Zobrazení zdroje stránky Morava

[[File:Morava po roce 1920 na mapě Česka.png|thumb|right|Morava na mapě moderní [[Česká republika|České republiky]]. Červeně jsou vyznačeny [[Moravské enklávy ve Slezsku]]]]
'''Morava'''  ([[Latina|latinsky]] ''Moravia'', [[Němčina|německy]] ''Mähren'', [[polština|polsky]] ''Morawy'') je jednou ze tří [[historické země České republiky|historických zemí]] na východě [[Česká republika|České republiky]]. Hlavními městy Moravy byly [[Olomouc]] a [[Brno]], přičemž Brno je i nadále považováno za tradiční metropoli Moravy a Olomouc je dodnes centrem moravské římskokatolické správy.

V minulosti tvořila centrum rozlehlé středoevropské říše a jeden z nejstarších slovanských států - [[Velkomoravská říše|Velkomoravskou říši]] (latinsky ''Moravia Magna''), za panování knížete [[Rostislav]]a se Morava stala kolébkou slovanské vzdělanosti, kultury a křesťanství. Územní rozsah a mocenské začlenění Moravy se opakovaně výrazně měnilo. V druhé polovině 9. století velkomoravský vládce [[Svatopluk I.]] učinil [[Bořivoj I.|Bořivoje I.]] historicky prvním (doloženým) knížetem [[Čechy|Čech]]. Začátkem 10. století se říše rozpadla a po jejím zániku přestala být Morava ohniskem státu, zcela samostatný stát s centrem na jejím území poté již nevznikl.<ref>ČAPKA, František: Morava, edice Stručná historie států, Libri (2003), Praha, ISBN 80-7277-186-8, str. 132.</ref> V 11. století se Morava stala součástí území ovládaného [[Přemyslovci]]. Od té doby až dodnes zůstávají politické osudy Moravy a Čech většinou spojeny, i když obě země měly ve středověku a raném novověku poměrně velkou míru autonomie a mnohokrát spolu i válčily.

Do roku 1918 spadala Morava pod [[Předlitavsko]] - součást [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]], předtím byla součástí [[Rakouské císařství|Rakouského císařství]], předtím [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] a dalších státních útvarů včetně Velkomoravské říše, dále od roku 1348 byla i jednou ze [[země Koruny české|zemí Koruny české]] (úřady společné pro Čechy a Moravu existovali až do poloviny 18. století). Název země je odvozen od řeky [[Morava (řeka)|Moravy]] („krajina kolem řeky Moravy“), jejíž jméno je předslovanského původu s významem ''voda, močál''.<ref>ŠRÁMEK, Rudolf, MAJTÁN, Milan, Lutterer, Ivan: Zeměpisná jména Československa, Mladá fronta (1982), Praha, str. 202.</ref>

Morava byla po většinu svojí historie [[markrabství]]m, tj. zemí v níž vládne markrabě, naprostá většina moravských markrabat byla zároveň i císaři, králi apod. a vládla zároveň i v jiných zemích, např. v [[České království|Českém království]] apod.). Od 11. stol. do konce 12. stol. byla Morava rozdělena na [[moravské přemyslovské úděly|údělná knížectví]] (''partes''),<ref>ŽEMLIČKA, Josef, Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 347.</ref> které připadly členům rodu Přemyslovců, od roku [[1061]] dědičně.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 348.</ref> Na konci 12. století moravské úděly sjednotil v [[Markrabství moravské]] během krize uvnitř přemyslovského rodu pozdější český kníže [[Konrád II. Ota]].<ref name="žemlička, 318">ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 318.</ref> Státoprávní postavení Moravy jako součásti přemyslovského státu nebylo zcela jasné ještě v první polovině 14. století. Nejasnostem učinil konec římský král (později císař) [[Karel IV.]] listinou ze 7. dubna 1348, kterou z titulu římského krále jednoznačně stanovila, že Morava je lénem českého krále a nikoliv lénem Svaté říše římské,<ref>MEZNÍK, Jaroslav: Lucemburská Morava (1310-1423), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1999), ISBN 80-7106-363-0, str. 53,</ref> (prakticky to znamenalo, že český král vlastnil Moravské markrabství{{Doplňte zdroj}}, i když na něm nemusel sám vládnout), tento lenní vztah zrušil moravský markrabě a český král [[Jiří z Kunštátu a Poděbrad]] listinou z 13. ledna 1464, listina však nevešla do kodexu zemských privilegií.{{Doplňte zdroj}}

V rámci Moravy měly od [[18. století]] specifické správní postavení tzv. [[Moravské enklávy ve Slezsku]], které Josef II. podřídil z hlediska státní správy [[Rakouské Slezsko|rakouskému Slezsku]], ale z hlediska daní či školství podléhaly i nadále Moravě a platily zde téměř výlučně moravské zemské zákony. Tyto enklávy nebyly na mapách od [[19. století]] také zpravidla zakreslovány v rámci Moravy, nýbrž v rámci Slezska, nejspíše z důvodu odlišného výkonu státní správy na jejich území. Se zánikem Rakousko-Uherska formálně zaniklo i markrabství,<ref>ČAPKA, František, Morava, edice Stručná historie států, Libri (2003), Praha, ISBN 80-7277-186-8, str. 120.</ref> ale Morava zůstala jako [[země Moravská]] i nadále správním celkem v rámci nově vzniklého [[Československo|Československa]], ovšem zrušením zemského sněmu Morava tehdy přišla o svoji autonomii, kterou měla v dobách [[Rakousko-Uhersko|říše]]. Od roku [[1928]] byla Morava spojena se [[Slezsko (Česká republika)|Slezskem]] do jednotné země [[Moravskoslezskázemě|Moravskoslezské]], existující do [[31. prosinec|31. prosince]] [[1948]]. Od roku 1949 se území dělí na kraje, jejichž hranice se s původními zemskými hranicemi nekryjí. Dodnes je však Morava obyvateli České republiky vnímána jako kulturní celek. V první polovině 90. let 20. století bylo silné [[moravské hnutí]] usilující o obnovu [[autonomie]] Moravy, od [[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1996|parlamentních voleb 1996]] však žádná významnější zemsky orientovaná politická síla v České republice nepůsobí. Morava byla v dobách Rakouska-Uherska hospodářsky velmi vyspělou zemí, společně s Čechami a Rakouským Slezskem tvořila "průmyslové jádro" říše.

== Geografie ==
=== Území ===
Na západě sousedí Morava s [[Čechy|Čechami]], na jihu s [[Dolní Rakousy|Dolními Rakousy]], na východě se [[Slovensko|Slovenskem]], na severu se [[Slezsko|Slezskem]] a na severozápadě s [[Kladsko (historické území)|Kladskem]]. V důsledku úpravy státní hranice se [[Slovensko|Slovenskem]], provedené k [[25. červenec|25. červenci]] [[1997]], však mírně přesahuje i na Slovensko - např. původně moravská osada [[U Sabotů]], která od září 1998 má jako místní část oficiální název Šance, jakož i moravské pozemky, odříznuté od zbytku Moravy touto úpravou státní hranice. V rámci České republiky je Morava v současnosti rozdělena mezi kraje [[Jihočeský kraj|Jihočeský]]  (okolí [[Dačice|Dačic]] a [[Slavonice|Slavonic]]), [[Jihomoravský kraj|Jihomoravský]] (celý kraj až na ves [[Jobova Lhota]]), [[Moravskoslezský kraj|Moravskoslezský]] (Osoblažsko, okolí [[Rýmařov]]a, [[Nový Jičín|Nového Jičína]] a [[Frenštát pod Radhoštěm|Frenštátu]]; dále část [[Ostrava|Ostravy]] a [[Místek]]), [[Olomoucký kraj|Olomoucký]] (vyjma téměř celého [[okres Jeseník]]), [[Pardubický kraj|Pardubický]] (okolí [[Moravská Třebová|Moravské Třebové]] a [[Svitavy|Svitav]]), [[Kraj Vysočina|Vysočinu]] (vyjma severní a západní části kraje) a [[Zlínský kraj|Zlínský]].

S historickým územím Moravy hraničí na západě [[Čechy]] (344 km), na jihu [[Rakousko|rakouská]] spolková země [[Dolní Rakousy]], na jihovýchodě pak [[Slovensko|slovenský]] [[Trnavský kraj]], na východě slovenský [[Trenčínský kraj]], na severovýchodě slovenský [[Žilinský kraj]] a [[České Slezsko]], na severu také České Slezsko a na severozápadě pak území [[Polsko|Polska]] – konkrétně [[Kladsko (území)|Kladsko]], kdysi součást Čech,<ref>MUSIL, František: Kladsko, edice Stručná historie států, Libri (2007), Praha, ISBN 978-80-7277-340-4, str. 157.</ref> dnes část [[Dolnoslezské vojvodství|Dolnoslezského vojvodství]] (20 km). Někdejší [[moravské enklávy ve Slezsku]] sousedí s polským [[Opolské vojvodství|Opolským vojvodstvím]], které leží téměř celé v [[Polské Slezsko|polské části Slezska]].

