimramova dostal.<ref name="rfr26">Josef Dobiáš, 150. výročí narození Dr. Jiřího Gutha-Jarkovského, in: Jimramovský zpravodaj 1/2011.</ref> Zdejší prostředí jej uchvátilo natolik, že jej nazval ''Meranem Českomoravské vysočiny''.<ref name="rfr26" /> Spolu se svou manželkou se do Jimramova vrátil v následujících letech ještě dvanáctkrát, jejich pobyty přerušila pouze první světová válka.<ref name="rfr26" /> V letech [[1906]]–[[1913]] napsal a v časopise [[Turista (časopis)|Turista]] publikoval několik článků o Jimramově a okolí – např. ''Jimramov'' (zabývá se zde historií a současným životem Jimramova), ''Z Jimramova do Chudobína'', ''Údolím Svratky'' (cesta z [[Vír (okres Žďár nad Sázavou)|Víru]] údolím Svratky přes [[Chudobín u Dalečína|Chudobín]] a Dalečín do Jimramova) či ''Ze Švýcarska rovnou do Jimramova'' (cesta údolím Fryšávky do Sněžného).<ref name="rfr26" /> Průvodce mu na jeho cestách dělal jimramovský učitel Josef Kheil, který místa také fotografoval.<ref name="rfr26" />

[[Soubor:Jimramov - Dům U Slunce.JPG|náhled|vlevo|Dům U Slunce, ve kterém Guthovi patrně bydleli]]
Kde však Guthovi při svých pobytech bydleli? Patrně to nebylo v jednom domě, ale využívali jich několik. Během prvního pobytu zřejmě bydleli přímo u lékárníka Kostky na náměstí v domě čp. 11. Tomu nasvědčuje i fakt, že podle dochovaných zpráv bydleli v domě u řeky, kde jejich syn Gaston jezdil v lodičce spolu s Karlem Mrštíkem (ten pobýval u své tety Jelínkové v čp. 13).<ref name="rfr26" /> Při některém z dalších pobytů bydleli v domě U slunce, jak napovídá zmínka paní Guthové, která vzpomínala, že z okna jejich bytu viděla na protější straně obchodnici paní Zástěrovou (čp. 37), jak jim mává z okna.<ref name="rfr26" /> V dopise Karla Pohořelého, který psal Gastonovi Guthovi, se objevuje možnost, že Guthovi bydleli v Dolní ulici u Šauerů (čp. 5).<ref name="rfr26" /> Pro tuto možnost však neexistuje žádný písemný doklad.<ref name="rfr26" />

O vztahu dr. Jarkovského k Jimramovu svědčí i jeho poděkování za zaslanou brožuru o Jimramovu z roku [[1931]]:<ref name="rfr26" />
{{Citát|... zvláště děkuji za pěknou a pro mě zajímavou knížku – Jimramov. Vždyť býval Jimramov druhým mým domovem a znal jsem tam každý kout ...|}}

=== Muzeum ===
[[Soubor:Jimramov-horní-škola2011b.jpg|náhled|Bývalá horní škola, dnes Síň rodáků a Výstavní síň U svatého Jana]]
{{Viz též|Síň rodáků (Jimramov)}}
Jediné jimramovské muzeum, Síň rodáků, se nachází v bývalé tzv. Horní škole na [[náměstí Jana Karafiáta]]. K jeho otevření došlo v prosince [[1998]] a výstavní prostory byly upraveny na základě návrhu architekta [[Jan Doležal|Ing. Jana Doležala]] z Brna.<ref>[http://www.jimramov.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=173&Itemid=129 Síň rodáků], jimramov.cz</ref> Muzeum je rozděleno na tři expozice, přičemž ta hlavní se věnuje osobnostem spojenými s Jimramovem – např. [[Alois Mrštík|Aloisovi]] a [[Vilém Mrštík|Vilémovi Mrštíkům]], [[Karel Slavíček|Karlu Slavíčkovi]], [[Matěj Josef Sychra|Matěji Josefu Sychrovi]] či [[Michal Blažek|Michalu Blažkovi]].<ref>[http://www.dedictvivysociny.cz/kultura/galerie_a_muzea-52/pametni_sine-19/?id=1608 Síň rodáků, Jimramov], dedictvivysociny.cz</ref> Vlastní expozici má spisovatel [[Jan Karafiát]]. Třetí expozice je pak věnována Životu na Vysočina a součástí je betlém od místního řezbáře p. Pivoňky.<ref>[http://www.kr-vysocina.cz/sin-rodaku-v-jimramove/d-996496 Síň rodáků v Jimramově], kr-vysocina.cz</ref>