<gallery>
Soubor:Czechoslovakia IV cs.png|Země [[První republika|první republiky]] po roce 1928.
File:První Československá republika do 1928.jpg|Země první republiky do roku 1928.
Soubor:Austria-Hungary map cs.svg|Země v [[Rakousko-Uhersko|Rakousku-Uhersku]] v roce 1914 (č. 9: Morava).
Soubor:Czech Rep. - Bohemia, Moravia and Silesia III.png|Dnešní uspořádání krajů ve vztahu k historickým zemím České republiky.
Soubor:Moravske.slezsko.png|Historický vývoj [[Moravsko-slezská hranice|Moravsko-slezské hranice]].
Soubor:Moravia in EU.png|Poloha Moravy v Evropě.
<!-- Tohle tady už jednou je: Soubor:Moravia, moravian enclaves in Silesia, and change of moravian borders in 1920.png|Morava do roku 1920 a následné změny jejích hranic. -->
Soubor:Morava a České Slezsko, a odchylné hranice moravské a české církevní provincie.png|Morava a [[České Slezsko]] a odchylné hranice [[Moravská církevní provincie|moravské]] a [[Česká církevní provincie|české]] [[církevní provincie]].
</gallery>

=== Významná města ===
[[Soubor:Brno - Cathedral of Saints Peter and Paul III.jpg|right|thumb|[[Brno]], dřívější hlavní město Moravy]]
[[Soubor:Olomouc-Horní náměstí.JPG|right|thumb|[[Olomouc]], dřívější (druhé) hlavní město Moravy]]
Od roku 1641 bylo správním centrem Moravy [[Brno]]. Předtím se o správu země dělilo s [[Olomouc]]í, která je dodnes centrem [[Moravská církevní provincie|římskokatolické duchovní správy]] Moravy. Deseti nejvýznamnějšími městy podle počtu obyvatel jsou (podle stavu k 1. 1. 2012<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 | url = http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/00002BD91A/$File/13011203.pdf | datum vydání = 31.5.2012 | datum přístupu = 4.6.2012 | vydavatel = Český statistický úřad}}</ref>):
# [[Brno]] – 378&nbsp;965
# [[Ostrava]] – 299&nbsp;622 (rozkládá se po obou stranách historické moravsko-slezské zemské hranice, na Moravě se nacházejí části [[Moravská Ostrava]] a jiné)
# [[Olomouc]] – 99&nbsp;529
# [[Zlín]] – 75&nbsp;660
# [[Frýdek-Místek]] – 57&nbsp;747 (rozkládá se po obou stranách historické moravsko-slezské zemské hranice, na Moravě se nachází [[Místek]])
# [[Jihlava]] – 50&nbsp;669 (původně ležící jen na Moravě, v současnosti se rozkládající po obou stranách historické moravsko-české zemské hranice)
# [[Přerov]] – 45&nbsp;082
# [[Prostějov]] – 44&nbsp;387
# [[Třebíč]] – 37&nbsp;575
# [[Znojmo]] – 34&nbsp;073

== Další moravská města ==
*[[Adamov]]
*[[Boskovice]]
*[[Břeclav]]
*[[Bučovice]]
*[[Dačice]]
*[[Frenštát pod Radhoštěm]]
*[[Hodonín]] ''(zahrnuje i pozemky patřící do 90. let ke [[Slovensko|Slovensku]])''
*[[Holešov]]
*[[Hustopeče]]
*[[Jevíčko]]
*[[Konice]]
*[[Kopřivnice]]
*[[Kroměříž]]
*[[Kyjov]]
*[[Letovice]]
*[[Litovel]]
*[[Mikulov]]
*[[Mohelnice]]
*[[Moravská Třebová]]
*[[Moravské Budějovice]]
*[[Moravský Krumlov]]
*[[Nové město na Moravě]]
*[[Nový Jičín]]
*[[Otrokovice]]
*[[Prostějov]]
*[[Rosice]]
*[[Rýmařov]]
*[[Slavkov u Brna]]
*[[Slavonice]]
*[[Strážnice]]
*[[Svitavy]] ''(některými pozemky přesahují do [[Čechy|Čech]])''
*[[Šternberk]]
*[[Šumperk]]
*[[Telč]]
*[[Třebíč]]
*[[Uherské Hradiště]]
*[[Uherský Brod]]
*[[Uničov]]
*[[Valašské Klobouky]]
*[[Valašské Meziříčí]]
*[[Velké Meziříčí]]
*[[Veselí nad Moravou]]
*[[Vsetín]]
*[[Vyškov]]
*[[Zábřeh]]
*[[Židlochovice]]
*[[Znojmo]]

Mezi významná města z hlediska evropských dějin patří především [[Slavkov u Brna|Slavkov]], kupř. v [[Paříž]]i nalezneme náměstí i stanici metra „Slavkovská“ (v orig. [[Gare d'Austerlitz]]), dále z politické historie je to [[Kroměříž]], básnickým jazykem nazývaná též „''hanácké Atény''“, bývalé letní sídlo olomouckých arcibiskupů (zámek se zahradami jsou zapsány na seznam kulturního dědictví [[UNESCO]]), v roce [[1848]] na zdejším zámku zasedal ústavodárný říšský sněm a město se stalo na několik měsíců nejvýznamnějším místem rakouské monarchie, nebo [[Uherské Hradiště]], centrum Moravského Slovácka s významnou velkomoravskou archeologickou lokalitou. Kromě shora uvedené Ostravy, Frýdku-Místku a Jihlavy jsou zvláštními i města [[Svitavy]] a [[Moravská Třebová]], která se nachází na severozápadní Moravě, ale administrativně jsou přiřazena k Pardubickému kraji, a města [[Dačice]] a [[Slavonice]], které jsou na jihozápadní Moravě, ovšem administrativně jsou součástí Jihočeského kraje. V moravských městech dodnes nalezneme poměrně velké množství významných památek, včetně mnoha památek světového dědictví UNESCO.

==== Hlavní město ====
{{podrobně|Hlavní město Moravy}}
[[File:Hrad Špilberk I.jpg|thumb|Hrad [[Špilberk]] v Brně, bývalé sídlo moravských markrabat.]]
Nejdůležitějšími městy Moravy po zániku Velkomoravské říše byla dnešní města Olomouc, Brno a Znojmo, a to jako sídelní města tzv. ''[[údělné knížectví|moravských údělů]]''. Krátce po vzniku [[Markrabství moravské|Moravského markrabství]] ve 12. století až do poloviny 17. století byla nejdůležitějšími městy už jen Olomouc a Brno, obě města se po většinu tohoto období musela dělit o moc rovným dílem, neboť [[moravský zemský sněm|zemský sněm]] a [[moravský zemský soud|zemský soud]] střídavě zasedal v obou městech a kvůli tomu byly i pravidelně přemisťovány [[moravské zemské desky|zemské desky]]. Avšak tím významnějším městem byla do poloviny 14. století stále Olomouc a to především proto, že zde již od roku 1063 sídlil [[Arcidiecéze olomoucká|biskup]],<ref>[http://www.ado.cz/obsah/historie-arcibiskupstvi Historie arcibiskupství | Arcidiecéze olomoucká]</ref> Olomouc té doby bývá právem považována za kulturní a duchovní [[metropole|metropoli]] Moravy. Za vlády [[Jan Jindřich|Jana Jindřicha]] ve 14. století se Brno stalo trvalým sídlem tehdejších vládců Moravy, moravských markrabat, jejich sídelním hradem byl hrad [[Špilberk]]<ref name="spilberkhistorie">[http://www.spilberk.cz/?pg=zobraz&co=historie-hradu Historie hradu — Špilberk, brněnský hrad, sídlo Muzea města Brna]</ref> a v této době, a to především za vlády [[Jošt Moravský|krále Jošta Moravského]], bylo předním moravským městem Brno. Poté od 15. století lze mluvit spíše o vyrovnaném významu obou měst, a to až do poloviny 17. století. V roce 1573 byla v Olomouci založena první a na několik dalších století i jediná [[Univerzita Palackého v Olomouci|univerzita]] na území Moravy (na krátký čas přesunuta do Brna). V roce 1639 došlo ke zřízení [[Královský tribunál|královského tribunálu]] v Brně, významného zeměpanského úřadu s rozsáhlými správními a soudními pravomocemi, který poté na krátkou doby sídlil i v Olomouci. Do Brna se definitivně přestěhovaly celé zemské desky (předtím přibližně polovina vedena v Olomouci a druhá polovina v Brně) i s královským tribunálem a bylo ukončeno střídavé zasedání zemského sněmu a soudu až za příkaz markraběte a císaře [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinanda III.]] za [[Třicetiletá válka|třicetileté války]], konkrétně v letech 1641 až 1642,<ref>[http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=550 Přemístění zemského soudu s královským tribunálem a zemskými deskami do Brna]</ref> navíc roku 1642 se Olomouc po 40 dnech obléhání vzdala Švédům, Brno se tak fakticky stalo jediným hlavním městem Moravy. <ref>[http://czechtravels.sweb.cz/Mesta/olomouc.htm Města - Olomouc]</ref><ref>[http://www.brno.cz/turista-volny-cas/historie-mesta/historie-mesta-brna/ Historie města Brna]</ref><ref>[http://www.brno-jihomoravsky-kraj.cz/brno/historie.php Historie - Brno]</ref><ref>[http://www.turistika.cz/mista/hlavni-mesto-moravy-brno hlavní město MORAVY-BRNO, Brno a okolí]</ref> K tomu přispěla i neobyčejně rozsáhlá devastace Olomouce osmiletým pobytem nepřátelských vojsk.<ref>[http://www.olomouc.eu/tourism/basic-information/history_%28cesky%29 Historie města « Základní informace « Olomouc Tourism]</ref> 
V roce 1749 byl v Brně založen moravský soudní a politický senát. Spor obou měst ovšem stále pokračoval a Olomouc několikrát žádala navrácení jejího původního postavení, včetně navrácení královského tribunálu, přesto, že byl původně zřízen v Brně a v Olomouci sídlil jen krátkou dobu. Tento dlouhý spor byl ukončen až moravským markrabětem a císařem [[Josef II.]] v roce 1782,<ref>{{Citace elektronické monografie
 | vydavatel = tema.novinky
 | titul = Zemřel cyklistický komentátor Robert Bakalář (†71): Na kole do nebe
 | url = http://tema.novinky.cz/brno
 | datum přístupu = 
 | jazyk = česky
}}</ref> který přiznal Brnu nárok být definitivně jediným ohniskem politické moci na Moravě, což bylo později roku 1849 potvrzeno Moravskou zemskou ústavou.<ref>§ 6 císařského patentu ze dne 30. prosince 1849, č. 18/1850 ř. z., Ústava zemská pro markrabství Moravské</ref> Brno zůstalo hlavní městem autonomní země do roku 1949, kdy byla komunistickou vládou zemská samospráva zrušena a nahrazena [[kraje v Česku|kraji]], které nerespektují zemské hranice, krajské zřízení bylo předtím zavedeno už v 16. století, ovšem respektující zemskou hranici a tím i autonomii země. Dodejme, že dvakrát vznikla [[země Moravskoslezská]] (1782 – 1849 a 1928 – 1948) v čele s guberniem sídlícím v Brnem.

Otázka hlavního města středověké Moravy je celkově složitější a někdy bývá nepřesně uváděna jen Olomouc nebo jen Brno, ačkoli mocenská centra se přelévala mezi několika sídly, pravděpodobnou historicky první přední moravskou [[Metropole|metropolí]] byl [[Veligrad]], sídlo velkomoravského vládce a [[arcibiskup]]a diecéze moravské.<ref>http://www.pokladymoravy.cz/?page_id=361</ref><ref>http://www.slovane.cz/view.php?cisloclanku=2011030003</ref><ref>http://www.hlasmoravy.eu/2011/02/popis-veligradu.html</ref><ref>http://boiohaemum.cz/view.php?cisloclanku=2010100001</ref>

Královna [[Marie Terezie]] po úspěšném odražení pruské armády udělila Olomouci formální titul "Královské hlavní město"<ref>[http://www.olomouc.eu/aktualni-informace/aktuality/11935 prof. František Mezihorák ''Vzkřísíme "Hlavní město Olomouc"?'' ]</ref>.

=== Přírodní podmínky ===
[[Soubor:Zřícenina hradu Děvičky z úbočí Děvína.JPG|left|thumb|[[Chráněná krajinná oblast Pálava]]]]
Povrch Moravy tvoří z větší částí [[pahorkatina|pahorkatiny]], [[vrchovina|vrchoviny]] a ne příliš vysoká [[pohoří]]. Na hranici s Čechami se rozkládá [[Českomoravská vrchovina]]. Součástí Českomoravské vrchoviny je i masiv [[Žďárské vrchy|Žďárských vrchů]]. Východně od Českomoravské vrchoviny se pak nachází [[Drahanská vrchovina]] s [[Moravský kras|Moravským krasem]]. Na severu Moravy a na jihu Slezska se pak rozkládá pohoří [[Hrubý Jeseník|Jeseníky]] s nejvyšší moravskou horou [[Praděd]]em (1 492 [[metr|m]]), členěné na [[Hrubý Jeseník]] a [[Nízký Jeseník]]. Jihozápadně od Jeseníků se na hranici s Čechami a [[Kladské hrabství|Kladskem]] rozkládá [[Králický Sněžník (hora)|Králický Sněžník]]. Jihovýchodně od Jeseníků se zvedají Oderské vrchy. Na jižní a střední Moravě se pak podél řek rozkládá několik nížinatých [[úval]]ů a „bran“, které oddělují výše uvedená pohoří od pohoří na východě Moravy, jimiž jsou [[Bílé Karpaty]], [[Javorníky]],  [[Moravskoslezské Beskydy]], [[Vsetínské vrchy]], a západněji položené [[Chřiby]] a pahorkatina [[Ždánický les]]. Podél toku řeky Moravy, která celou zemí protéká od severu k jihu, leží [[Hornomoravský úval]] a [[Dolnomoravský úval]]. Na Hornomoravský úval navazuje na severu [[Moravská brána]], na jihu pak [[Vyškovská brána]], s níž na jihu sousedí [[Dyjsko-svratecký úval]]. U Mikulova se zvedají [[Pavlovské vrchy]]. 

Na řece Moravě se nachází i nejnižší bod celé Moravy (148 [[metr|m]]) na soutoku s Dyjí v nejjižnějším výběžku na trojmezí se Slovenskem a Rakouskem (Dolními Rakousy). Většina území Moravy spadá do povodí [[Dunaj]]e a [[úmoří]] [[Černé moře|Černého moře]], část do povodí Odry a tím úmoří [[Baltské moře|Baltu]]. Nejdelší moravskou řekou je právě [[Morava (řeka)|Morava]] (354&nbsp;km; na českém území 270&nbsp;km). K dalším důležitým řekám patří [[Bečva]], [[Dyje]] (částečně v Rakousku, resp. Dolních Rakousích), [[Jevišovka (řeka)|Jevišovka]], [[Jihlava (řeka)|Jihlava]], [[Odra]] (částečně ve Slezsku), [[Oslava]], [[Ostravice (řeka)|Ostravice]] (částečně ve Slezsku), [[Svitava]] a [[Svratka (řeka)|Svratka]] (částečně v Čechách).
{{clear}}

== Kultura ==
[[File:Moravian Slovak Costumes during Jizda Kralu.jpg|thumb|upright|Jízda králů ve [[Vlčnov]]ě.]]
{{Pahýl část}}
Moravu lze kulturně rozdělit na několik národopisných regionů, které se mohou lišit svým nářečím, lidovými zvyky, kroji apod. Mezi známější [[národopis]]né regiony patří [[Valašsko (Morava)|Valašsko]], [[Slovácko]], [[Haná]], [[Lašsko]] či [[Horácko]].

== Ekonomika ==
[[Soubor:Grapes in Pálava region (1).jpg|thumb|left|Moravské víno]]
{{Pahýl část}}
Hlavní ekonomická centra Moravy jsou [[Brno]], [[Ostrava]], [[Olomouc]] a [[Zlín]], ve všech čtyřech případech se dnes jedná o města s velkým počtem vysokoškolských studentů a bohatou minulostí ve zpracovatelském průmyslu. Brno bylo dříve známé svým rozvinutým textilním průmyslem, podobně jako v případě Ostravy šlo o silné průmyslové město, dnes se zaměřuje spíše na činnost ve vědě, výzkumu a vývoji. V oblasti okolo [[Ostrava|Ostravy]] v minulosti probíhala intenzivní těžba uhlí až do 90. let 20. století, díky tomu bylo možné vybudovat masivní aglomeraci orientovanou rovněž na zpracovatelský průmysl, město se dnes snaží přeorientovat na jiná odvětví. Na jihu Moravy okolo [[Hodonín]]a a [[Břeclav]]i se těží [[ropa]]. Moravské zemědělství je známé pro svoji produkci vína, okolo 96% vinic na území České republiky je na Moravě.

== Demografie ==
{{Viz též|Moravané}}
{{Pahýl část}}
První písemná zmínka o Moravanech pochází z Letopisů království Franků k roku 822<ref>[http://www.moraviamagna.cz/kroniky/k_lfr822.htm Letopisy království Franků k roku 822]</ref>. Značná část obyvatel Moravy dříve mluvila německy, mnozí z nich nich byli po roce 1946 deportováni. Existují spory o to, zda jsou dnes Moravané nebo nejsou samostatným národem, většina obyvatel Moravy se hlásí k české národnosti. Ve srovnání s obyvatelstvem [[Čechy|Čech]] jsou Moravané výrazně častěji věřící.

== Dějiny ==
{{Viz též|Dějiny Moravy}}

=== Slovanské osídlení ===
Nejstarším historicky doloženým [[etnikum|etnikem]] byly [[Keltové|keltské]] kmeny Volků-Tektoságů, vystřídané na přelomu letopočtu [[Germáni|germánskými]] [[Kvádové|Kvády]] (pravděpodobně sem zasahoval vliv [[Marobudova říše|Marobudovy říše]]). V 6. století osídlily Moravu [[Slované|slovanské]] kmeny: [[Holasici]] na [[Opavsko|Opavsku]] (jejichž existence je ale značně nejistá) a Moravané (poprvé zmiňováni až roku 822, zřejmě se ale jednalo o souhrnný název pro všechny obyvatele jednoho kmene, který si v 8. či 9. století podmanil ostatní slovanské kmeny žijící v tomto regionu), žijící zejména kolem středního a dolního toku řeky Moravy, pravděpodobně až k soutoku s řekou [[Dunaj]].

=== Velkomoravská epocha ===
[[Soubor:Great moravia svatopluk datailed.png|left|thumb|Přibližný teritoriální rozsah Velké Moravy v době jejího největšího územního rozmachu]]
[[Soubor:Velehrad.JPG|thumb|right|[[Velehrad]], obec často ztotožňována s [[Veligrad]]em (hlavním střediskem říše){{Doplňte zdroj}}]]
{{Viz též|Velkomoravská říše}}
V 7. století tvořila Morava součást [[Sámova říše|Sámovy říše]]. V první čtvrtině 9. století se v dolnomoravských úvalech začal formovat raně-středověký útvar. Jeho knížata, v novověku nazvaná [[Mojmírovci]], připojila r. 833 k sídelnímu jádru i zemi na druhé straně Karpat – [[nitranské knížectví]] (jihozápadní [[Slovensko]]) a Morava se tak stala centrem prvního raně feudálního státu na území dnešního Česka – [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říše]].

Mezi Velkomoravskou říší a [[Byzantská říše|Byzanc]]í byla v roce 863 uzavřena dohoda. [[Císař]] [[Michael III.]] vyšel vstříc žádosti knížete Rostislava a vyslal na Moravu [[misie|misii]] vedenou „[[Soluň|soluňskými]] bratry“ [[Svatý Cyril|Konstantinem]] a [[Svatý Metoděj|Metodějem]]. Jejich zásluhou se Velkomoravská říše stala kolébkou slovanské vzdělanosti a začala se tu šířit východní větev [[křesťanství]]. Druhý z věrozvěstů se o něco později stal prvním a jediným [[Moravsko-panonská diecéze|moravsko-panonským]] [[arcibiskup]]em.

Velká Morava byla politicky a vojensky silným středoevropským státem s mocnými panovníky v čele (nejslavnějším byl [[Svatopluk]]) a na svou dobu udivující hmotnou kulturou. Prameny se mimo jiné zmiňují o velikosti a výstavnosti Svatoplukova města (neznámého jménem, snad ''Veligrad'') a bohatství jeho země.<ref>perský kupec Abú Omar ibn Rusta to zaznamenal ve svém díle ''Kniha vzácných drahokamů'' (viz článek J. Galatíka [http://www.slovane.cz/view.php?nazevclanku=co-napsal-ibn-rusta-o-krali-svatoplukovi-a-jeho-meste&cisloclanku=2006110004 Co napsal ibn Rusta o králi Svatoplukovi a jeho městě] na stránkách Slované.cz)</ref> Přesto nakonec říše, oslabená vnitřními dynastickými rozpory, nevydržela trvalý tlak Franků a zejména nájezdy nového protivníka z východu: kočovných [[Maďaři|Maďarů]].

Po zániku říše v letech 906/907 existuje pro následující století jen minimum písemných zpráv. Je pravděpodobné, že teritorium nynější Moravy se dostalo pod vliv [[Uhersko|Uher]] popř. [[Polsko|Polska]], přičemž zbytky původní světské a církevní správy byly patrně zachovány.