Dominantu muzea představuje [[dioráma Broučci]] od [[Jiří Trnka|Jiřího Trnky]], původně vytvořený pro světovou výstavu [[Světová výstava 1939|Expo 1939]] v [[New York]]u, která se ovšem kvůli válce neuskutečnila.<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-ostrava/zpravy/150903-v-jimramove-sbiraji-broucky/ V Jimramově sbírají Broučky], ceskatelevize.cz</ref><ref>[http://plzen.idnes.cz/muzeum-loutek-vystavuje-unikatni-svatbu-broucku-jiriho-trnky-pva-/plzen-prilohy.aspx?c=A120625_135019_plzen-prilohy_pp Muzeum loutek vystavuje unikátní Svatbu Broučků Jiřího Trnky], idnes.cz</ref> Poprvé tak bylo vystaveno v roce [[1940]] v [[Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze|Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze]] při příležitosti výstavy ''Malíř naděluje dětem''.<ref name="rfr45">[http://www.jimramov.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=809:diorama-brouk&catid=38:zajimavosti&Itemid=75 Dioráma Broučků], jimramov.cz</ref> V roce [[1958]] se objevilo i na [[Světová výstava 1958|Expu]] v [[Brusel]]u.<ref name="rfr45" /> V roce [[2004]] se část dioramatu dostala na výstavu o Jiřím Trnkovi v [[Japonsko|Japonsku]].<ref name="rfr45" /> V roce [[2011]] při příležitosti oslav 100 let od narození Jiřího Trnky a výstavy v Plzni prošlo kompletní rekonstrukcí.<ref name="rfr45" /> Dnes je v majetku [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]], které jej nejprve vystavovalo v jimramovském evangelickém kostele, později přešlo do jimramovského muzea.<ref name="rfr45" />

=== Galerie ===
[[Soubor:Galerie Merán.jpg|náhled|vlevo|Galerie Merán Jimramov]]
V roce 2015 se v Jimramově nacházely dvě galerie, resp. jedna výstavní síň a jedna galerie.

==== Výstavní síň U sv. Jana v Jimramově ====
{{Viz též|Výstavní síň U svatého Jana (Jimramov)}}
Výstavní síň U svatého Jana se nachází na náměstí Jana Karafiáta v Jimramově v prostorách tzv. Horní školy, o kterou se dělí s muzeem Síň rodáků.

==== Galerie Merán Jimramov ====
{{Viz též|Galerie Merán Jimramov}}
Prodejní galerie Merán Jimramov s výstavní síní malířů Vysočiny se nachází v domě čp. 38 na náměstí Jana Karafiáta v Jimramově.

== Pamětihodnosti ==
{{viz též|Seznam kulturních památek v Jimramově}}
[[Soubor:Jimramov, Schloßkirche.jpg|náhled|Kostel Narození Panny Marie]]
[[Soubor:Jimramov-evangelický kostel.jpg|náhled|Evangelický kostel]]
[[Soubor:Jimramov (kaple).jpg|náhled|Kaple sv. Matouše]]
[[Soubor:Jimramov (hrobka).jpg|náhled|Hrobka Belcrediů]]
[[Soubor:Jimramov (Christianeum).jpg|náhled|Christianeum]]
[[Soubor:Jimramov (evangelická fara).jpg|náhled|Evangelická fara]]
[[Soubor:Jimramovská radnice.jpg|náhled|Radnice]]
[[Soubor:Jimramov (rodný dům bratří Mrštíků).jpg|náhled|Rodný dům bratří Mrštíků]]
[[Soubor:Jimramov (rodný dům Jana Karafiáta).jpg|náhled|Rodný dům Jana Karafiáta]]

Jelikož se městysu vyhnula komunistická paneláková zástavba, zachoval si Jimramov starobylý ráz. Převážně v centru obce se nachází přes 60 domů zahrnutých v roce [[1991]] do [[Městská památková zóna Jimramov|Městské památkové zóny]]. Nedaleko obce se nachází [[přírodní památka]] [[Prosička]].

=== Kostel Narození Panny Marie ===
{{Viz též|Kostel Narození Panny Marie (Jimramov)}}

Kostel Narození Panny Marie je farním kostelem v Jimramově, podobu získal při přestavbě ke konci 18. století.

=== Evangelický kostel ===
{{Viz též|Evangelický kostel (Jimramov)}}

Evangelický kostel v Jimramově byl postaven naproti kostelu Narození Panny Marie ke konci 18. století. Je chráněn jako kulturní památka.

=== Kaple sv. Matouše ===
{{Viz též|Kaple svatého Matouše (Jimramov)}}

V minulosti v městyse stávala kaple [[Matouš (evangelista)|sv. Matouše]], která byla později přeměněna na byt a roku [[1954]] zbořena. V letech [[1767]]–[[1769]] byla severněji postavena větší kaple sv. Matouše. Roku [[1783]] byla zrušena a přeměněna na byty. Dnes je v havarijním stavu.

=== Pohřební kaple Belcrediů ===
{{Viz též|Hrobka Belcrediů}}

Novogotická pohřební kaple rodiny Belcrediů byla v Jimramově postavena v roce 1832, v hrobce je pohřbeno 16 členů rodiny.

=== Christianeum ===
{{Viz též|Christianeum (Jimramov)}}

Chrisianeum je budova bývalého kláštera v Jimramově.

=== Evangelická fara ===
K výstavbě došlo krátce po vydání [[Toleranční patent|Tolerančního patentu]], v letech [[1789]]–[[1791]]. Toleranční patent umožňoval kromě [[Římskokatolická církev|římskokatolického vyznání]] také vyznání [[Augšpurské vyznání|augšpurské]], [[Helvetské vyznání|helvetské]] a [[Pravoslaví|řeckopravoslavné]]. V letech [[1957]]–[[1959]] došlo v budově k vybudování sborového sálu, tzv. ''Karafiátova síň''. Autorem byl [[architekt]] [[Pavel Bareš]] a její zdi zdobí výjevy z Broučků. V roce [[1985]] došlo na základě návrhu [[Miroslav Rada|Miroslava Rady]] k jejímu upravení.

=== Socha svatého Jana Nepomuckého před Horní školou ===
[[Baroko|Barokní]] socha [[Jan Nepomucký|sv. Jana Nepomuckého]] pochází pravděpodobně z roku [[1712]]. Nechala ji vytvořit [[Marie Anna z Nübern]]. Na podstavci se nachází erby [[Bornstettové|Bornstettů]] a [[Nübernové|Nübernů]] a také latinský nápis – ''HaeC petra DIVo NepoMVCeno posIta est''. Velká písmena představují [[piktogram]] letopočtu 1712, který je buď rokem příchodu Nübernů na jimramovské panství, nebo rokem zhotovení sochy. Je považována za jednu z nejstarších v bývalém novoměstském okrese.<ref>[http://www.jimramov.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=129:barokni-socha-svjana-nepomuckeho&catid=38:zajimavosti&Itemid=75 Barokní socha Sv. Jana Nepomuckého], jimramov.cz</ref>

Původně stávala před zámkem, později před kostelem a nyní je před Horní školou.

=== Radnice ===
{{Viz též|Jimramovská radnice}}

Jimramovská radnice stojí v centru Jimramova a je chráněna jako kulturní památka.

=== Zámek Jimramov ===
{{Viz též|Jimramov (zámek)}}

Klasicistní zámek Jimravov stojí v centru městysu a je chráněn jako kulturní památka.

=== Rodný dům bratří Mrštíků (dům čp.156) ===
Stojí na skále nad dnešním soutokem [[Svratka|Svratky]] a [[Fryšávka|Fryšávky]], za mostem na [[Borovnice (okres Žďár nad Sázavou)|Borovnici]] na pozemku ''Loukotovského gruntu'', jeho jádro pochází z roku [[1802]]. V roce [[1927]] byla ve skále pod domem odhalena pamětní deska [[Bratři Mrštíkové|Aloisovi a Vilémovi Mrštíkovým]]. Jejím autorem je [[akademický sochař]] [[Julius Pelikán]]. Samotná budova má obdélný [[půdorys]] a jde o přízemní stavbu s [[Valbová střecha|valbovou střechou]].<ref>[http://www.dedictvivysociny.cz/kultura/osobnosti-51/stopy_slavnych_osobnosti-15/?id=900 Dům rodný bratří Mrštíků, Jimramov], dedictvivysociny.cz</ref>