=== Středověk ===

==== Pod vládou Přemyslovců (10.−14. století) ====
[[Soubor:Morudely.PNG|thumb|left|Moravský úděl [[Olomoucký úděl|olomoucký]], [[Brněnský úděl|brněnský]] a [[Znojemský úděl|znojemský]]]]
[[Soubor:Dóm Svatého Václava, Olomouc.jpg|right|thumb|[[Katedrála svatého Václava|Dóm svatého Václava]] v Olomouci]]
[[Soubor:Znojmo-Nicholas Square.jpg|right|thumb|Město [[Znojmo]], kdysi jedno z nejvýznamnějších mocenských sídel Moravy]]
Teprve až po několikanásobné porážce Uhrů v letech 955 a 965 si Moravu postupně pod své panství získal český kníže [[Boleslav I.]] Hranice Moravy byly v této době značně odlišné od jejich současného průběhu. Na jihu zasahovala přirozená hranice jižněji až do severní části dnešního Dolních Rakous, na východě vedla po západním úpatí [[Bílé Karpaty|Bílých Karpat]]. Severní hranice nebyla dlouho zřejmá, probíhala zhruba hlubokými hvozdy na dnešním jižním pomezí Opavska.

Roku 1003 se zmocnila Moravy polská vojska [[Boleslav I. Chrabrý|Boleslava Chrabrého]]. Do kdy Polsko Moravu podrželo není přesně známo – její opětovné ovládnutí (až po Bílé Karpaty) [[Přemyslovci|Přemyslovcem]] [[Oldřich (kníže)|Oldřichem]] se klade do roku 1019 nebo do r. 1029. Ještě na přelomu 11. a 12. století však patřila část Moravy v okolí [[Uherské Hradiště|Uherského Hradiště]], [[Uherský Brod|Uherského Brodu]] a [[Strážnice (okres Hodonín)|Strážnice]] k Uhrám. Oldřich dal zemi do správy svému synu [[Břetislav I.|Břetislavovi I.]].

Břetislav I. založil či obnovil řadu hradů, z nichž tři – Olomouc, Brno a Znojmo – se později rozrostly v důležitá města. Tyto hrady také na samém sklonku svého života (1055) ustanovil centry nových správních oblastí, '''údělů''',<ref>Termín je novodobého původu (vymyslel ho a uvedl ve známost až [[František Palacký]]); dobový [[latina|latinský]] název těchto celků byl ''partes'' („díly“)</ref> ve kterých vládli mladší synové pražských knížat (později, zejména v [[Brněnský úděl|brněnském]] a [[Znojemský úděl|znojemském]] údělu, samostatné boční linie Přemyslovců). Břetislav také stál u počátků moravského [[mincovnictví]] – ještě za života svého otce začal na [[Olomoucký hrad|Olomouckém hradě]] razit [[denár]]y a založil zde nejstarší mincovnu na Moravě. I tato skutečnost podtrhla přednostní postavení Olomouce vůči ostatním údělům.

Nástupce Břetislavův na pražském stolci, nejstarší syn [[Spytihněv II.]], se rozhodl Moravu uspořádat jinak. Sesadil všechny tři své bratry/údělníky (olomoucký Vratislav – pozdější král [[Vratislav II.]] – musel dokonce uprchnout do Uher), dosazené Břetislavem; uvěznil 300 moravských předáků,<ref>Vedou se spory o to, zda šlo o starou, původní moravskou nobilitu, přeživší ještě z dob Velké Moravy (což zastával zejména [[Lubomír Emil Havlík|L. E. Havlík]]), či zda to byli [[beneficium|beneficiáři]] a hradští úředníci přišlí na Moravu z Čech spolu s Břetislavem.</ref> vyvlastnil jejich majetek („koně i jejich zbroj“) a na jejich místa dosadil své lidi z Čech. Po jeho smrti však nový kníže Vratislav II. systém údělů opět obnovil (tzv. druhé dělení Moravy), a ty pak existovaly až do sjednocení země v r. 1182.

Zvláštní postavení mělo v rámci Moravy [[olomoucké biskupství]], založené Vratislavem roku 1063. Olomoucký biskup býval (na rozdíl od pražského) doslova pravou rukou knížat a králů českých, mocným činitelem v zemi (jediná skutečná [[Léno|lenní]] soustava v našich zemích vznikla právě na statcích a panstvích biskupů z Olomouce).

===== Vznik Moravského markrabství =====

Na konci 12. století moravské úděly sjednotil během krize uvnitř přemyslovského rodu pozdější český kníže [[Konrád II. Ota]],<ref name="žemlička, 318" /> sjednocení země dokončil markrabě [[Jindřich Břetislav]] a tak vzniklo '''[[moravské markrabství|Markrabství moravské]]'''. Po bitvě u Loděnice na Moravskokrumlovsku si Konrád II. Ota [[Starý Knín|knínskou]] dohodou s knížetem Bedřichem podržel markraběcí titul a zároveň uznal vrchní autoritu českého knížete.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 319 a 320.</ref> Poté, co se sám stal českým knížetem, přestal markraběcí titul užívat, v jedné z listin se dokonce představil jako „kníže Čechů, kdysi markrabě moravský“ (''Boemorum dux, quondam marchio Morauie''), čímž dal najevo, že hodnost českého knížete v sobě zahrnuje i panování na Moravě.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034-1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 323.</ref> Morava jako jednotná země nicméně nezanikla, její vztahy k Čechám však byly formálně neujasněné až do roku 1348, kdy český král [[Karel IV.|Karel]] z Moravy učinil [[léno]] českého krále.<ref>Sága moravských Přemyslovců, Brno 2006, str. 25; Jaroslav Mezník: Lucemburská Morava, Praha 1999, str. 52-3.</ref>

Počínaje rokem 1269 se začalo z Moravy vydělovat [[Opavsko|Opavské vévodství]] vytvořené [[Přemysl Otakar II.|Přemyslem Otakarem II.]] pro jeho nemanželského syna, vévodu [[Mikuláš Opavský|Mikuláše]].

Markrabství mělo počátkem 14. století své zemské úředníky, z nichž nejstarším a nejpřednějším byl [[zemský hejtman]] (poprvé se uvádí v roce 1298). Zemská obec, reprezentovaná sněmem, se začala na Moravě formovat až v průběhu 14. století. Morava se postupně od vývoje Čech odlišila i tím, že zde déle vydržel institut krajských soudů (tzv. [[cúda|cúd]]).

==== V rámci zemí Koruny svatováclavské (14.−15. století) ====

[[Soubor:Jošt (Moravský) Lucemburský.jpg|upright|left|thumb|160px|Moravský markrabě a [[Seznam panovníků Svaté říše římské|římsko-německý král]] [[Jošt Moravský]]]]
<!--[[Soubor:Bouzov.jpg|right|thumb|Hrad [[Bouzov (hrad)|Bouzov]]]]-->
[[Soubor:Brno - Kostel sv. Tomáše, místodžitelský palác a alegorická postava spravedlnosti.jpg|thumb|[[Kostel Zvěstování Panny Marie a svatého Tomáše apoštola|Kostel sv. Tomáše]] v Brně, jedno z významných pohřebišť moravských markrabat.]]
[[Soubor:Stramberk.jpg|thumb|right|[[Štramberk]], občas označovaný za „Moravský Betlém“]]
[[Jan Lucemburský]], nový markrabě Moravy a král Čech, byl nucen vydat moravské a české šlechtě tzv. [[Inaugurační diplom|inaugurační diplomy]] neboli volební kapitulace (pro Moravu byl diplom vydán v červnu 1311, půl roku po tom českém), v nichž potvrdil ''všem knížatům království našeho českého a Moravě'' jejich požadavky (byť v okleštěné podobě) – mimo jiné že „...nikdy nesvěříme nikomu jinému než Moravanu na Moravě nějaký úřad, spojený s důchody...“; dále, že zemskou berni bude král vybírat jen ve zvláštních případech a že nebude šlechtu nutit k vojenským tažením za hranice země (tj. šlechtici měli pouze povinnost zemské hotovosti). Tyto listiny upevnily politickou samosprávu Moravy ve středověku. S Čechami spojovala Moravu osoba společného [[panovník]]a a jeho úřady ([[Česká královská rada|rada]], [[Česká královská kancelář|kancelář]]), [[Generální sněm České koruny|generální sněmy]], společné obyvatelské právo šlechty ([[inkolát]] – šlechta moravská i česká v něm měly přednost před šlechtou z ostatních zemí Koruny), povinnost společné obrany, jednotná církevní organizace (olomoucký a litomyšlský biskup podléhali pražskému arcibiskupovi), některé soudní instituce (mincmistrovský, [[Komorní soud|komorní]], [[Dvorský soud|dvorský]] a později i [[Rada nad apelacemi|apelační]] soud) a částečně i městské právo. Kromě toho měly obě země jednoho společného [[Zemské úřady|zemského úředníka]]: nejvyšší maršálek, 3. nejdůležitější úředník v Čechách, byl zároveň i 2. úředníkem na Moravě.

V roce 1348 český král a římský císař [[Karel IV.]] učinil konec nejasnému vztahu Moravy k Čechám a v rámci utvoření soustátí [[Země Koruny české|zemí Koruny české]] učinil Moravu lénem českého krále, Morava nadále neměla být zcizována z moci českých králů. Markraběti patřila vláda nad částí Moravy (hlavně na jihu), druhou část země ovládal biskup olomoucký{{Doplňte zdroj}}. (Opavský vévoda pak byl z Moravy vydělen a měl dokonce, na rozdíl od markraběte{{Doplňte zdroj}}, i právo [[Horní regál|horního]] a [[Mincovní regál|mincovního regálu]].) Karel též zreformoval moravské soudnictví a do Brna a Olomouce byly převedeny [[zemské desky]] (zemský sněm střídavě zasedal v obou městech). Na přelomu 14. a 15. století probíhaly [[Moravské markraběcí války|markraběcí války]] mezi bratry [[Jošt Moravský|Joštem]] a [[Prokop Lucemburský|Prokopem]], které zemi dosti zpustošily. Na druhou stranu vláda markrabat [[Karel VI.|Karla]], [[Jan Jindřich|Jana Jindřicha]] a [[Jošt Moravský|Jošta]] bývá též označována za období velkého rozkvětu Moravského markrabství, Jošt se krátce před svojí smrtí dokonce stal králem Svaté říše římské (stejně jako jeho strýc Karel IV.). V 15. století Moravu nezasáhly příliš významně [[Husitství|husitské války]] (moravská šlechta sice nejprve na [[Čáslavský sněm|čáslavském sněmu]] souhlasila s husitským programem, ale později se ho většina pánů zřekla a přijala v listopadu 1421 [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]] za krále), země se však po jejich skončení rozdělila nábožensky stejně jako Čechy.
{{viz též|Husitské války na Moravě}}

[[Jiří z Poděbrad]] vydal 13.ledna 1464 ''„na poníženou prosbu baronů, šlechticů a obyvatel tohoto markrabství“'' slavnostní listinu, kterou proklamoval nerozlučitelné spojení Čech a Moravy jako dvou rovnoprávných zemí. Markrabství přestalo být chápáno jako české léno a nemělo být už nikdy nikomu postoupeno. V důsledku válek s [[Matyáš Korvín|Matyášem Korvínem]] a následného chaosu a rozdělené vlády v zemích Koruny české (Morava v letech 1469/1471–1490 spadala, spolu se Slezskem a obojí Lužicí, pod vládu [[Uhersko|uherského]] krále Matyáše Korvína) však listina nebyla fakticky naplněna.
{{clear}}

=== Raný novověk ===
[[Soubor:N%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD T.G.Masaryka.jpg|right|thumb|Památková rezervace v [[Moravská Třebová|Moravské Třebové]]]]
V roce [[1535]] bylo vydáno [[Zřízení zemské markrabství moravského]] a vznikly tak kraje ''novojičínský'', ''olomoucký'', ''brněnský'' a ''hradišťský''.