=== Rodný dům Jana Karafiáta (dům čp.10) ===
Dům se nachází na [[náměstí Jana Karafiáta]] v Jimramově. V roce [[1846]] se zde narodil spisovatel [[Jan Karafiát]]. Na fasádě je umístěna bronzová pamětní deska, odhalená roku [[1936]], od akademického sochaře [[Antonín Lhoták|Antonína Lhotáka]]<ref>[http://www.dedictvivysociny.cz/kultura/osobnosti-51/stopy_slavnych_osobnosti-15/?id=918 Dům rodný Jana Karafiáta, Jimramov], dedictvivysociny.cz</ref> nebo výtvarníka [[František Anýž|Františka Anýže]]<ref>[http://www.jimramov.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=131:rodny-dum-spisovatele-jana-karafiata&catid=38:zajimavosti&Itemid=75 Dům č. 10 - rodný dům spisovatele Jana Karafiáta], jimramov.cz</ref>. Ve štítě ve dvoře domu se nachází nápis ''Postaveno s pomocí Boží nákladem France Mašíkem pod numerem 10 1830''. Nápis byl později překryt a znovu objeven roku [[1867]], jak dokazuje dodatečně připsaný štítek.<ref>Josef Dobiáš, ''Prohlídkový okruh městečkem'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 71.</ref>

=== Horní škola ===
Budovu z let [[1800]]–[[1806]] nechal uprostřed náměstí vystavět [[hrabě]] [[Antonín Belcredi]], o čemž svědčí iniciály A.H.B. a letopočet [[1801]] ve štítě budovy. V roce [[1886]] byla budova upravena. Dnes je zde výstavní síň a Síň jimramovských rodáků s expozicí p. [[Karel Slavíček|Karla Slavíčka]], spisovatelů [[Bratři Mrštíkové|bratří Mrštíků]] a [[Jan Karafiát|Jana Karafiáta]]. V expozici je dioráma od [[Jiří Trnka|Jiřího Trnky]] [[Broučci]], které bylo vystaveno na světové výstavě v [[Brusel]]u v roce [[1958]].

=== Domy v okolí náměstí ===
Většinou jsou [[Klasicismus|klasicistní]], v okolí náměstí se zachovaly i domy roubené z [[18. století]].

=== Vila Josefa Železného ===
Vilu ve stylu [[Funkcionalismus|funkcionalismu]] nechal v letech [[1936]]–[[1937]] v Dolní ulici postavit lékař Josef Železný. Autory byli čerství absolventi [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademie výtvarných umění]] [[Jaroslav Kincl]], [[Lev Krča]] a [[Stanislav Tobek]], jejichž učitelem byl [[Josef Gočár]]. Budova má ocelovou [[Nosná konstrukce|kostru]].<ref>[http://www.dedictvivysociny.cz/kultura/pamatky-50/mestska_architektura-6/?id=834 Vila Josefa Železného, Jimramov], dedictvivysociny.cz</ref>

=== Tírna lnu ===
Budova bývalé tírny lnu a sušárny, známá také jako ''Kolotoč'', se nachází v západní části Jimramova v údolí Fryšávky. Jde o budovu s válcovitou přístavbou, v současné době již bez původního vybavení. Stroj ke tření lnu byl vynalezen roku [[1835]] v [[Jimramovské Paseky|Jimramovských Pasekách]].<ref>[http://www.dedictvivysociny.cz/kultura/pamatky-50/technicke-2/?id=442 Tírna lnu, Jimramov], dedictvivysociny.cz</ref> Objekt je chráněn jako [[Kulturní památka České republiky|kulturní]] (od roku [[1958]])<ref>{{MonumNet|název=tírna lnu|ID=144686|datum=2014-9-20}}</ref> a [[Technická památka České republiky|technická památka]].

== Osobnosti ==
[[Soubor:Karafiat jan1.jpg|náhled|Jan Karafiát]]
=== Rodáci ===
* hrabě [[Egbert Belcredi]] (1816–1894), politik, ekonom, mecenáš
* hrabě [[Richard Belcredi]] (1823–1902), politik
* [[František Břenek]] (1842–1915), učitel, nadučitel a poštmistr, vynálezce posunovací tabule (1890); otec spisovatele [[Otýn Břenek|Otýna Břenka]]
* [[Jan Bukáček]] (1861–1940), senátní prezident [[Nejvyšší soud Československa|Nejvyššího soudu]]
* [[Emil Čermák|JUDr. Emil Čermák]] (1902–1963), právník, autor [[Kronika Zubří země|Kroniky Zubří země]]
* [[Čeněk Dobiáš]] (1919–1980), malíř
* [[František Dobiáš (malíř)|František Dobiáš]] (1898–1982), malíř, spisovatel
* [[Václav Dobiáš (odbojář)|Václav Dobiáš]] (1920–1945; Ing. in memoriam), odbojář, popraven nacisty v roce 1945
* [[Josef Groulík]] (1906–1984), sbormistr, kapelník, učitel hudby, varhaník
* [[Alois Horák (1896-1968)|Alois Horák]] (1896–1968), starosta Jimramova (1938–1945), předseda místního odboru [[Klub československých turistů|Klubu českých turistů]]
* [[Jan Jelínek (vydavatel)|Jan Jelínek]] (1910–1969), vydavatel, publicista, spisovatel
* [[Jan Karafiát]] (1846–1929), českobratrský evangelický farář, autor první české pohádky pro děti [[Broučci|''Broučci: pro malé i velké děti'']] (1876)
* [[Bohuslav Kozák]] (1903–1938), malíř
* [[Josef Laštovica|Mons. ThDr. Josef Laštovica]] (1925–2012)
* [[Emil Mašík|Ing. Emil Mašík]] (1861–1925), projektant, profesor na [[Vysoké učení technické v Brně|Vysokém učení technickém v Brně]]
* [[Alois Mrštík]] (1861–1925), spisovatel a dramatik
* [[Norbert Mrštík|MUDr. Norbert Mrštík]] (1867–1905), překladatel z ruštiny a polštiny, fejetonista, lékař
* [[Vilém Mrštík]] ([[1863]]–1912), spisovatel, dramatik, překladatel a literární kritik
* [[Karel Pohořelý]] (1912–2003), úředník, projektant, amatérský historik, autor souboru [[Velká jimramovská kronika]]
* [[Jaroslav Popelka (kněz)|Jaroslav Popelka]] (1917–1987), jezuitský kněz, misionář v [[Spojené státy americké|USA]] a [[Kanada|Kanadě]], podílel se na vydání [[Kronika Zubří země|Kroniky Zubří země]]
* [[Jan Sedláček (statistik)|doc. RNDr. Jan Sedláček, CSc.]] (1920–1981), docent na [[Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy|matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity]], matematický statistik
* [[Stanislav Sedláček|doc. PhDr. Stanislav Sedláček]] (1919–2002), emeritní proděkan [[Filosofická fakulta Univerzity Palackého|filosofické fakulty Univerzity Palackého]]
* [[Karel Slavíček]] (1678–1735), jezuitský astronom a geometr na císařském dvoře v [[Peking]]u
* [[Emil Schusswohl|MUDr. Emil Schusswohl]] (1866–1905), majitel a hlavní lékař [[Libušiny lázně Bechyně|Libušiných lázní]] a vodoléčebného ústavu v Bechyni
* [[Miroslav Vlček (rychlobruslař)|Miroslav Vlček]], rychlobruslař, československý reprezentant

=== Další osobnosti spojené s Jimramovem ===
* [[Michal Blažek]] (1753–1827), druhý evangelický farář v Jimramově, z Jimramova řídil v letech 1796–1809 jako [[superintendent]] celou moravskou [[Evangelická církev v Rakousku (1781–1918)|superintendenci]] helvétského vyznání (h.v.)
* PhDr. [[Jiří Stanislav Guth-Jarkovský]] (1861–1943), první předseda [[Český olympijský výbor|Českého olympijského výboru]] a spoluzakladatel [[Mezinárodní olympijský výbor|Mezinárodního olympijského výboru]]
* [[Bohdan Hejduk]] (1864–1944), pedagog, první ředitel jimramovské měšťanské školy
* [[Josef Kheil]] (1866–1946), hudebník, pedagog, fotograf
* [[Josef Mrštík]] (1905–1945), pedagog, odbojář; zastřelen Němci
* [[Jan Evangelista Nečas]] (1849–1919), básník, překladatel; propagátor Vysočiny
* [[Matěj Josef Sychra]] (1776–1830), katolický kněz, jazykovědec, obrozenecký spisovatel