V [[16. století]] byl nejvyšším zemským orgánem moravský zemský sněm, který měl právo povolovat berně, měl samostatnou moc pokud šlo o zemská práva a zemské [[zákonodárná moc|zákonodárství]] a střežil moravské svobody. V čele země stál královský zemský hejtman s dalšími úředníky. V zahraničí byla Morava chápána téměř jako samostatná [[stavovská republika]].

Počátkem 17. století z iniciativy [[Karel starší ze Žerotína|Karla st. ze Žerotína]] se Moravané poprvé a naposledy odtrhli a dočasně se odklonili nikoliv od Koruny, ale od krále (markrabího) [[Rudolf II.|Rudolfa II.]], a vznikla [[konfederace]] Moravy, Uher a Rakous, v jejímž čele stál uherský král [[Matyáš Habsburský]] přijatý v roce 1608 za moravského markrabího. Matyáš tehdy přiznal moravským stavům právo zákonodárné, a to i bez souhlasu panovníka-markrabího, dále právo zemského sněmu vypovídat válka a uzavírat mír a bránit zemské zřízení i zbraní, kdyby je panovník porušoval. Tato iniciativa byla výsledkem rozhořčení nad postupem českých stavů a jejich postojem v minulosti k Moravě. Morava vedená Karlem starším ze Žerotína a Františkem z Ditrichštejna se nejprve odmítla připojit k [[České stavovské povstání|českému stavovskému povstání]]. Spojila se s ním až v roce [[1619]], kdy v zemi proběhl s pomocí českého stavovského vojska [[státní převrat|převrat]].

[[Bitva na Bílé hoře|Bitvy na Bílé hoře]] se v roce [[1620]] zúčastnilo na čtyři tisíce mužů moravského vojska (přesněji řečeno, šlo o žoldnéře z německých zemí najaté za peníze moravských stavů), které vedl [[Jindřich z Thurnu mladší]] a [[Jindřich Šlik]]. 

==== Pobělohorské období ====
[[Soubor:Morava druha polovina 17 stoleti.PNG|thumb|Panství na Moravě ve druhé polovině 17. století <ref>VÁLKA, J.: Dějiny Moravy, 2. díl. Morava reformace, renesance a baroka. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1996. s. 128 - 129</ref>]]
V době pobělohorské bylo v roce 1628 vydáno na sněmu ve [[Znojmo|Znojmě]] [[Obnovené zřízení zemské]] pro Moravu, jež zůstalo, s drobnými úpravami, v platnosti až do r. [[1848]] a zabezpečovalo Habsburkům dědičné právo na zemi. Znamenalo tehdy konec stavovských svobod a na tehdejší dobu značné náboženské tolerance.
 
V rámci nastupujícího absolutismu [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]] také zřídil nový úřad – [[moravský královský tribunál]] – kterým nahradil dosavadní instituci zemského hejtmana (jakožto jednotlivce). Tribunál, ustanovený v prosinci r. 1636, sídlil zpočátku v Olomouci, ale r. 1642 byl (spolu se zemskými deskami a soudem) přemístěn do Brna, které se tak stalo hlavním městem Moravy. Územně-správní reforma [[Karel VI.|Karla VI.]] z roku 1714 ustanovila (už stálé) kraje: ''Brněnský'', ''Jihlavský'', ''Znojemský'', ''Olomoucký'', ''Přerovský'' a ''Hradišťský''. 

V souvislosti s pronikavými reformami [[Marie Terezie]] (zřízení tzv. ''Directoria in publicis et cameralibus'') přestalo roce [[1749]] moravské markrabství (jakož i ostatní země Koruny české) de facto existovat. Ztratilo i to málo pravomocí, které v pobělohorském období vídeňský dvůr zemi byl ochoten ponechat. V roce [[1763]] sice panovnice nespokojeným stavům částečně ustoupila (ustavením [[Královské moravské zemské gubernium|královského moravského zemského gubernia]] v čele se zemským hejtmanem, který se stal zároveň předsedou zemských sněmů a zemského výboru), ovšem zemským úředníkům byly (na rozdíl od úředníků, dosazovaných z centra do všech nižších a středních úřadů a do značné části úřadů zemských) jejich pravomoci stále oklešťovány. Radikální [[Josef II.]] pak zemské úřady proměnil v čistě zeměpanské úřady a zemští (stavovští) úředníci měli pouze čestné funkce.

Roku 1758, za [[Sedmiletá válka|sedmileté války]], znovu vpadl na Moravu pruský král [[Fridrich II. Veliký|Fridrich II.]], ovšem kvůli potížím se zásobováním, úspěšné obraně Olomouce a prohrané [[bitva u Domašova|bitvě u Domašova]] byl nucen se bez úspěchu stáhnout. Po této zkušenosti bylo rozhodnuto vybudovat z Olomouce nedobytnou pevnost, která měla chránit severní hranici monarchie.

Roku 1777 bylo olomoucké biskupství povýšeno na [[arcibiskupství]], v Brně bylo zřízeno nové biskupství, namísto proponovaného biskupství v Opavě pak byl zřízen generální [[vikariát]]. V letech 1782–1783 Josef II. sloučil státní správu Moravy a [[České Slezsko|Rakouského Slezska]] v [[Země Moravskoslezská|Zemi moravskoslezskou]], spravovanou [[moravskoslezské gubernium|moravskoslezským guberniem]] se sídlem v Brně, přičemž stavovské instituce obou zemí zůstaly zachovány. I nadále byla Morava rozčleněna na 6 krajů. Josef II. zároveň roku 1783 začlenil území tzv. [[Moravské enklávy ve Slezsku|moravských enkláv ve Slezsku]] pod Opavský kraj, který byl jedním ze slezských krajů. I nadále však byla tato území spravována dle moravských zákonů.

Císař [[Leopold II.]] svým reskriptem v roce 1790 svolal a obnovil [[Moravský zemský sněm|zemský sněm]] Moravského markrabství (čímž vlastně rušil předchozí reformy svého bratra). Sněmu předsedal [[sněmovní direktor]] a moravskoslezský [[gubernátor]]. Moravskému zemskému sněmu byla navrácena moc zákonodárná a vládní, zatímco moc výkonnou si podržely zeměpanské úřady panovníka.

=== Novověk ===
==== V letech 1850–1918 ====
[[Soubor:Schoberova mapa Moravy a Slezska (1888).jpg|right|thumb|Schoberova mapa Moravy a [[Rakouské Slezsko|Slezska]] z roku [[1888]]]]
[[Soubor:Morava.1897.jpeg|right|thumb|Mapa administrativního členění Moravy a Slezska z roku [[1897]]]]

K 1. lednu 1850 bylo zrušeno moravskoslezské gubernium a Morava se Slezskem byly opět plně samostatnými korunními zeměmi. Zároveň došlo ke vzniku dvou zemských [[místodržitelství]]: moravského a slezského. V rámci [[centralismus|centralizace]] se Moravské markrabství podobně jako jiné země mocnářství stalo korunní zemí mocnáře a [[provincie|provincií]] [[Rakouské císařství|Rakouského císařství]]. 

Území stávajících moravských enkláv ve Slezsku nadále tvořilo (až do roku 1928) specifické správní území. Na jedné straně bylo spravováno slezskými orgány v rámci nově vzniklých slezských [[okres]]ů, avšak platily zde moravské zemské zákony, daně odtud byly odváděné na Moravu a rovněž se jednalo o jeden z moravských volebních okresů. V rámci správní reformy vznikly na Moravě dva kraje (''Brněnský'' s dvanácti [[okres]]y a [[statutární město|statutárním městem]] Brnem a ''Olomoucký'' s třinácti okresy a statutárním městem [[Olomouc]]í).

V rozsáhlých okresech existovaly expozitury okresních [[hejtmanství]] (Břeclav – expozitura okresního hejtmanství v [[Hustopeč]]i; Moravské Budějovice – expozitura okresního hejtmanství ve Znojmě; Staré Město pod Sněžníkem – expozitura okresního hejtmanství v Šumperku; Moravská Ostrava – expozitura okresního hejtmanství v Místku; Strážnice – expozitura okresního hejtmanství v Uherském Hradišti).

V únoru 1861 byla přijata [[Únorová ústava]], která podávala soubor zemských zřízení. Působnost nového zemského sněmu Moravského markrabství a moravského zemského výboru byla taxativně vymezena v oblasti [[zákonodárství|zákonodárné]] a správní. V čele zemského výboru stál opět moravský zemský [[zemský hejtman|hejtman]]. Výbor měl výkonnou a samosprávnou funkci. Zemský [[místodržitel]] nebyl však odpovědný zemskému sněmu. V této době jsou kraje zrušeny a nahrazuje je 76 ''„smíšených“'' [[okres]]ů a 2 [[statutární město|statutární města]] ([[Brno]] a [[Olomouc]]).