== Sbor dobrovolných hasičů (SDH) ==
=== Historie ===
==== Hasičství v Jimramově před vznikem SDH ====
Jimramovu se v minulosti nevyhýbaly velké požáry, přičemž ten patrně největší městečko zasáhl v roce [[1589]], kdy celé vyhořelo. V roce [[1785]] vydal císař Josef II. požární řád, který měl pomoci organizovat ochranu sídel proti požárům.<ref name="rfr37">Pavel Novotný, ''Požární ochrana, hasiči'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 108</ref> Nutnost ochrany obyvatel si uvědomoval i tehdejší majitel jimramovského panství Antonín Belcredi a roku [[1800]] přesvědčil představitele městečka k nákupu přenosné stříkačky na ruční pohon, přičemž o financování se rovným dílem postarala vrchnost a obec.<ref name="rfr37" /> Z tohoto důvodu došlo na náměstí k výstavbě hasičské skladiště, přičemž klíč od skladiště měl u sebe učitel bydlící ve škole, a žebře a háky byly zavěšeny na domě čp. 37 v Mostní ulici.<ref name="rfr37" /> V roce [[1802]] vydal hrabě [[Antonín Belcredi]] požární řád (jehož znění je dochováno v přepise A. Ženatého z roku [[1890]]<ref>Pavel Novotný, ''Požární ochrana, hasiči'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 109</ref>), kde bylo uvedeno, co má každý obyvatel během požáru dělat – polovina lidí z každého domu měla ihned běžet k hašení s putnou či jinou nádobou, řemeslníci pak měli rozdělenou práci podle svých schopností a dovedností –, přičemž nedodržení těchto postupů bylo trestáno.<ref name="rfr37" /> Každoročně se také konala dvojice tzv. ''prub'', nebo-li cvičení. Kromě toho došlo i ke zřízení požární pokladny (tzv. ''kasy ohně'') slouží k úhradám výloh na nářadí a cvičení a jejíž existenci můžeme doložit ještě k roku [[1856]].<ref name="rfr37" /> V pamětní knize městečka Jimramova je k roku [[1842]] uvedeno zakoupení velké požární stříkačky od firmy F. Hillera ze [[Staré Brno|Starého Brna]].<ref name="rfr38">Pavel Novotný, ''Požární ochrana, hasiči'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 111</ref> Z dalších zápisů lze vyčíst využití jimramovských stříkaček při požáru v Poličce dne [[10. červenec|10. července]] [[1845]].<ref name="rfr38" /> Po roce [[1848]] vyšla dvojice říšských zákonů č. 105 a 142 a v roce [[1873]] zákon č. 15 s platností pro [[markrabství moravské]] nařizující zřízení hasičského dobrovolného sboru v každé obci s více než 50 domy.<ref group="p">Po vydání zákona č. 135 z roku [[1867]] o právu shromažďovacím a spolčovacím docházelo k zakládání různých spolků, mezi nimiž se především ve větších městech začaly ve větší míře objevovat také hasičské sbory. Velkou zásluhu na jejich rozšíření i na venkov měl, kromě majitelů panství a mecenášů, především propagátor hasičství a vlastenec [[Titus Krška]] z [[Velké Meziříčí|Velkého Meziříčí]].</ref><ref name="rfr38" />

==== Historie vlastního SDH ====
[[Soubor:Jimramov, hasičská zbrojnice (2).jpg|náhled|Současná hasičská zbrojnice v Jimramově]]
Vlastní hasičský sbor vznikl roku [[1875]] za starosty Františka Mašíka, čímž se řadí k nejstarším hasičským sborům z tehdejšího [[Okres Nové Město na Moravě|novoměstského okresu]], ačkoliv obecní zastupitelstvo o jeho zřízení jednalo už v únoru [[1874]].<ref name="rfr38" /> Nicméně stanovy sboru moravské místodržitelství v Brně potvrdilo až [[24. červen|24. června]] 1875 a [[15. červenec|15. července]] téhož roku se uskutečnila první schůze sboru, na níž zakládající členové složili slib hasičstva.<ref name="rfr38" /> Prvním starostou SDH se stal starosta obce František Mašík, velitelem Josef Pavelka a jeho zástupcem hostinský Josef Ptáček – v době vzniku měl 54 činných členů a 37 přispívajících členů, mezi nimiž nechyběl ani hrabě [[Egbert Belcredi]].<ref name="rfr39">Pavel Novotný, ''Požární ochrana, hasiči'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 112</ref> K vycvičení sboru obec povolala Jana Syrového z Litomyšle, na zřízení cvičiště u střelnice ''Solo'' poskytla půjčku jimramovská občanská záložna a Sousedské lesy v červenci [[1876]] zakoupily za 1200 zlatých čtyřkolovou stříkačku, pro níž byla postavena zbrojnice u domu čp. 108 (hostinec Koruna).<ref name="rfr39" /> Dne [[6. srpen|6. srpna]] [[1876]] se pak v Jimramově uskutečnilo první veřejné hasičské cvičení za účasti sborů z [[Litomyšl]]e, [[Bystré (okres Svitavy)|Bystrého]], [[Ústí nad Orlicí]], [[Polička|Poličky]], [[Česká Třebová|České Třebové]], [[Svitavy|Svitav]], [[Bystřice nad Pernštejnem]], [[Olešnice (okres Blansko)|Olešnice]], [[Nedvědice]], [[Velké Meziříčí|Velkého Meziříčí]], [[Nové Město na Moravě|Nového Města na Moravě]] a [[Sněžné (okres Žďár nad Sázavou)|Německého]].<ref name="rfr39" /> V letech [[1899]]–[[1903]] existoval při sboru tzv. ''pohřební fond''. Po založení [[Hasičská vzájemná pojišťovna|Hasičské pojišťovny]] se v roce 1899 jimramovští hasiči stali jejími podílníky.<ref>Pavel Novotný, ''Požární ochrana, hasiči'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 113</ref>