V roce 1865 v rámci programu [[federalizace]] Rakouské monarchie byla ústava zrušena a Vídeň zahájila přímé jednání se zemskými sněmy včetně sněmu Moravského markrabství. Dva roky poté byla přijata nová [[Prosincová ústava]] liberálního ducha, ale bez federalistického pojetí. [[Moravský zemský sněm|Zemský sněm]] Moravského markrabství v čele se zemským [[zemský hejtman|hejtmanem]] měl 151 poslanců. Moravský zemský výbor, jemuž předsedal rovněž zemský hejtman, se ve svých referátech staral o zemskou správu, zemský majetek a podniky, zemědělství živnosti a průmysl, zdravotnictví, bezpečnost, vojenské záležitosti v zemi, vzdělání, vědu, literaturu a umění, veřejné stavby a dopravu a zemské daně. O další tři roky později došlo opět k reformě okresů; jejich počet se snížil na 30 a doplnilo je 6 [[statutární město|statutárních měst]] (Brno, Olomouc, [[Jihlava]], [[Znojmo]], [[Uherské Hradiště]] a [[Kroměříž]]). Do roku 1908 vznikly další 4 okresy. Toto uspořádání s malými změnami trvalo až do roku 1928.

Území okresů se dále členilo na [[soudní okres]]y (některé z nich byly rozděleny mezi 2 i více politických okresů). Správu smíšených a později politických okresů řídilo okresní [[hejtmanství]] včele s [[okresní hejtman|hejtmanem]].

==== V letech 1918–1939 ====
[[Soubor:Ostrava, Bazilika Božského spasitele - zadní pohled na hlavní loď.JPG|right|thumb|[[Katedrála Božského Spasitele]] v  Ostravě]]
Roku [[1918]] se Morava jako [[země Moravská]] stala součástí [[Československo|Československa]], přičemž [[29. říjen|29.]] a [[30. říjen|30. října]] vyhlásili [[Němci|němečtí]] poslanci v pohraničí [[autonomie|autonomní]] celky požadující nezávislost na Československu a připojení k [[Německé Rakousko|Německému Rakousku]]. Na území Moravy zasahovaly tyto celky: 
* [[Sudetsko]] ''(Sudetenland)'', severovýchod Čech včetně [[Orlické hory|Orlických hor]], severozápad Moravy a západ [[České Slezsko|Českého Slezska]], s centrem v [[Opava|Opavě]]
* [[Německá jižní Morava]] ''(Deutschsüdmähren)'', jih Moravy s centrem ve [[Znojmo|Znojmě]] – představitelé tohoto celku deklarovali spojitost s [[Dolní Rakousy|Dolními Rakousy]]<!-- Rakousy X Rakousko = Čechy X Česko – je potřeba to důsledně rozlišovat! -->
Československo obnovilo územní integritu s těmito celky bleskovou vojenskou akcí, při níž byly během prosince 1918 prakticky bez odporu obsazeny a přestaly existovat.

Se vznikem Československa zanikla podle [[Prozatímní ústava|ústavy Československé republiky]] autonomie Moravy a byl zrušen [[Moravský zemský sněm|zemský sněm]], Moravě však zůstaly zemské zákony. Tatáž ústava také předpokládala nové administrativní členění státu na menší [[župa|župy]], které by nahradily stávající členění na země. Župy pak zřídil zákon č. 126/1920 Sb. „o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé“ ze dne 29. února 1920. V případě Moravy jejich hranice nerespektovaly stávající hranici Moravy a [[České Slezsko|Slezska]], zatímco moravská hranice s Čechami i Slovenskem měla být nadále respektována. Župní zřízení však [[Československá strana lidová|lidová strana]] (silná hlavně na Moravě) a zejména [[Československá národní demokracie|národní demokracie]] odmítaly a také v jiných stranách byli jejich moravští poslanci (na rozdíl od slezských a slovenských) proti tomuto uspořádání. Místní tisk poukazoval na to, že by Morava jako historický útvar se staletou tradicí zanikla.

[[Soubor:Neuskutečněné župní rozdělení Moravy a Českého Slezska z roku 1920.png|right|thumb|Neuskutečněný návrh na rozdělení Moravy a [[České Slezsko|Českého Slezska]] na župy z roku 1920]]

[[Soubor:Země Moravskoslezská na mapě dnešního Česka.png|thumb|right|[[Země Moravskoslezská]] ''(vyznačena zeleně, žlutě a červeně)'' na mapě dnešního [[Česko|Česka]]]]

Definitivní [[Československá ústava (1920)|ústava]] (1920) rozhodla proti zemskému zřízení. Zákonodárnou moc svěřila dvoukomorovému [[Národní shromáždění Republiky Československé|Národnímu shromáždění Republiky Československé]], složenému z poslanecké sněmovny a senátu, a potvrdila neexistenci zemských sněmů. V čele Moravy nadále stál [[zemský výbor]] a [[Zemská správa politická]] ''(zemský úřad)'' v jejíž čele stál [[prezident Zemské správy politické]].

[[31. červenec|31. července]] 1920 byla k ČSR připojena malá část Dolních Rakous ([[Valticko]] a území jižně od [[Lanžhot]]u – tzv. [[Dyjský trojúhelník]]) a začleněna do moravských politických okresů. [[1. leden|1. ledna]] [[1925]] byla osada [[Nedvězíčko]] podle vládního nařízení č. 315/1924 Sb. z. a n. <ref>[[s:315/1924|vládní nařízení č. 315/1924 Sb. z. a n.]]</ref> převedena do Čech.

Pro vzrůstající odpor byla realizace župního zákona v české části republiky stále odkládána, až byla nakonec roku [[1927]], po vlně protestů a petičních akcí, opuštěna myšlenka nahradit historické země župami. Zákonem ze dne [[14. červen|14. června]] [[1927]] č. 125/1927 Sb. z. a n., „o organisaci politické správy“<ref>[[s:Zákon o organisaci politické správy|zákon ze dne 14. června 1927, č. 125/1927 Sb. z. a n., „o organisaci politické správy“]]</ref>, se pak s účinností od [[1. prosinec|1. prosince]] [[1928]] stala Morava částí nově zřízené [[Země Moravskoslezská|země Moravskoslezské]], která byla jednou ze čtyř samosprávných [[Země Československé republiky|zemí]], na které se území Československa dělilo. Důvodem pro vznik země Moravskoslezské byla nejen relativně malá rozloha Českého Slezska, ale také snaha omezit politický vliv zdejších [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] a [[Těšínsko|těšínských]] [[Poláci|Poláků]] (v případě župního zřízení by totiž v obou slezských župách měli Němci naprostou většinu). Centrem nově zřízené Země Moravskoslezské se stalo Brno, v němž sídlil Zemský úřad pro zemi Moravskoslezskou a šedesátičlenné [[zemské zastupitelstvo]] v čele se [[zemský prezident|zemským prezidentem]], jenž stál zároveň v čele dvanáctičlenného [[zemský výbor|zemského výboru]]. Nejvyšším článkem územní samosprávy byla zemská samospráva. Zároveň se vznikem země Moravskoslezské došlo podle vládního nařízení ze dne 27. října 1928 č. 174/1928 Sb. z. a n., „jímž se v zemi České a Moravskoslezské určují obvody a sídla okresních úřadů a některá města se zvláštním statutem podrobují všeobecně platným obecním zřízením“ <ref>[[s:174/1928|vládní nařízení ze dne 27. října 1928 č. 174/1928 Sb. z. a n., „jímž se v zemi České a Moravskoslezské určují obvody a sídla okresních úřadů a některá města se zvláštním statutem podrobují všeobecně platným obecním zřízením“]]</ref> na území bývalé země Moravské také k úpravě správního členění v podobě odebrání postavení statutárního města Jihlavě, [[Kroměříž]]i, Uherskému Hradišti a Znojmu. Území těchto měst byla spojena s politickými okresy, které je dosud obklopovaly. Zároveň došlo k zániku dosavadních [[Moravské enklávy ve Slezsku|Moravských enkláv ve Slezsku]] jakožto specifického správního území. Na území bývalé země Moravské tak nyní existovalo 36 politických okresů (k [[1. říjen|1. říjnu]] [[1935]] pak podle vládního nařízení č. 104/1935 Sb. z. a n., „kterým se v zemích České a Moravskoslezské provádějí změny obvodů některých okresních úřadů“ <ref>[[s:104/1935, kterým se v zemích České a Moravskoslezské provádějí změny obvodů některých okresních úřadů|vládní nařízení č. 104/1935 Sb. z. a n., „kterým se v zemích České a Moravskoslezské provádějí změny obvodů některých okresních úřadů“]]</ref> přibyl nový politický okres Zlín) a statutární města Brno a Olomouc.

[[Mnichovská dohoda|Mnichovskou dohodou]] z roku 1938 byly z Moravskoslezské země vytrženy rozsáhlé převážně německojazyčné oblasti na [[sever]]u (většina území začleněna do německé župy [[Sudetenland]], menší část – [[Hlučínsko]] – se stala součástí [[Pruské Slezsko|pruské provincie Slezsko]]; část území na [[Těšínsko|Těšínsku]] připojilo [[Polsko]], po jehož obsazení bylo území rovněž připojeno k pruské provincii Slezsko), a jihu (tato oblast byla začleněna do [[Sudetoněmecká území|Sudetoněmeckých území]], a od 15. dubna 1939 do [[Zemské hejtmanství Dolní Podunají|Zemského hejtmanství Dolní Podunají]], které bylo 1. května 1939 přeměněno v [[Říšská župa Dolní Podunají|říšskou župu Dolní Podunají]]).

[[Soubor:Morava-Slezsko.okresy.1938.png|thumb|right|Správní dělení Země moravskoslezské 1938]]

==== Německá okupace ====
15. března [[1939]] byl zbytek českých zemí obsazen [[Nacistické Německo|nacistickým Německem]] a 16. března začleněn do [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]], jehož součástí byl  až do osvobození. Už předtím, (tedy ještě za formálně nezávislého Česko-Slovenska) započala na Moravě výstavba [[Nacistické Německo|německé]] [[exteritoriální dálnice Vídeň - Vratislav]], jež měla, mimo jiné, napomoci rychlejší germanizaci Moravy.