V roce [[1907]] došlo k demolici skladiště za horní školou a od té doby hasiči využívali pouze zbrojnici u Koruny a místnost ve dvoře radnice. Po válce došlo za hospodářskými budovami zámku k výstavbě nové hasičská zbrojnice, která hasičům slouží dosud. Stará zbrojnice byla zbořena v roce [[1973]].

Činnost hasičského sboru přerušila první světová válka, kdy většina hasičů musela narukovat. K obnovení a první valné hromadě došlo [[9. březen|9. března]] [[1919]].<ref name="rfr40">Pavel Novotný, ''Požární ochrana, hasiči'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 114</ref> I kvůli armádě počet hasičů klesl. První veřejné cvičení se uskutečnilo až v roce [[1921]]. Na počátku 20. let se také ukázala zastaralost hasičského vybavení, kdy ruční stříkačky přestávaly stačit. Proto došlo k modernizaci vybavení a stříkačka byla vybavena motorovým pohonem, čímž se z ní stala první motorová stříkačka na Novoměstsku.<ref name="rfr40" /> Ta ovšem chyběla<ref group="p">V té době již byla stříkačka upravena, ale nacházela se na nádraží v Poličce, takže nemohla být použita.</ref> při požáru v Dolní ulici dne [[17. červenec|17. července]] [[1923]], při němž nakonec vyhořelo 7 domů (dnešní čp. 1–6 a 109).<ref name="rfr40" /> V roce [[1922]] v městečku zemřel tehdejší starosta novoměstské hasičské župy [[František Vilím]], který je pochován na zdejším hřbitově.<ref name="rfr40" />

Ve 20. letech se postupně rozrůstalo vybavení hasičského sboru. K němu v roce [[1934]] přibyl automobil Austro Daimler, zakoupený od hraběte Belcrediho k přepravě osob a materiálu k požárům.<ref>Pavel Novotný, ''Požární ochrana, hasiči'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 115</ref> Po havárii v roce [[1938]] došlo k jeho přestavbě na hasičské auto. V období protektorátu nedošlo k přerušení činnosti, neboť Němci si uvědomovali důležitost požární ochrany, nicméně se celý sbor ocitl pod dohledem protektorátních úřadů.<ref name="rfr41">Pavel Novotný, ''Požární ochrana, hasiči'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 116</ref>

=== Velitelé a náčelníci SDH Jimramov ===
Seznam velitelů a náčelníků SDH v Jimramově (v závorce s uvedenou dobou ve funkci):<ref name="rfr42">Pavel Novotný, ''Požární ochrana, hasiči'', in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 119</ref>
* Josef Pavelka (1875–1877)
* Jan Bukáček (1877–1878)
* Josef Pavelka (1878–1882)
* Karel Jelínek (1882–1885)
* Josef Koza (1885–1895)
* Karel Bukáček (1895–1896)
* Jan Sklenář (1896–1905)
* Augustin Freisleben (1905–1906)
* František Homolka (1906–1926)
* Emil Koza (1926–1929)
* Hugo Antes (1929–1930)
* František Poláček (1930–1931)
* František J. Rybář (1931)
* František Poláček (1931–1932)
* František J. Rybář (1932–1939)
* Karel Antes (1939–1954)
* Alois Peňáz (1954–1957)
* Karel Šindler (1957–1962)
* Antonín Bradáč (1962–1965)
* Karel Šindler (1965–1985)
* Zdeněk Bureš (1985–2000)
* Roman Konvalinka (od 2000).

=== Starostové a předsedové SDH Jimramov ===
Až do roku [[1926]] jsou uváděni starostové obce – František Mašík, Adolf Ženatý a Josef Koza.<ref name="rfr42" /> Po vzniku Československa, resp. po roce 1926, měly jednotlivé SDH svoje starosty. V Jimramově to byli (v závorce s uvedenou dobou ve funkci):<ref name="rfr42" />
* František Homolka (1926–1939)
* František J. Rybář (1939–1954)
* František Samek (1954–1955)
* Alois Peňáz (1955–1957)
* František Svoboda (1957–1985)
* Jiří Semerád (1985–1991)
* Bohuslav Neděla (1991–1999)
* Ladislav Kafka (od 1999).

== Zajímavosti ==
* V roce [[2005]] se Jimramov překvapivě probojoval do celostátního finále soutěže o město roku. V roce [[1997]] se dostal mezi 4 nejlepší obce v soutěži [[Městská památková zóna|městských památkových zón]] – O nejlepší přípravu a realizaci programu regenerace památkových zón.<ref>[http://www.historickasidla.cz/cs/historicke-mesto-roku/historie/ Cena za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací (MPR) a městských památkových zón (MPZ)], historickasidla.cz</ref>
* Městys si také oblíbili filmaři. Natáčela se tu např. část předposledního dílu [[Četnické humoresky|Četnických humoresek]] či pohádka [[O kominickém učni a dceři cukráře]]. Na podzim [[2014]] zde probíhalo natáčení nového seriálu [[Česká televize]] s názvem [[Četníci z Luhačovic]].
* Pravděpodobně světovým primátem se může městys pyšnit v [[soudní moc|soudnictví]]. Od počátku [[17. století]] (asi od r. [[1611]]) zde totiž [[Jan Dubský z Třebomyslic]] zavedl podmíněné tresty a místo vysedávání v žaláři nucenou práci.
* V Jimramově existovalo také 5 [[Jimramovské mlýny|mlýnů]]. Dodnes stojí pouze dva.
* Nachází se zde [[turistická známka]] ''TZ No. 1111 – Jimramov''<ref>[http://www.turisticke-znamky.cz/znamky/jimramov-c1111 No. 1111 - Jimramov], turisticke-znamky.cz</ref> a [[turistická vizitka]] ''No. 2258 – Jimramov''.<ref>[http://turisticky-denik.cz/vylet/2258-jimramov.htm Jimramov CZ-2258], turisticky-denik.cz</ref>

== Partnerská obec ==
* {{Flagicon|Francie}} [[Meyrargues]], [[Francie]], [[Provence]]

== Galerie ==
<gallery>
Image:Jimramov (socha).jpg|Socha sv. Jana Nepomuckého
Image:Jimramov (fara).jpg|Katolická fara
</gallery>

== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="p"/>

=== Reference ===
<references />

=== Související články ===
* [[Římskokatolická farnost Jimramov]]

=== Literatura ===
* E. ČERMÁK, ''Kronika Zubří země''. Jimramov-Hollywood-Řím: Tipografia P.U.G. 1979
* J. DOBIÁŠ, ''Jimramov - Turistické vycházky po okolí''. SURSUM 2002
* J. DOBIÁŠ a kol., ''Jimramov 1361–2011''. Jimramov: Flétna 2011
* V. GRMELA, ''K dějinám Jimramova, Dalečína a Vítochova''. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 1996
* H. JURMAN, ''Bystřicko''. Tišnov: SURSUM 2000 (s. 109 - 114)

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Jimramov}}
* [http://www.dedictvivysociny.cz/kultura/pamatky-50/cirkevni-3/?id=1267 Evangelická fara na stránkách dedictvivysočiny.cz]
* [http://kronika.jimramov.cz Jimramovské kroniky]

{{Okres Žďár nad Sázavou}}

{{Čerpáno z Wikipedie|Jimramov|16271454}}

[[Kategorie:Jimramov| ]]
[[Kategorie:Městyse na pomezí Čech a Moravy]]
[[Kategorie:Obce v okrese Žďár nad Sázavou]]
[[Kategorie:Městské památkové zóny v Česku]]
[[Kategorie:Novoměstsko]]
[[Kategorie:Svratecko-křetínský trojúhelník]]
[[Kategorie:Městyse v okrese Žďár nad Sázavou]]