K [[1. listopad]]u [[1940]] protektorátní vláda svým nařízením č. 388/1940 Sb. z. a n., „o některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně“<ref>[[s:Vládní nařízení o některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně|svým nařízením č. 388/1940 „O některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně“]]</ref> připojila k zemi Moravskoslezské některé okrajové oblasti východních a jihovýchodních Čech v oblasti [[Českomoravská vrchovina|Českomoravské vrchoviny]]. Ke stejnému datu vstoupilo v platnost i související vládní nařízení ze dne 26. září 1940, č. 389 Sb. z. a n., „kterým se upravují obvody a sídla některých okresních úřadů“ <ref>[[s:Vládní nařízení ze dne 26. září 1940, č. 389 Sb., kterým se upravují obvody a sídla některých okresních úřadů|vládní nařízení ze dne 26. září 1940, č. 389 Sb. z. a n., „kterým se upravují obvody a sídla některých okresních úřadů“]]</ref>, jímž se měnilo vymezení několika politických okresů, přičemž se jiné politické okresy rušily. Důvodem pro tyto změny byl především tlak obyvatelstva německého ostrůvku na Jihlavsku.<ref>{{Citace monografie| příjmení = 
 | jméno = 
 | odkaz na autora = 
 | titul = Dějiny Moravy 4
 | vydavatel = Muzejní a vlastivědná společnost v Brně
 | místo = Brno
 | rok = 2004
 | isbn = 80-7275-044-5
 | kapitola = Život v protektorátu  
 | strany = 185
 | jazyk = čeština
}}
</ref> K zemi Moravskoslezské tak byly připojeny soudní okresy Polná, Štoky (k němuž byla připojena východní část soudního okresu Německý Brod), které byly začleněny do politického okresu Jihlava; soudní okres Přibyslav (k němuž byla připojena i severovýchodní část soudního okresu Německý Brod), který byl začleněn do politického okresu Nové Město na Moravě; protektorátní část politického okresu Jindřichův Hradec, který byl začleněn k nově zřízenému politickému okresu Telč (okresní úřad sem byl přeložen z [[Dačice|Dačic]], které sice ještě náležely k protektorátu, ale byly těsně u jeho hranic); a jihovýchodní část politického okresu Polička, která byla v rámci Moravy začleněna do soudního okresu Kunštát v politickém okrese Boskovice.

Koncem dubna [[1942]] byly práce na výše zmíněné exteritoriální dálnici přerušeny a již nikdy se nepokračovalo v její výstavbě. Během protektorátu prováděli nacisté na území Moravy organizovaný útisk a terorizování obyvatelstva. Brzy po obsazení zbytku českých zemí byly vypáleny například [[synagoga|synagogy]] v Brně, Jihlavě a Olomouci. Po uzavření [[Češi|českých]] vysokých škol koncem roku [[1939]] byla řada vysokoškolských budov a kolejí přeměněna na věznice (například [[Kounicovy koleje]] v Brně) nebo úřadovny [[Gestapo|Gestapa]] (například budova [[Právnická fakulta Masarykovy univerzity|Právnické fakulty Masarykovy univerzity]] v Brně).

==== V letech 1945–1948 ====
Po osvobození došlo k obnovení země Moravskoslezské a jejího původního členění na politické okresy ke stavu ze září 1938. Odchylkou od původního stavu bylo nové statutární město [[Moravská Ostrava]] (od roku [[1946]] Ostrava), vzniklé jako městský okres roku 1941, dále uznání protektorátní vládou provedeného začlenění téměř celého soudního okresu Frýdku a nepatrné části soudního okresu [[Okres Moravská Ostrava|Moravská Ostrava]] do politického okresu Místek a [[městys]]u [[Líšeň|Líšně]] ke statutárnímu městu [[Brno|Brnu]], a obnovení postavení statutárního města Opavě spojené s připojením 3 sousedních obcí k městu k [[1. leden|1. lednu]] 1946.<ref>http://is.muni.cz/th/145986/ff_b/Vytisk-Opava1945-48.pdf</ref> V reakci na požadavek obnovení slezské samosprávy došlo ke vzniku [[Slezská expozitura země Moravskoslezské|Slezské expozitury země Moravskoslezské]] se sídlem v [[Ostrava|Ostravě]], do níž byly vedle území původního [[České Slezsko|Českého Slezska]] začleněny také původně moravské politické [[okres]]y Nový Jičín, Moravská Ostrava a Místek.

Po parlamentních volbách, které proběhly 26. května [[1946]], získali komunisté vliv také v zemi Moravskoslezské. Výsledky voleb se promítly i do vedení a činnosti národních výborů, včetně Zemského národního výboru pro zemi Moravskoslezskou, jehož novým předsedou se stal 31. července 1946 člen [[Komunistická strana Československa|KSČ]] a šéfredaktor jejího moravského deníku Rovnost [[František Píšek]], čímž se stal zemský národní výbor podstatně poslušnějším nástrojem převážně komunistické československé vlády.

==== Období po r. 1948 ====
Po [[Únor 1948|únoru 1948]] začal nový komunistický režim pracovat na správní reorganizaci Československa. Výsledkem bylo, kromě jiného, zrušení zemského zřízení a rozčlenění republiky na kraje. Podobu krajského zřízení schválila vláda republiky v listopadu 1948. Rozhodla o zřízení 13 krajů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a šesti krajů na Slovensku. [[Národní shromáždění Československé republiky]] změny odsouhlasilo a zavedlo úplnou centralizaci správního aparátu.

1. ledna 1949 bylo území Československa rozděleno mezi nově vzniklé kraje, které s výjimkou [[Slovensko|slovenské]] hranice nerespektovaly dřívější historické hranice zemí. Země Česká i Moravskoslezská tak zmizely z mapy Československa jako správní celky. Země Moravskoslezská byla rozdělena na kraj [[Brněnský kraj|Brněnský]], [[Gottwaldovský kraj|Gottwaldovský]], [[Jihlavský kraj|Jihlavský]], [[Olomoucký kraj (1949-1960)|Olomoucký]] a [[Ostravský kraj|Ostravský]]; několik obcí se stalo součástí kraje [[Českobudějovický kraj|Českobudějovického]] a [[Pardubický kraj (1949-1960)|Pardubického]]. Nejvíce zemské hranice nerespektoval kraj Jihlavský, zasahující hluboko do Čech.

9. dubna 1960 Národní shromáždění schválilo zákon o reorganizaci územní správy, jímž se rušilo členění platné od roku 1949. Vstoupil v platnost 1. července 1960 a výrazně se jím snižoval počet krajů, přičemž ani nové rozdělení nekopírovalo historické hranice. Na základě této reformy byla převážná část území někdejší země Moravskoslezské přerozdělena mezi kraje [[Jihomoravský kraj (1960-1999)|Jihomoravský]] (jehož součástí se stala i osada [[Jobova Lhota]], historicky patřící k Čechám) a [[Severomoravský kraj|Severomoravský]], zatímco území na severozápadě Moravy a okolí [[Svitavy|Svitav]] a [[Moravská Třebová|Moravské Třebové]] bylo začleněno do [[Východočeský kraj|kraje Východočeského]] (roku [[2000]] bylo začleněno do [[Pardubický kraj|kraje Pardubického]]) a území na jihozápadě Moravy (Dačicko) ke [[Jihočeský kraj (1960-1999)|kraji Jihočeskému]]. S výjimkou katastrálních území [[Vesce u Počátek]], [[Prostý]] a [[Horní Vilímeč]], které nyní náležejí k českému městu [[Počátky]] v [[Kraj Vysočina|kraji Vysočina]]), bylo toto území po roce 2000 přičleněno ke [[Jihočeský kraj|kraji Budějovickému, dnes Jihočeskému]].

Za [[Pražské jaro 1968|pražského jara]] v roce 1968 byl z iniciativy poslanců Jihomoravského kraje a nově založené [[Společnost pro Moravu a Slezsko|Společnosti pro Moravu a Slezsko]] podán „Návrh na státoprávní a územní uspořádání Československé republiky“, která se měla stát trojdílnou [[federace|federací]] tří rovnoprávných státoprávních subjektů Čech, Moravy se Slezskem a Slovenska. Návrh však přijat nebyl a stát byl uspořádán federativně na [[národnost]]ním principu dvou hlavních národů Čechů a Slováků. Parlamentem [[Česká socialistická republika|České socialistické republiky]] se stala [[Česká národní rada]], již tvořili poslanci z Čech, Moravy i Slezska.

[[Federální shromáždění]] dne 9. května 1990 přijalo usnesení, které odsoudilo zrušení Země Moravskoslezské a vyslovilo v něm pevné přesvědčení, že „nové ústavní uspořádání republiky, které vzejde z jednání svobodně zvolených zákonodárných sborů, tuto nespravedlnost napraví“.<ref>http://psp.cz/eknih/1986fs/slsn/usneseni/u0212.htm</ref> Poslanci moravských politických stran zvolení v prvních svobodných volbách předložili návrh zákona na obnovení zemského zřízení. Předsednictvo ČNR, kde mělo převahu [[Občanské fórum]], jej však ve výborech zamítlo. Zejména počátkem 90. let pak proběhly ještě další snahy o obnovu Moravy jako autonomní země, ty však vyšly naprázdno. Na počátku roku [[1992]] předložila vláda [[Petr Pithart|Petra Pitharta]] ([[Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová|KDU-ČSL]]) návrh na zemské uspořádání<ref>{{Citace elektronického periodika
 | příjmení = 
 | jméno = 
 | autor = 
 | odkaz na autora = 
 | spoluautoři = Ing. Jan Kasal, Ing. Zdeněk Smělík, Josef Kubiš, JUDr. Miloslav Výborný, JUDr. Ing. Jiří Karas, 
MUDr. Josef Janeček, Ing. Josef Meier, Václav Cibuzar, Ing. Josef Pavela
 | titul = Sněmovní tisk 619 - Návrh skupiny poslanců České národní rady na vydání zákona ČNR ze dne........ 1992 o zemské samosprávě v České republice
 | periodikum = PSP ČR
 | odkaz na periodikum = http://www.psp.cz/eknih/index.htm
 | datum vydání = 24. 2. 1992
 | datum aktualizace = 
 | datum přístupu = 
 | ročník = 
 | číslo = 
 | strany = 
 | url = http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/tisky/t0619_01.htm
 | issn = 
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
 | příjmení = 
 | jméno = 
 | autor = 
 | odkaz na autora = 
 | spoluautoři = Ing. Jan Kasal, Ing. Zdeněk Smělík, Josef Kubiš, JUDr. Miloslav Výborný, JUDr. Ing. Jiří Karas, 
MUDr. Josef Janeček, Ing. Josef Meier, Václav Cibuzar, Ing. Josef Pavela
 | titul = Sněmovní tisk 619 - Důvodová zpráva
 | periodikum = PSP ČR
 | odkaz na periodikum = http://www.psp.cz/eknih/index.htm
 | datum vydání = 24. 2. 1992
 | datum aktualizace = 
 | datum přístupu = 
 | ročník = 
 | číslo = 
 | strany = 
 | url = http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/tisky/t0619_02.htm
 | issn = 
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
 | příjmení = 
 | jméno = 
 | autor = 
 | odkaz na autora = 
 | spoluautoři = Ing. Jan Kasal, Ing. Zdeněk Smělík, Josef Kubiš, JUDr. Miloslav Výborný, JUDr. Ing. Jiří Karas, 
MUDr. Josef Janeček, Ing. Josef Meier, Václav Cibuzar, Ing. Josef Pavela
 | titul = Sněmovní tisk 642 - Návrh skupiny poslanců České národní rady na vydání zákona ČNR ze dne........ 1992 o zemské samosprávě v České republice
 | periodikum = PSP ČR
 | odkaz na periodikum = http://www.psp.cz/eknih/index.htm
 | datum vydání = 1992
 | datum aktualizace = 
 | datum přístupu = 
 | ročník = 
 | číslo = 
 | strany = 
 | url = http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/tisky/t0642_01.htm
 | issn = 
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
 | příjmení = 
 | jméno = 
 | autor = 
 | odkaz na autora = 
 | spoluautoři = Ing. Jan Kasal, Ing. Zdeněk Smělík, Josef Kubiš, JUDr. Miloslav Výborný, JUDr. Ing. Jiří Karas, 
MUDr. Josef Janeček, Ing. Josef Meier, Václav Cibuzar, Ing. Josef Pavela
 | titul = Sněmovní tisk 642 - Důvodová zpráva
 | periodikum = PSP ČR
 | odkaz na periodikum = http://www.psp.cz/eknih/index.htm
 | datum vydání = 1992
 | datum aktualizace = 
 | datum přístupu = 
 | ročník = 
 | číslo = 
 | strany = 
 | url = http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/tisky/t0642_02.htm
 | issn = 
}}</ref> a jak říká politik po letech: ''Zklamal mě rozpad společného státu, zklamala mě prosazená podoba územně správního uspořádání. Moje vláda předložila na jaře 1992 návrh na zemské zřízení se zachováním bývalých okresů, který se ani neprojednával, ale jen proto, že se blížil rozpad federace a byly obavy z "nového dualismu"''<ref name=koupil>{{Citace elektronického periodika
 | příjmení = 
 | jméno = Libuše Frantová
 | autor = 
 | odkaz na autora = 
 | spoluautoři = 
 | titul = Petr Pithart tvrdě: Je tu mnoho tupých ovcí. Volíme pořád stejně a pak se divíme
 | periodikum = Parlamentnilisty.cz
 | odkaz na periodikum = Parlamentnilisty.cz
 | datum vydání = 2012-07-23 6:26
 | datum aktualizace = 
 | datum přístupu = 2012-07-23 6:26
 | ročník = 
 | číslo = 
 | strany = 
 | url = http://www.parlamentnilisty.cz/rss/zpravy/Petr-Pithart-tvrde-Je-tu-mnoho-tupych-ovci-Volime-porad-stejne-a-pak-se-divime-240414
 | issn = 
}}</ref>. Československo k 31. prosinci 1992 skutečně [[Zánik Československa|zaniklo]] a roku 1997 došlo k zatím poslední úpravě česko-slovenské státní hranice, čímž se některé moravské pozemky včetně osady [[U Sabotů]] staly součástí Slovenska.

1. ledna 2000 vstoupil v platnost zákon, který vytvořil na území České republiky 14 krajů (územních samosprávných korporací), jež opět nerespektují historické zemské hranice.

== Znak a vlajka ==
<!-- jednak stříbročervené šachování nebylo jen „před“ r. 1462, ale ve skutečnosti i nadále „po“; jednak je zbytečné duplikovat na stránce heraldicky stejný znak, lišící se jen grafickým provedením-->
{{podrobně|Vlajka Moravy}}
[[Znak (heraldika)|Znakem]] Moravského markrabství byla od druhé pol. [[13. století]] červenostříbrně šachovaná orlice se zlatou zbrojí a korunkou položená na modrý štít. Na základě erbovního listu <!-- na něm nebylo nic „moravského“, prostě erbovní list, v tomto případě vydaný pro mor. zemskou obec - mimochodem, Fridrich je za své vlády vydával jak na běžícím páse (poplatky...) --> císaře [[Fridrich III. Habsburský|Fridricha III.]] z r. [[1462]], vydaného na znak vděčnosti za vojenskou pomoc moravského markraběte a českého krále [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Kunštátu a Poděbrad]] byl znak na žádost moravského zemského hejtmana [[Jindřich z Lipé|Jindřicha z Lipé]] polepšen změnou stříbrného šachování na zlaté. Toto polepšení však český král jakožto lenní pán neuznal a nepřijal jej ani zemský sněm. Až r. [[1628]] bylo potvrzeno [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinandem II.]] (v souvislosti s vydáním Obnoveného zřízení zemského a snahou o definitivní ustavení habsburského rodu jako dědičného pána země). Následně byly používány obě barevné varianty. Moravský zemský sněm z roku [[1848]] („selský sněm“) se usnesl na používání zlatočerveného šachování, což potvrdilo r. [[1849]] i [[1888]] Ministerstvo vnitra. Ve velkém a středním habsburském znaku však bylo stabilně používáno původní stříbrnočervené šachování a to až do [[1915]], kdy bylo ve středním znaku změněno na zlatočervené. Od roku 1918 se přešlo na výlučné používání původní stříbrnočervené moravské orlice v modrém poli, neboť vychází z tradičních slovanských barev – červené, bílé a modré. Z právního hlediska bylo pak stříbrnočervené šachování v moravském znaku výslovně potvrzeno zákonem č. 252/1920 Sb.

Stříbrnočervená moravská orlice je dnes součástí [[Státní znak České republiky|velkého státního znaku České republiky]], jakož i znaků krajů Jihomoravského, Olomouckého, Zlínského, Moravskoslezského, Pardubického a Vysočiny (Jihočeský kraj, i když zahrnuje část historického mor. území, ve svém znaku orlici nemá). Jihomoravský kraj kromě stříbrnočervené orlice užívá ve čtvrceném znaku uděleném roku [[2004]] také zlatočervenou variantu moravské orlice, která je umístěna ve čtvrtém poli. Stříbrnočervená orlice je též součástí městských znaků čtyř moravských měst: [[Jevíčko|Jevíčka]], [[Moravská Třebová|Moravské Třebové]], [[Olomouc]]e a [[Znojmo|Znojma]].

Vlajka Moravy – schválena též sněmem z r. 1848 – byla obdélníkového tvaru s poměry délky a šířky 3:2{{Doplňte zdroj}} s dvěma stejně širokými vodorovnými pruhy. Horní pruh byl žlutý a dolní červený. Barvy vlajky byly odvozeny ze zlatočervené varianty šachování moravské orlice. Používala se do konce [[První světová válka|1. sv. války]] a to především moravskými Němci{{Fakt/dne|20110412115028}}. Vedle žlutočervené vlajky z 19. století se od 90. let 20. st. užívá i varianta, kdy se na vlajku klade zemský znak nebo modrá vlajka s bíločerveně šachovanou orlicí.<ref>[http://www.zdenekkoudelka.cz/www/article_detail.php?id=308 [[Zdeněk Koudelka]]: Moravský znak a vlajka]</ref>

Vlajka Moravy je barvami, uspořádáním i poměrem stran totožná s nynější [[Vlajka hlavního města Prahy|vlajkou hlavního města Prahy]].

<gallery>
Soubor:Moravia.svg|Znak Moravy opět používaný od roku 1918.
Soubor:Moravia 2.svg|Pozdější znak Moravy, roku 1918 nahrazen starším znakem.
Soubor:Moravia coat of arms.jpg|Úplný znak Moravského markrabství s přílbou a pozdější verzí štítu a klenotu, ale [[Přikryvadla|fafrnochy]] zachovávají kombinaci staršího štítu
Soubor:Wappen Markgrafschaft Mähren.png|Znak  Moravského markrabství s knížecí korunou
Soubor:Flag of Moravia.svg|Moravská vlajka v&nbsp;barvách schválených [[moravský zemský sněm|zemským sněmem]] v&nbsp;roce 1848
Soubor:Flag of Moravia with eagle.svg|Upravená moravská vlajka se zlatočerveně šachovanou orlicí, používaná příznivci [[moravské hnutí|moravského hnutí]] kvůli možné záměně s&nbsp;jinými vlajkami
</gallery>

== Reference ==
<references />

== Literatura ==
* {{Citace monografie | příjmení = Mezník | jméno =  Jaroslav | odkaz na autora = Jaroslav Mezník | titul = Lucemburská Morava 1310-1423 | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 562 | isbn = 80-7106-363-0}}
* {{Citace monografie | příjmení = Wihoda | jméno = Martin | odkaz na autora = Martin Wihoda | titul = Morava v době knížecí 906–1197 | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 464 | isbn = 978-80-7422-563-0}}

== Související články ==
<!-- zde by měly být odkazy na články skutečně přímo SOUVISEJÍCÍ, ne ohromný výčet všeho možného až do úplných detailů (to už by tu mohly být i třeba dějiny Polska, Uher, Slovenska, anebo rovnou dějiny lidstva – a vůbec, odkazy na dějiny ať jsou na stránce o mor. dějinách – či články o všech krajích, které kdy byly na území M. zformovány...) -->
* [[Čechy]]
* [[Slezsko (země České republiky)|České Slezsko]]
* [[Velkomoravská říše]]
* [[Moravské markrabství]]
* [[Země Moravskoslezská]]
* [[Slezská expozitura země Moravskoslezské]]
* [[Moravsko-slezská hranice]]
* [[Moravská církevní provincie]]
* [[Moravané#Po roce 1989|Moravané]]
* [[Moravské hnutí]]
* [[Moravština]]
* [[Seznam vládců Moravy]]

== Externí odkazy ==
* [http://oldmaps.geolab.cz/map_region.pl?z_height=2000&lang=cs&z_width=2000&z_newwin=1&map_root=2vm&map_region=mo# Mapa Moravy a Českého Slezska ze druhého vojenského mapování]

[[Kategorie:Morava]]
[[Kategorie:Historické země České republiky]]